S argumentačními fauly jsme se mohli opakovaně setkat v období voleb (nejčastěji před nimi), zejména Andrej Babiš je rád využívá. Mohu uvést příklad: „Současná vláda nám vzala hodně, zatímco náš program pro důchodce je velmi dobrý.“ – zní, jako že ONI nám vzali HODNĚ, MY vám dáme HODNĚ, což při hlubším rozboru nedává smysl a jedná se tedy o tzv. falešnou dichotomii = prezentuje situaci jako existující pouze dvě možnosti, přitom ve skutečnosti existují další alternativy.
Když se podívám na druhou stranu tohoto "politického rybníčku", tak naopak premiér Fiala se též dopustil argumentačních faulů, zejména apelů na strach (fear‑apel). Jedná se vlastně o určitý druh manipulace strachem. Jako příklad mohu uvést Fialovo zahájení kampaně, kdy řekl: „Svět tak, jak jsme ho znali, se nám nyní mění … Je třeba, aby se v těchto změnách Česká republika neztratila. A aby na ně nedoplatila.“ Tady je jasný apel na nejistotu. To vytváří obraz, že volby jsou opravdu ten rozhodující moment, kdy může dojít k tomu, že pokud vyhrají "Fialovi nepřátelé", Česká republika na to doplatí a to přávě jen kvůli své volbě.
Dalším často používaným argumentačním faulem na politické půdě je tzv. "ad hominem" = útok na odpůrce, které se vyskytují zejména v politických debatách, kde si politici pomalu nadávají. Např. V předvolební debatě Černochová řekla Havlíčkovi: „Neskákejte mi do řeči, nechovejte se jako buran.“ a ve stejné debatě označila Šebelová Foldynu za „hulváta“: „Pane Foldyno, … předvedl jste se jako hulvát.“
Často probíraným tématem jsou "fake news", které argumentačních faulů využívají též hojně. Nejčastějším typem je asi tzv. "cherry-picking" (neúplné důkazy), které spočívá v tom, že dezinformátoři prezentují pouze ta fakta, která potvrzují jejich tezi, naopak ta, která by je vyvracela, vůbec nezmiňují. Tyto zdroje (dez)informací osobně nesleduji, tudíž nenajdu konkrétní příklad, ale myslím si, že každý jsme viděli nějaká fóra např. na facebooku, kde je těchto faulů plno...