„Kdo jsou králové? Rabíni!“ Vyprávění o učencích v hebrejské literatuře raného novověku
Cílem kurzu je získání základních schopností umožňující samostatnou práci s narativními texty ve středověké a raně novověké hebrejštině. Výběr textů je žánrově diverzifikovaný a současně monotematický, takže vedle čistě jazykové složky má seminář rovněž kulturně-historickou rovinu.
Citát v titulu pochází z Babylónského talmudu (bGit 62a), vyjadřuje ale mnohé i o středověkých a raně novověkých židovských dějinách. Diasporní Izrael, zbavený státní politické autonomie, sice vyjadřoval svou loajalitu světským králům, pod jejichž ochranou Židé žili, jedinými svrchovanými vládci však byli jedině Bůh („král králů“) a jím poslaný král mesiáš, jehož příchod byl netrpělivě očekáván. Rabínští učenci se těšili autoritě, jež zasahovala nejen čistě náboženskou, ale také politickou sféru života židovského společenství. Přestože vztahy mezi rabíny a laickým vedením obce byly v každém místě a období výsledkem historicky podmíněných procesů, byli to rabínští učenci, kdo disponovali vzděláním i prostředky k šíření informací. Hrdiny předmoderních hebrejských vyprávění jsou tak častěji učenci než králové, avšak učenci v nich zhusta nabývají rysy, jež by slušely i králům.
Seminář se zaměří na raně novověká vyprávění o učencích, přihlížet však bude i k některým jejich starším předobrazům. Postihne nejvýznamnější žánry (exemplum, hagiografie, autobiografie) a seznámí účastníky kurzu s nejvýraznějšími texty, v jejichž centru stojí postavy rabínských učenců. Zaměříme se na tři texty, jež jsou zásadní pro dějiny žánru hebrejské rabínské hagiografie: Devadesát devět příběhů (přelom 15. a 16. století), Toldot ha-Ari (přelom 16. a 17. století) a Šivḥej ha-Bešt (přelom 18. a 19. století).