Úvod do akademické práce 2025

Reflexe využití technik aktivního čtení
Vybral jsem si primárně Čtení s poznámkami a konspektování, neboť mi ze seznamu přišlo, že nejvíce odpovídá mému studijnímu stylu. Chtěl jsem techniku otestovat na akademické texty zadané na právnické fakultě, primárně šlo o různé právní texty, nebylo to však komplikací, metoda šla využít velice snadno i na ně. Musím uznat, že je metoda velice užitečná. Když jsem se, dle popisu, po každém paragrafu zastavoval a na papír si v krátkosti popsal, o čem se v něm hovořilo, rozuměl jsem textu výrazně lépe a rychleji než obvykle. Proč právě u právního textu je tato metoda dle mého názoru ideální? Právní texty (staré Ústavy, dekrety atd.) jsou často dost komplikované a člověku informace během jednorázové četby splývají, proto postupná metoda pomáhá nejen porozumět jednotlivým paragrafům, ale také práci jako celku. Zároveň se paragrafy v takových textech často zaobírají pouze jedním tématem (1 paragraf=1 tématika), což technice nahrává. Věc, co bych doporučil, neb mně osobně vyhovovala nejvíce, je přečíst si nejprve text celý a až při druhém čtení využít techniky Čtení s poznámkami. První četba Vám pomůže porozumět obecnému kontextu, a tedy, co je z paragrafů pro celkové pochopení důležité. Zároveň jsem kombinoval poznámky se zvýrazňováním v textu, což je metoda, kterou využívám u čtení nejčastěji.
Dále jsem vyzkoušel techniku „Čtení s otázkami“. U té bohužel musím říct, že moc nevyhovovala mému tradičnímu způsobu studia, neboť mi tak proces trval delší dobu a běžně mi vyhovuje spíše svižnější styl. Budu však s touto technikou experimentovat dále, myslím si, že má potenciál.

Reflexe přínosů a slabin

Přínosy:

• Čtení s poznámkami a konspektování: Velmi efektivní pro strukturování informací – pomohlo mi rychle identifikovat hlavní myšlenky a vytvořit osnovu, což usnadní revizi a dlouhodobé zapamatování. Podporuje aktivní zapojení, snižuje pasivní čtení tím, že nutí přemýšlet o obsahu v reálném čase. Ideální pro dlouhodobé studium, protože konspekt šetří čas při opakování a umožňuje snadné propojení s dalšími materiály, například při přípravě na zkoušky nebo psaní esejů.
• INSERT: Rychlé a intuitivní pro první čtení – znaménka nutí okamžitě reagovat na text, což zvyšuje angažovanost a pomáhá udržet soustředění i u náročnějších pasáží. Dobré pro kategorizaci (nové vs. známé), což pomáhá při integraci s jinými znalostmi a podporuje celkové porozumění kontextu. Provokuje kritické myšlení, zvlášť přes ? a -, které mohou vést k dalšímu výzkumu nebo diskusi, čímž obohacuje proces učení o reflexi vlastních předsudků.
• Obě společně: Kombinace zvyšuje hloubku – poznámky poskytují shrnutí a strukturu, INSERT přidává emocionální/kritický filtr, což vede k komplexnějšímu zpracování textu. Tato synergie je zvláště užitečná při analýze složitých odborných textů, kde lze kombinovat objektivní shrnutí s subjektivním hodnocením pro lepší přípravu na praktické aplikace, jako je psaní seminárních prací.

Slabiny:

• Čtení s poznámkami a konspektování: Časově náročné, zvlášť u dlouhých textů – zastavování po odstavcích zpomaluje čtení a může vést k únavě při intenzivním studiu. Pokud není systém organizace dobře naplánovaný (jako doporučeno), může vést k chaosu v poznámkách, což ztěžuje pozdější vyhledávání informací. Nehodí se pro rychlé skenování nebo přehledové čtení, kde je potřeba rychle získat základní přehled bez hlubšího zpracování.
• INSERT: Omezené na čtyři znaménka – může být příliš jednoduché pro komplexní texty, kde bych potřeboval více kategorií (např. pro citace, příklady nebo odkazy na data). Závisí na subjektivním hodnocení (co je "nové"?), což může vést k nekonzistenci při opakovaném použití nebo při srovnání s jinými čtenáři. Po čtení vyžaduje další krok třídění, což přidává práci a může být frustrující, pokud není čas na následné zpracování.
• Obě společně: Při kombinaci mohou duplikovat úsilí (poznámky vs. znaménka), což je redundantní pro krátké texty jako tento a zvyšuje riziko přehlcení informacemi. Lepší pro odborné, náročné materiály než pro jednoduché instrukce, kde by přílišná složitost mohla odradit od používání a snížit motivaci k aktivnímu čtení.

Pri práci s odbornými textami som si vyskúšala dve techniky aktívneho čítania – čítanie s poznámkami a metódu INSERT. Použila som ich pri analýze textu Jana Sokola Co je špatně v českém vysokém školství a pri čítaní výskumnej správy Scio Motivace, priority a kvalita uchazečů o VŠ studium.

Pri čítaní s poznámkami som si po každom odseku zapisovala stručné myšlienky, otázky a kľúčové pojmy. Pomohlo mi to lepšie porozumieť autorovej argumentácii a rýchlo sa zorientovať v texte. Keď som sa k materiálu vrátila neskôr, vďaka poznámkam som nemusela čítať celý text znova. Na druhej strane, táto metóda je časovo náročná a niekedy som mala pocit, že si píšem viac, než je potrebné.

Metóda INSERT bola praktickejšia pri prvom čítaní. Označovala som si pasáže podľa znamienok: „+“ pre nové informácie, „√“ pre známe fakty, „?“ pre nejasné časti a „–“ pre rozpory. Táto technika bola rýchla a pomohla mi rozlíšiť, čo má zmysel ďalej rozpracovať. Menej mi však vyhovovalo, že pri nej vzniká menej detailných poznámok, takže som sa k niektorým častiam musela vrátiť.

Celkovo mi tieto techniky ukázali, že čítanie nie je len o prijímaní textu, ale o aktívnom premýšľaní. Pomohli mi lepšie pochopiť odborné texty, rozpoznať hlavné myšlienky a získať z čítania viac, než keď len pasívne prechádzam riadky.

Pro tento úkol jsem si vybrala dvě techniky aktivního čtení, které jsem při práci s odborným článkem využila. Text jsem četla dvakrát, a na každé čtení jsem využila jinou metodu. Pro první čtení jsem si vybrala metodu INSERT, která mi pomohla text analyzovat - uvědomit si, které informace mi jsou známé (√ ), které jsou pro mě nové (+), u kterých je rozpor (-), a u kterých mi v průběhu čtení vyvstaly nějaká otázky (?). Díky této metodě jsem si text roztřídila do sekcí a už jsem při druhém čtení věděla, na co se více soustředit, co si případně dohledat a co mohu přeskočit, protože to je pro mě jasné. Tato metoda mi přišla velmi praktická, ale dle mého názoru dává smysl ji využít především při prvním čtení určitého textu.
Při druhém čtení jsem využila metodu Čtení s poznámkami a konspektování, díky čemuž jsem mohla nad textem již v průběhu čtení aktivně přemýšlet a shrnovat obsah větších oblastí do menších a stručnějších, které mi pomohly se v textu více orientovat. Jelikož jsem tento odborný článek využila jako zdroj pro svou seminární práci, lépe se mi vracelo k textu, protože jsem díky poznámkám již věděla, kde mám co hledat. Tato technika aktivního čtení mi přišla velmi užitečná, avšak bohužel také časově náročná, a z toho důvodu ji v budoucnu pravděpodobně moc aktivně využívat nebudu.

Vybral jsem si metodu Čtení s poznámkami a konspektování u textu Slepé skvrny od Daniela Prokopa. Text jsem si rozdělil podle kapitol a postupně jsem u každé z nich tento způsob využil. Musím říci, že to bylo pro mě užitečné, protože mi to pomohlo pochopit jednotlivé myšlenky a donutilo mě to se více nad textem pozastavovat. Určitě budu tuto metodu využívat i nadále, protože jsem si uvědomil, že se následně nemusím k textu několikrát vracet a vede tak k rychlejšímu a efektivnějšímu pochopení informací a myšlenek. Osobně jsem nikdy při čtení nepřemýšlel nad tím, že bych se v tom mohl zdokonalit, ale mohu říct, že mi teď dochází kolik spojitostí mi v minulosti mohlo unikat. Právě u tohoto textu, se tato metoda hodí, jelikož autor popisuje poměrně složitá témata a čtenář se lehce dokáže v myšlenkách ztratit a zamotat. Pomohlo mi to tak konstruktivně procházet autorovými tezemi a přitom neztratit linii na sebe navazujících informací. V nějakých kapitolách jsem také využil metodu INSERT, která mě ovšem tolik neoslovila. Nepřišlo mi, že by pro mne měla nějaký velký přínos, ale to bych přisuzoval osobním preferencím a věřím, že pro někoho jiného byla užitečná. Měl jsem problém s tím kategorizovat jednotlivé momenty v textu a celkově si myslím, že mě to více zdržovalo než, že by tato metoda měla pozitivní vliv na mé aktivní čtení.

Reflexe využití technik aktivního čtení
Techniky jsem vyzkoušela na knize Slepé skvrny od Daniela Prokopa a na povinnou četbu na předmět Úvod do politologie-Volby a Volební systémy od M. Kubáta. Využila jsem dvě techniky: Čtení s poznámkami a Insert.
Čtení s poznámkami:
Vyzkoušela jsem tuto metodu i u Slepých skvrn, a i u Volebních systémů. Přijde mi to jako užitečná pomůcka, která mi pomáhá si hned při přečtení uvědomovat, co jsem četla. Vždy po přečtení podkapitoly jsem si zkusila sepsat, co si pamatuji a jak jsem myšlenku textu pochopila já sama a poté jsem si to dle textu zkontrolovala. Jedinou nevýhodou je to, že když se jedná například o celou knihu, ne jen konkrétní část textu, psaní poznámek zabírá hodně času, a tak se čtení značně prodlouží, proto jsem postupně začala vynechávat podkapitoly, u kterých jsem si poznámky psala, a dělala je opravdu jen u textu, u kterého jsem měla pocit, že mu nerozumím.
Insert:
Nejdříve mi přišel nepřehledný, ale když jsem pak četla delší text a potřebovala ušetřit čas, insert byl nejvíce efektivní metodou. Bylo totiž možné ho používat i při čtení celých knih, protože jsem při čtení měla po ruce tužku a jednoduše zaznamenala, jestli textu rozumím, nerozumím, je to pro mne něco nového, nebo té informaci plně nedůvěřuji.
Obě metody mi tedy přišly užitečné, čtení s poznámkami bych spíše využila u kratšího textu, kde je přehlednější dohledávat odpovědi. Insert mi přijde zase užitečný u čtení celých knih.

Reflexe využití technik aktivního čtení

Při čtení textů jsem postupně použil všechny tři postupy.

 

První postup a to čtení s poznámkami, jsem znal již z dřívějška. Využívali jsme toto na mé bývalé střední škole. Myslím si, že tato technika velmi pomáhá porozumět složitějším textům. Jak jsem psal výše já jsem byl na tuto techniku zvyklí a nedělalo mi větší problém ji využívat i při této aktivitě. 

Rád také tuto techniku používám při poslechu rozhovorů. Pomáhá mi to si lepé zapamatovat a vědět o čem daný rozhovor byl.

 

Druhý způsob čtení s otázkami, byl pro mě nový. Opravdu hodně mi to připomínalo způsob číslo 1. Přišlo mi, že je to takové rozšíření a doplnění způsobu číslo 1. Zabralo to o dost více času než způsob 1 ale přišlo mi, že výměnou za více stráveného času jsem dostal opravdu hodnotné výpisky a dokázal jsem tak přemýšlet ve větších souvislostech.

 

Třetí způsob a to INSERT, jsem také neznal.

Trvalo mi delší dobu než jsem si na způsob zvykl a pochopil jsem jak s ním efektivně pracovat. Jakmile jsem si ale našel svůj styl, přišel mi tento způsob velmi efektivní a nápomocný. Tento způsob je hlavně výhodný pro studenty, kterým pomáhá vizuální podpora při učení. 

 

Po "otestování" všech typů jsem došel k tomu, že všechny jsou užitečné a mají v práci s texty své místo. Za mě nejlepší je stále způsob číslo jedna, poté bych řekl INSERT a až nakonec bych dal čtení s otázkami. Myslím si také, že jsem tyto techniky nepoužil naposledy. 

Při práci s odborným textem jsem si vyzkoušela dvě techniky aktivního čtení, a to čtení s poznámkami a metodu INSERT.

První techniku, tedy čtení s poznámkami, používám již dlouho a musím říci, že mi vyhovuje. Během čtení si průběžně zaznamenávám hlavní myšlenky a postřehy přímo k textu (nebo vedle na papír). Díky tomu se mohu dobře soustředit na text, neztratit pozornost a lépe chápat souvislosti. Po dočtení se mohu vracet k důležitým informacím. Zároveň si pak z poznámek mohu vytvořit určité shrnutí. Tato metoda mi pomáhá také při přípravě na zkoušky nebo při psaní vlastních prací. Někdy si však dělám poznámky i při čtení beletrie.

Metodu INSERT znám již ze střední školy, kdy nás ji učila vyučující na biologii. Tehdy mi příliš nevyhovovala a připadala mi docela matoucí a složitá. Chtěla jsem ji dát šanci, protože pro mě byla na střední škole matoucí i biologie a nevěděla jsem zda to bylo tehdy metodou INSERT nebo biologií :). Po vyzkoušení této metody jsem nakonec usoudila, že pro mne moc vhodná není. Tím, jak si začnu zaznamenávat symboly začnu zároveň ztrácet i pozornost, protože se zaměřuji více na samotné značení než na obsah textu. Výsledkem je, že mě technika spíše vyrušuje a ztrácím nit v textu. Navíc mi připadá, že se později obtížně orientuji v tom, proč je určitá část označena právě daným symbolem. Po dočtení mi pak chybí konkrétnější poznámky, které mi nabízí právě první zmíněná metoda. Věřím však, že pro někoho je tento systém praktický. Možná také záleží na oboru, kterému se text věnuje.

Techniky jsem si vybral Čtení s poznámkami + konspektování a Insert, použil jsem je na čtení eseje Petra Pitharta: Úvaha o prezidentech na hradě českých králů. Poznámky a konspekty mi velmi pomáhali, jelikož Pithart rád používá odborná a (alespoň pro mě) neslýchaná slova, takže u skoro každého z nich jsem si napsal jejich význam. Když tam byl odstavec, který dlouze vysvětloval myšlenku, tak jsem si pak k němu připsal, co autor ve zkratce říká, takže se mi zpětně lépe orientovalo v textu. Nevýhoda pouze byla, že jsem často zápasil s tím, abych našel místo, kam napsat svou poznámku a pak může text chvilkami působit naopak velmi nepřehledně.
Insert jsem používal o něco častěji, nejvíc jsem myšlenkám přiřazoval plusy, jelikož jsem po promyšlení většinou souhlasil. Tato metoda mi pomohla i ve chvíli, kdy se mě můj táta zeptal, jestli jsem se dočetl něčeho zajímavého. Mohl jsem díky tomu rychle najít zajímavé myšlenky, kterých si i on nebyl vědom. Jako příklad můžu uvést citaci “Místo liberalismu jako konceptu omezené moci doputoval do zdejších zeměpisných šířek liberalismus národních osvobozovacích hnutí, prosáklý nacionalistickým egoismem.”
Celkově mohu říct, že v následujících letech budu na texty potřebné ke studiu používat tyto metody, jelikož mně jako člověku, který se často cítí ztracen a v chaosu, opravdu pomohly.

Při čtení odborných textů pro konspekt mi velmi pomáhá technika čtení s poznámkami a konspektování, nkědy i s otázkami. S tužkou v ruce se zastavuji po několika odstavcích a pokouším se odpovědět na otázku, co autor právě chtěl sdělit a jaké jsou hlavní myšlenky textu. Na okraj textu si tyto odpovědi poznamenávám a tím si postupně vytvářím kostru textu, která mi umožňuje sledovat logiku argumentace a vztahy mezi jednotlivými částmi. Takto pořízené poznámky také usnadňují pozdější tvorbu souhrnného konspektu a rychlejší orientaci při opakování.

Druhou technikou, kterou jsem vyzkoušel, je INSERT (interactive noting system). Při čtení označuji čtyřmi barvami lístečků informace podle toho, jak na mě působí: zelená pro známé informace, žlutá pro nové a důvěryhodné, oranžová pro údaje, které se liší od mého předchozího vědění, a modrá pro pasáže, kterým nerozumím nebo které vyžadují další ověření. Tato metoda mě nutí zůstat aktivní a přemýšlet nad textem, ale zároveň je časově náročná a někdy příliš složitá, zejména u delších a složitějších pasáží, kdy musím uvažovat nad každou informací a správně ji kategorizovat.

Obě techniky mají velký přínos – podporují soustředění, aktivní myšlení a hlubší porozumění textu. Přestože je INSERT velmi efektivní pro zvýraznění nových informací a rozpoznání nesrovnalostí, jeho složitost a časová náročnost mohou zpomalit samotné čtení. Kombinace čtení s poznámkami a INSERTu ale i tak činí čtení aktivním procesem a výrazně usnadňuje tvorbu užitečného konspektu, který je nápomocný při opakování a psaní vlastních textů.

Při psaní konspektu jsem zkusila dvě techniky aktivního čtení: čtení s poznámkami a čtení s otázkami.
1. Čtení s poznámkami a konspektování
Tato technika mi pomohla hlavně v tom, že jsem se při čtení tolik neztrácela. Když jsem si po každém odstavci něco krátce poznamenala, mnohem líp jsem si udržela přehled o tom, jak text pokračuje. Také mě to donutilo při textu opravdu dávat pozor. Často se mi totiž stává, že jsem při čtení textu myšlenkami jinde.
Nevýhoda byla, že to celé trvalo déle. Někdy jsem si psala zbytečně moc podrobností a musela jsem se hlídat, abych to nepřeháněla.
2. Čtení s otázkami
Psaní otázek mě přimělo přemýšlet nad textem víc aktivně. Nejen co autor říká, ale i proč to říká, jak to souvisí s ostatními částmi textu a jestli to dává smysl i ve vztahu k jiným zdrojům. Často mi to pomohlo ujasnit si místa, která mi byla nejasná.
Slabší stránkou bylo, že ne u každého odstavce mě napadla nějaká užitečná otázka. Občas jsem měla pocit, že otázku vymýšlím jen proto, že to mám jednoduše udělat a nedávalo mi to smysl.

Obě techniky mi pomohly číst soustředěněji. Poznámky mi dávaly přehled o struktuře textu a otázky mě vedly k hlubšímu zamyšlení. Do budoucna bych je zkusila kombinovat – poznámky na průběžné orientování v textu a otázky tam, kde bych se měla zamyslet víc do hloubky.

Čtení je jednou z mých nejoblíbenějších aktivit, ale občas se můžu v textu ztrácet a zapomínat. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla vyzkoušet tento úkol. Při práci jsem si uvědomila, jak velký rozdíl může přinést pouhé změnění způsobu, jakým čtu a zpracovávám informace.

Čtení s poznámkami jsem již využívala a znala z dřívější doby a vím, že tento styl mi velmi vyhovuje. Když si v průběhu čtení dělám poznámky, mám pocit, že se z příjemce obsahu stávám spolutvůrcem. Uvědomuji si, co je důležité. Někdy je náročné zastavit se u každého delšího odstavce a shrnout si ho. Mám tendenci pokračovat dál, abych neztratila tempo. Jako hlavní slabinu této techniky vidím to, o kolik déle mi trvá se textem prokousat.

Čtení s otázkami jsem zkoušela poprvé, ale zjistila jsem, že mě tato metoda nutí kriticky přemýšlet nejvíce ze všech. Formulace otázek mě vede k porozumění textu a zasazení do širších souvislostí. Překvapilo mě, jak často mě otázky dovedou k přemýšlení nad něčím, co bych jinak přešla jen jako samozřejmost. Zároveň si uvědomuji, že tato technika je nejužitečnější ve chvíli, kdy mám alespoň základní povědomí o tématu. Bez předchozí znalosti se otázky tvoří obtížně.

Metoda INSERT je pro mě asi nejpraktičtější pro první kontakt s textem. Díky jednoduchým značkám dokážu rychle zachytit svůj vztah k jednotlivým informacím. Pozitivně hodnotím přínos otazníků. Uvědomila jsem si, že právě tato místa jsou často nejzajímavější. Skrývají příležitost k hlubšímu porozumění nebo ukazují, kde mám mezery ve znalostech. Zároveň mě překvapilo, jak moc se mi díky označování daří soustředit, aktivně ho třídím už během čtení.

Techniky čtení jsem využila všechny tři, abych je dokázala porovnat, a to na četbě odborného textu, který jsem použila jako zdroj k vypracování konspektu.

První technika čtení s poznámkami mi přišla super, protože kdykoliv jsem dočetla úryvek textu, tak jsem si napsala vedle poznámky, které shrnovaly to, co jsem vlastně přečetla. Poté když jsem hledala v textu to, co jsem k úkolu potřebovala, tak pro mě byla orientace mnohem jednodušší a nemusela jsem text číst vícekrát.

Druhá technika - čtení s otázkami mi ale naopak nevyhovovala vůbec. Bylo to více časově náročné a po chvíli přemýšlení jsem "ztratila notu" a musela text číst znovu.

Poslední technika INSERT pro mě byla nová, ale za to se mi spolu s první technikou osvědčila nejvíce. Tuto techniku jsem využívala pokaždé u testů SCIO, kde jsem si podobným způsobem označovala věty, které jsou důležité, u kterých si nejsem jistá, nebo věty, které jsou si podobné či na sebe navazují.

Pokud bych to měla shrnout, tak nejlepší pro mě byla asi poslední technika, kdy jsem si označovala věty tak, abych se v nich dokázala lépe orientovat. Technika nebyla časově náročná, protože zamyšlení se nad danou informací přicházelo již během čtení intuitivně a nemusela jsem vynakládat čas navíc. Každopádně k dobrému porozumění textu mi vyhovovala i první technika, kterou jsem využívala již dříve a například při analýze textu se vždy osvědčila.

Pro čtení odborného článku Implementing, Embedding, and Integrating Practices: An Outline of Normalization Process Theory od Carla Maye a Tracy Finch, který mám v rámci úvodu do sociologie, jsem využil dvě techniky aktivního čtení: čtení s poznámkami a konspektováním a čtení s otázkami. Protože jsou si tyto techniky poměrně blízké, rozhodl jsem se je kombinovat, což mi ušetřilo čas – nemusel jsem číst text dvakrát ani každou techniku zpracovávat zvlášť.
Text jsem následně komentoval po jednotlivých kapitolách, kde jsem vždy shrnul hlavní myšlenky a argumenty. Tento postup mi pomohl lépe pochopit strukturu teorie i logiku argumentace autorů. Na základě těchto shrnutí jsem si pokládal otázky, které mi umožnily podívat se na text z různých úhlů, zejména tam, kde jsem některým částem zcela nerozuměl nebo kde jsem viděl prostor pro alternativní výklad či vlastní protiargument.
Menší nevýhodou techniky čtení s otázkami je, že pro její plné využití je potřeba mít načtené i další texty a širší kontext dané problematiky. Bez něj je obtížnější formulovat opravdu podnětné a přesné otázky. Na druhou stranu právě konfrontace s dalšími texty umožňuje člověku získat odlišný pohled na věc, lépe pochopit, o čem daný text skutečně je, a díky tomu pak vytvářet kvalitnější a hlubší otázky.
Za mě mi ale obě techniky příliš nového nepřinesly, protože si myslím, že většina lidí při čtení odborného textu přirozeně vymezuje hlavní myšlenky a argumenty a zároveň je napadají otázky či nejasnosti automaticky. I tak pro mě však mělo jejich použití určitou přidanou hodnotu, protože mě donutilo si myšlenky zapisovat, a díky tomu jsem je nakonec alespoň nezapomněl.

Techniky aktivního čtení pro mě byly novinkou (i když mi o nich určitě už někdo někdy říkal, ale pro slabou paměť se neustále učím něco nového), zároveň však vítaným a po prvních pokusech i užitečným tipem pro budoucí čtení. Použil jsem techniku čtení s poznámkami a s otázkami, posuzování informací z textu znaménky pro mě nebylo zcela ideální, respektive jsem na jejich používání během čtení častokrát zapomínal a vracel se k nim až v momentě pokládání otázek, případně tvoření poznámek. Celkově mám pocit, že jsem si ze čtených textů (především Komunální politika - obce, aktéři a cíle místní politiky Stanislava Balíka) odnesl více než ze samostatného čtení, což by tak asi být mělo, těžko se mi však odhaduje, jak velkou přidanou hodnotu pro mě techniky mají, zkoušel jsem stejný text číst s i bez použití technik, každopádně dvakrát čtený text se už sám o sobě lépe pamatuje. Na druhou stranu se domnívám, že mě používání technik aktivního čtení v určitých jednodušších pasážích textů spíše zdržuje, čemuž se určitě dá vyvarovat správným zhodnocením nutnosti tvorby poznámek během čtení, ve svých prvních pokusech jsem však postupoval takříkajíc "silou" a zkoušel jsem čtený text doplňovat o poznámky kde se dalo, jakkoliv nadbytečné to ve výsledku bylo. Vcelku hodnotím tento svůj pokus velice pozitivně a jsem rád, že jsem získal takovouto pomůcku pro další studium.

Reflexe využití technik aktivního čtení

přínosy: 

• Pokládání otázek mě donutilo se nad textem zamyslet více do hloubky, člověk si vytváří vztahy mezi jednotlivými myšlenkami a lépe si propojuje souvislosti. 
• Nabízí možnost kritického myšlení, porovnává s jinými zkušenosti a hledisky. 
• Otázky snižují možnost pasívního čtení, brání to přemýšlení nad jinými záležitosti a ztrátě koncentrace, s čímž já osobně často bojuji. 

Mínusy:

• vytváření a vypracování otázek je velmi časově náročné
• někdy mě otázky odvedli od tématu, které jsem zrovna řešil a začal jsem se zabývat úplně jiným problémem
•  Příliš mnoho otázek bez rozřešení může být kontraproduktivní

-INSERT

přínosy:

• není to tolik časově náročné, lehké znaménko hned na místě mi nebránilo v pokračování ve čtení textu
• velmi účinné třídění textu, hned mi bylo jasné co vím, nevím a na co se zaměřit více
• velmi vhodné obzvláště při prvním čtení k seznámení s textem

mínusy:

• nutnost časově náročnějšího návratu k značkám a k vysvětlení nepochopeného problému 
• může dojít k rozdělení textu a pak nedochází k pochopení textu jako celku 

Při psaní mého konspektu, jsem využíval nejvíce techniku číslo 1, tedy čtení s poznámkami a následného konspektování. Tato metoda mi pomohla udržet trošku více soustředěnosti a dostat se k důležitým informacím pro mě samotného. Zároveň mi, po dost náročném vymýšlení tématu, pomohla strukturovat části, které jsem v konspektu členil. Usnadnilo mi to práci i v tom, že jsem na moje poměry nemusel danou část textu číst vícekrát a pochopit, co se v něm skrývá. Zajímavé pro mě bylo, že, když jsem si stejný text přečetl jednou bez poznámkování, a pak podruhé s využitím metody, tak mi utkvělo v paměti i více detailů a snadněji se mi to poté shrnovalo. Vždy po přečtení delšího odstavce jsem se propiskou na papír snažil shrnout hlavní myšlenky přečtené části a pokusit se porozumět v souvislosti toho, co jsem přečetl předtím.
Konspekt, který jsem si z poznámek udělal, mi pomohl dát aspoň trochu dohromady myšlenku toho, jak formulovat téma a co v textu rozebírat. Určitě mi to v něčem ulehčilo. Zkoušel jsem i další zmíněné metody, ale ty mi v mé práci celkově přišly o něco méně efektivní, než to shrnování si myšlenek a sepsání si důležitých myšlenek. Celkově mi čtení s poznámkami výrazně usnadnilo práci – psaní bylo rychlejší, myšlenky jasnější a celkový text soudržnější.

Vyzkoušel jsem metodu „čtení s otázkami“ a „INSERT“.

Bylo zajímavé si obě dvě vyzkoušet, nejvíce mě zaujala metoda INSERT. Čtení s otázkami, ač bylo taky přínosné, mě tolik nenadchlo, jelikož jsem na něj nebyl tak zvyklý a přišlo mi, že mi zabírá více času než mi dává v rámci zapamatování obsahu textu. Nepomáhalo mi také nějak zásadně se lépe orientovat v textu při opětovném čtění. Naopak, jelikož jsem zvyklý si podtrhávat/značit do textu, metoda INSERT byla zajímavější a přišlo mi, že mi dost pomáhá. Při opětovném čtení jsem se taky rychle zorientoval a mohl jsem hned vybrat několik informací, které jsem pak mohl citovat při zpracování úkolu, kvůli kterému jsem text četl.

Největší překážku však vidím v tom, že se mi zatím nepodařilo najít nějaký vhodný způsob, jak efektivně si psát otázky či zaznamenávat metodou INSERT do textu, který nemám vytisknutý. Nemohu a ani bych nechtěl si každý jednotlivý text tisknout a následně do něj manuálně psát, hlavně z důvodu, že by mi to přišlo jako velké plýtvání, také se bojím, že bych text rychle ztratil a pak by mi to celé přišlo zbytečné. Dělám si poznámky v mobilu a pokud není text oskenovaný, mohu dělat rychle poznámky na mobilu. Je pravda, že bych si mohl pořídit tablet, ale nerad bych kupoval další techniku. Vyzkoušel jsem tedy u metody INSERT si značit typy informací dle barev, což relativně fungovalo. Ještě jsem si plně nezvyknul na to, jaká barva znamená co, ale věřím, že po nějaké době už mi nebude dělat problém to hned rozeznat.

Při četbě knihy Vybrané aspekty soudobého terorismu jsem vyzkoušel dvě z uvedených technik aktivního čtení psaní poznámek a metodu INSERT. Obě z nich se mi osvědčily trochu jiným způsobem a dohromady mi pomohly lépe porozumět textu, který je poměrně odborný a místy náročný. Autor používá mnoho specifických pojmů, odkazů na teoretické koncepty a detailních analýz, takže bez aktivního přístupu by mi snadno mohly uniknout důležité souvislosti.
Nejčastěji jsem používal psaní poznámek na okraj. U knihy tohoto typu, kde autor pracuje s definicemi, typologiemi a analytickými modely, mi to pomohlo udržet pozornost a vytvářet si průběžnou mapu textu. Měl jsem díky tomu mnohem lepší přehled o tom, jak jednotlivé kapitoly navazují a kam se autor ve svých argumentech posouvá. Poznámky jsem pak shrnul do krátkého textu, což se mi osvědčilo při opakování klíčových částí a při přípravě na psaní konspektu. Jediná věc, která mě u této metody trochu štvala, bylo neustálé zastavování čtení, měl jsem pocit, že to zpomaluje tempo, ale nakonec jsem zjistil, že mi to vlastně pomáhá soustředit se a nepřeskakovat odstavce, kterým bych jinak nevěnoval tolik pozornosti.
Metoda INSERT byla skvělá při prvním čtení. Pomohlo mi to rychle odlišit známé informace od nových, problematických nebo sporných. Nejvíce se mi osvědčilo označovat místa, která byla v rozporu s jinými zdroji, a později se k nim vracet a hledat vysvětlení nebo doplňující kontext. Díky značkám jsem měl také jasnější představu o tom, která část textu pro mě bude důležitá při dalším studiu.