Zaujal mě Dunning-Krugerův efekt a graf sebevědomí vs. znalosti. Zajímalo by mě, zda si člověk, který se nachází na onom "vrcholu hlouposti" (vysoké sebevědomí, nízké znalosti), může tento stav vůbec sám uvědomit, nebo zda je pro něj tento vhled bez vnějšího zásahu zcela neviditelný. Existuje nějaká efektivní metoda, jak takového člověka konfrontovat s realitou, aniž by se v obraně ještě více uzavřel?
V souvislosti s "konfirmačním zkreslením" (confirmation bias) mě napadá otázka, jak velkou roli v tom dnes hrají algoritmy sociálních sítí. Pokud nám sítě servírují jen to, co chceme slyšet, ztrácíme přirozenou možnost trénovat kritické myšlení nárazem na opačný názor. Je vůbec možné v dnešní době online bublin si toto zkreslení uvědomovat a aktivně proti němu bojovat?
Přednášející zmiňovali rozdíl mezi rychlým (intuitivním) a pomalým (analytickým) myšlením. Zajímalo by mě, zda se dá "pomalé" kritické myšlení natrénovat tak, aby se stalo automatickým návykem, nebo zda to bude pro mozek vždy energeticky náročný proces, do kterého se musíme nutit vědomě.