Malinowski, terénní výzkumy a interpretativní antropologie

Etnologie, jež předmět svého výzkumu tradičně určuje jako „to, co je naší kultuře cizí“ (Kohl, Ethnologie, 16), je založena na možnosti tuto jinakost adekvátně uchopit a musí tudíž teoreticky zdůvodnit možnosti a meze poznání cizích kultur a vypracovat adekvátní metody. Fáze etnologického výzkumu, v níž se badatel s touto jinakostí primárně setkává, je tradičně označována jako „etnografická“ fáze výzkumu. Tato fáze je v moderní etnologii nerozlučně spjata s tzv. „terénním výzkumem“. Slovo „terén“ odkazuje k typickému rysu tohoto postupu - jde o výzkum „přirozených životních situací“. Cílem je pozorovat život lidí zkoumané kultury pokud možno v jeho přirozené podobě, bez nějakých zásahů, bez navozování umělých situací (Fischer, Feldforschung, 74). I když se takový přístup zdá z dnešního pohledu samozřejmý, pro dobu počátků etnologie bylo spíše typické následující rozdělení práce: misionáři, úředníci a cestovatelé zapisovali, sbírali zprávy a různé artefakty a v Evropě pak učenci užívali tohoto materiálu pro své teorie. Základy moderní etnologie náboženství položili Frazer, Freud a Durkheim a přes všechny rozdíly je spojuje to, že se na několika stech stranách svých knih věnují problematice neliterárních kultur, aniž by některý z nich kdy bezprostředně pozoroval jednotlivce popisované kultury.

Vůdčí osobností nového přístupu se stal Bronislav Kaspar Malinowski (1884-1942). Malinowski rozpracoval metodu tzv. „zúčastněného pozorování“ a zahájil novou etapu etnologie, pro niž je nepředstavitelné, že se práce neopírá o vlastní terénní výzkumy etnologa - etnografa. Nové „paradigma moderní etnologie“ přesunulo těžiště výzkumu k žitým světům domorodých obyvatel především aliterárních kultur, přičemž tato forma sběru dat měla pro kulturní a sociální vědy stejnou funkci jako mikroskop pro vědy přírodní. Podobně jako mikroskop otevřelo toto paradigma novou dimenzi, jež by jinak zůstala skryta, (Stagl, Malinowskis Paradigma, 96) dimenzi vědění založeného na zkušenosti a geniální intuici badatele. Díky určujícímu vlivu Malinowského bylo období, označované pro množství a kvalitu nashromážděného materiálu jako „klasická fáze“ etnologie, označeno též jako období „Malinowského paradigmatu“ (Stagl, Malinowskis Paradigma, 97). Toto období počínající přibližně koncem 1. světové války a končící rozpadem koloniální soustavy (přibližně 1920 - 1960) je orámováno dvěma Malinowského publikacemi. První z nich jsou Argonauti západního Pacifiku (Argonauts of Western Pacific), vycházející především z Malinowského terénních výzkumů prováděných během dvouletého pobytu na Trobriandských ostrovech. Hlavním předmětem knihy považované za „manifest funkcionalismu“ je obřadní směnný systém kula (Stručný výklad kula uvádí Soukup, Přehled antropologických teorií…, 100 n.). V úvodu knihy podává Malinowski stručný popis terénního výzkumu a metody „zúčastněného pozorování“. Jako první podmínku etnografické práce uvádí nutnost „vydělit se ze společenství s jinými bělochy a zůstat s domorodci v tak úzkém kontaktu, jak je to možné“ (Malinowski, Argonauts, 6). Na základě metodou vedeného pozorování a rozhovorů, vybaven znalostí jazyka zkoumaného kmene, musí badatel podat nárys „organizace kmene a anatomie jeho kultury“. Takto vzniklou „kostru“ je pak třeba vyplnit „masem a krví“ dané kultury, základní osnovu je třeba vyplnit popisem „nezměřitelných veličin skutečného života“ („the inponderabilia of actual life“, Argonauts, 18) a typického chování, je třeba popsat intimní stránku dané kultury, každodenní život, detaily péče o tělo, způsob úpravy a konzumace potravin, strasti a lásky domorodců, přátelství a nepřátelství, vzájemné sympatie atp. Úplný a adekvátní obraz dané kultury vzniká tehdy, je-li kostra, maso a krev doplněno „duchem“ dané kultury, tj. názory, míněními a vyjádřeními domorodců. Etnograf musí studovat stereotypizované způsoby myšlení a cítění („stereotyped manners of thinking and feeling“, Argonauts, 23), sbírá a zapisuje charakteristická vyprávění, typická vyjádření, detaily folkloru a magické formule. Takto vzniká „corpus inscriptionum“ jako dokument „domorodé mentality“. Tyto tři směry výzkumu se sbíhají v posledním cíli výzkumu, jímž je „uchopit domorodcovu perspektivu, jeho vztah k životu, zachytiti jeho vidění jeho světa.“ („…to grasp the native’s point of view, his relation to life, to realise his vision of his world.“, Argonauts, 25). Malinowski líčí harmonický obraz svého postupně stále intimnějšího sbližování s životem vesnice, vypráví, jak měl postupně možnost nahlédnout do intimních detailů rodinného života, toalety, vaření atp., jak se postupně stával součástí zkoumané vesnice. Nebylo nic, co by uniklo jeho zaznamenání. (Argonauts, 8) Popisuje, jak procházel procesem sekundární socializace: „Učil jsem se, jak se chovat a do jisté míry jsem získal `cit` pro to, co jsou podle domorodců dobré a špatné způsoby“. (Argonauts, 8)

Pochybnosti o možnostech splynout s domorodci a proniknout vcítěním do jejich prožívaní a citů sílily především v období po 2. světové válce. Posmrtné vydání Malinowského deníků vyvolalo vášnivé diskuse a otřáslo základy etnologie postavenými na takových metodách. Tentýž badatel, který snad nejvíce přispěl k vytvoření mýtu o tom, že etnolog se jako chameleon může přizpůsobit exotickému prostředí, přispěl k problematizaci takového přístupu. Deníky pořízené během terénních výzkumů, sepsané původně v Malinowského rodném jazyce v polštině a publikované v anglickém překladu roku 1967 (A diary in the strict sense of the term), odrážejí skepsi ohledně správného porozumění zkoumané kultuře, hovoří o záměrném klamání domorodců a jsou rovněž dokladem psychické zátěže spočívající na osamoceném badateli. Clifford Geertz chápe skepsi vůči popsaným způsobům porozumění jako výzvu: když padl mýtus etnologického rozumění, jež je založeno na „mimořádné senzibilitě, téměř nadpřirozené schopnosti myslet, cítit a vnímat věci jako domorodec“, jak je pak vůbec možné etnologické vědění o tom, jak domorodci myslí, cítí a vnímají?“ „Co se stane s rozuměním, když odpadá ‚vcítění’?“ (Geertz, ‘From the Native’s Point of View’, 481) V tomto ohledu lze přístup interpretativní antropologie chápat jako reakci na skepsi ohledně možností klasické metody terénního výzkumu, metody „zúčastněného pozorování“, resp. etnologické hermeneutiky obecně.

Použitá literatura

  • Fischer, Hans, „Feldforschung“, in: týž (Hg.), Ethnologie: Einführung und Überblick, Berlin - Hamburg: Reimer 41998, 73-92

  • Geertz, Clifford, „‘From the Native’s Point of View‘: On the Nature of Anthropological Understanding“, in: Janet L. Dolgin (ed.), Symbolic Anthropology. A Reader in the Study of Symbols and Meanings, New York 1977, 480-492.

  • Kohl, Karl-Heinz, Ethnologie - die Wissenschaft vom kulturell Fremden. Eine Einführung, München: C.H. Beck 1993.

  • Malinowski, Bronislaw, Argonauts of Western Pacific. An Account of Native Enterprise and Adventure in the Archipelagoes of Melanesian New Guinea, London: G. Routledge & Sons – New York: E. P. Dutton 1922.

  • Malinowski, Bronislaw A diary in the strict sense of the term, New York: Harcourt, Brace 1967.

  • Soukup, Václav, Přehled antropologických teorií kultury, Praha: Portál 2000.

  • Stagl, Justin, „Malinowskis Paradigma“, in: Schmied-Kowarzik, Wolfdiertich – Stagl, Justin  (Hg.), Grundfragen  der Ethnologie. Beiträge zur gegenwärtigen Theorie-Diskussion, Berlin: Dietrich Reimer Verlag 21993, 93-105.
Naposledy změněno: pondělí, 23. listopadu 2020, 16.02