Ahoj spolužáci,
zajímalo by mě, zda-li vám spíše vyhovuje učit se průběžně na každou hodinu ,nebo se učíte nárazově před testy/zkouškami.
Ahoj
učit se průběžně na každou hodinu je mnohem lepší než před zkouškou nebo testem. Celý studijní materiál rozdělím rovnoměrně po celý semestr a nebudu potřebovat sedět a učit se veškerý materiál před testem nebo zkouškou.
učit se průběžně na každou hodinu je mnohem lepší než před zkouškou nebo testem. Celý studijní materiál rozdělím rovnoměrně po celý semestr a nebudu potřebovat sedět a učit se veškerý materiál před testem nebo zkouškou.
Ahoj všem,
mě toto přijde jako zajímavá otázka. Subjektivně mám pocit, že se průběžně neučím, neboť na to nemám čas. Ale v mé mysli vzniká paradox, neboť se škole věnuji v podstatě každou volnou chvíli, a to ne proto že bych musela, ale proto, že mě baví činnosti související se školou. Domnívám se, že k výuce jako takové se snažím přistupovat zodpovědně. Ale na druhou stranu si máme nastudovat spoustu článků, udělat drobné úkoly aj.. a všechny tyto drobnosti dávají dohromady celkem velký a časově náročný úkol, který jako takový většinou řeším jen s mírným časovým předstihem (já bych si to představovala alespoň tak, že to mám třeba den předem nachystané), ale jinak to teď nezvládám. A to samé platí i o učení, na každou přednášku se snažím připravit alespoň dle zadání přednášejícího, a to činím buď úplně na poslední chvíli někde v eduroomu v Pekařské, nebo na večer před přednáškou. Takže, to za mě také není žádná životní výhra.
A další úrovní učení je pro mě nemožnost myšlenkově obsáhnout, co vlastně že to máme všechno dělat? Neustálé vyhledávání úkolů, prezentací, podkladů je pro mě náročné jak časově, tak ale i mentálně, prostě nejsem schopna tady od stolu vymyslet co mám všechno za úkoly, za práci, co všechno mě čeká... Takže tato reálie mi také není úplně příjemná.
A navíc je vše úplně nové, navíc mám subjektivně dojem, že jsme se ani ještě nezačali pořádně učit, a už teď jsem v mírném skluzu s učením. Ale nezoufám, neboť vidím tendence přednášejících nám býti co nejvíce nápomocni, býti k nám co nejvíce otevření, vidím tendence školy, že přece jen bude ráda, když alespoň někdo z nás studium úspěšně dokončí a nesnaží se nás "potopit", ale naopak. Nezoufám, že je vše nové a náročné, ale v duchu si už jak mantru opakuji, „to chce klid a čas“. A až si na vše trochu zvyknu, až budu vědět, kde to všechno najdu, že časem zjistím, že z toho ohromného množství podkladů přece jen ne úplně všechno potřebuji, až zjistím, co který pedagog a v jaké formě vyžaduje, že to pro mě bude část úspěchu spojený se studiem na vysoké škole, že se snad budu moci poté soustředit už jen na studium samotné a celkově se situace zklidní.