Clifford Geertz se v 60. letech 20. století postavil proti metodám v etnologii, které se orientovaly na exaktní metodiku přírodních věd. Proti přístupům, které vycházely z předpokladu, že za dějinami, jednáním a myšlením lidí lze odkrýt podobné zákonitosti jako v případě přírodních fenoménů, vystoupil s programem hermeneuticky orientované kulturní antropologie. Proti tehdy převládajícímu vysvětlujícímu přístupu (ve smyslu diltheyovského Erklären) zdůraznil sémiotické pojetí kultury a její analýzu pojal jako vědu interpretativní, pátrající po významu. (Geertz, Zhuštěný popis, 15.) Takový důraz však Geertzovi nebránil v kritice rozumějících přístupů založených na předpokladu mimořádné senzibility badatele, na téměř nadpřirozené schopnosti vcítit se do myšlení a cítění jednotlivců zkoumaných kultur.

Díky roli symbolů v Geertzově antropologii je jeho přístup řazen do proudu symbolické antropologie. Toto označení však není podle něj příliš vhodné, neboť „budí dojem, že se jedná [jen] o dílčí disciplínu a ne o fundamentální kritiku oboru jako takového.“ (Geertz, Spurenlesen, 130.) Pro jeho sebepochopení je příznačnější důraz na interpretaci, a proto je vhodnějším označením „hermeneutická“ či „interpretativní antropologie“. Geertz sám označuje svůj přístup jako „vědeckou fenomenologii kultury“. (Geertz, Osoba, čas a chování na Bali, 403.) Přitom však dle vlastních slov čerpal více z pozdního Wittgensteina než z Husserla a svůj fenomenologický přístup zasazuje do blízkosti sociologů Petra L. Bergera a Thomase Luckmanna. V hermeneutice jej ovlivnil především Paul Ricoeur. Přitom vždy  - oproti filosofickým přístupům - zdůrazňuje empirickou povahu své práce, usiluje o „aplikovanou fenomenologii“ či „aplikovanou hermeneutiku“.

Geertzovo pojetí kulturní antropologie jako interpretativní disciplíny se opírá o určité teoretické předpoklady. Jedná se především o jeho pojetí kultury a symbolů, analýzy kultury se dále opírají především o tzv. vnější teorii myšlení a s ní související pojetí veřejných významů.  Význam je něco veřejného, je uchopitelný v jednotlivých symbolických formách (svátky, obřady, akce) zkoumané kultury, jež Geertz chápe jako „výpovědi něčeho o něčem.“ Kultury podle něj interpretují samy sebe a tato sebeznázornění jsou předmětem antropologické analýzy. Příkladů takového zkoumání na základě sebeznázornění kultur podává Geertz celou řadu, nejznámějšími jsou souboj Baronga a Rangdy popsaný ve studii Náboženství jako kulturní systém (Interpretace kultur, 103–145) a „zhuštěný popis“ balijských kohoutích zápasů ve studii Záludná hra: Poznámky ke kohoutím zápasům na Bali (Interpretace kultur, 455–501). Geertzova definice náboženeství patří k nějčastěji citovaným definicím náboženství vůbec. V originále zní takto: 

… a religion is:

(1) A system of symbols which acts to 

(2) establish powerful, pervasive, and long-lasting moods and motivations in men by

(3) formulating conceptions of a general order of existence and 

(4) clothing these conceptions with such an aura of factuality that 

(5) the moods and motivations seem uniquely realistic

(Geertz, Religion As a Cultural System, 90; v českém překladu Interpretace kultur na s. 107.)

Použitá literatura

Geertz, Clifford, „Náboženství jako kulturní systém“, in: Clifford Geertz, Interpretace kultur. Vybrané eseje, Praha 2000,  103-145.

Geertz, Clifford, „Osoba, čas a chování na Bali“, in: týž: , Interpretace kultur. Vybrané eseje, Praha: Sociologické nakladatelství 2000, 399-453.

Geertz, Clifford, „Religion As a Cultural System“, in: The Interpretation of Cultures: Selected Essays, New York: Basic Books, 1973, 87-125, 90.

Geertz, Clifford, Spurenlesen: Der Ethnologe und das Entgleiten der Fakten, München 1997.

Geertz, Clifford „Zhuštěný popis: K interpretativní teorii kultury“, in: týž, Interpretace kultur. Vybrané eseje, Praha: Sociologické nakladatelství 2000, 13-42.

Naposledy změněno: pondělí, 23. listopadu 2020, 16.01