S tématem rituálů jsme se setkali již při výkladu sociologie (Durkheim) a také v rámci předchozího výkladu etnologie náboženství (Malinowski a Geertz).  V rámci výkladu „studia rituálů“ se zaměřujeme na problémy vymezení rituálu a studia v kontextu religionistiky. Hlouběji se zabýváme třemi vybranými přístupy k rituálům. Kognitivní a performativní přístupy jsou tématem seminářů Studium rituálů I a II, které navazují na přednášku Úvod do religionistiky.

Struktura výkladu

  • studium rituálů a religionistika
  • problematika vymezení rituálu, 
  • etymologie a „dějiny“ rituálu, 
  • typologie rituálů
  • vybrané přístupy k rituálům
    • William Robertson Smith
    • Arnold Van Gennep
    • Victor Turner

Za jednoho z prvních teoretiků rituálů považujeme skotského orientalistu a starozákoníka Williama Robertsona Smitha (1846–1894). Smith pokládal rituál za ústřední součást starověkých náboženství. Podle něj bylo náboženství primárně komunikací mezi bohem a lidmi, přičemž základním prostředkem této komunikace byla oběť. Ve výkladu se zaměřujeme na Smithovo pojetí oběti a její funkci. 

Druhým autorem, jímž se v hodině podrobněji zabýváme je Arnold van Gennep (1873-1957). Van Gennep ovlivnil zásadním způsobem studium rituálů prací Přechodové rituály z roku 1909. Podle něj každá společnost sestává z rozličných heterogenních skupin (dle stáří, příbuzenství, statutu, náboženských příslušností atp.), přičemž lidé v průběhu život mění příslušnost ke skupině. Předmětem van Gennepovy analýzy je struktura (jednotlivé fáze) a funkce ritualizovaného přechodu, „přechodových rituálů“.

Skotský antropolog Victor Turner (1920-1983) navázal na van Gennepovu analýzu struktury přechodových rituálů, zaměřil se přitom na pomezní, „liminální“ (limen – lat. práh) fázi rituálů. Při výkladu se zaměřujeme primárně na Turnerovo pojetí rituálů a na jeho koncepty liminality a communitas.

Výběrová bibliografie k výkladu Studia rituálů 

Bell, Catherine, Ritual Theory, Ritual Practice, Oxford: Oxford University Press, 1992

Bell, Catherine, Ritual: Perspectives & Dimensions, Oxford University Press, 1997.

Durkheim, Emile, Elementární formy náboženského života, Praha: OIKOYMENH 2002.

Gennep, Arnold van, Přechodové rituály. Systematické studium rituálů, Praha: Nakladatelství Lidové noviny 1996.

Grimes, Ronald L. (ed.), Readings in Ritual Studies, Upper Saddle River: Prentice Hall 1996.

Humphrey, Caroline – Laidlaw, James, The Archetypal Actions of Ritual. A Theory of Ritual Illustrated by the Jain Rite of Worship, Oxford: Oxford University Press 1994. 

Kreinath, Jens, Snoek, Jan, Stausberg, Michael, Theorizing Rituals: Issues, Topics, Approaches, Concepts, Leiden: Brill 2006.

Lawson, E. Thomas – McCauley, Robert N., Rethinking religion: Connecting cognition and culture, Cambridge: Cambridge University Press 1990.

Rappaport, Roy A., „The Obvious Aspects of Ritual“, in: Ecology, Meaning, and Religion, Richmond: North Atlantic Books 1979, 173-221.

Rappaport, Roy A., Ritual and Religion in the Making of Humanity, Cambridge: Cambridge University Press. 1999.

Schnechner, Richard, Performance Theory (revised and expanded edition), New York: Routledge: New York, 1988.

Smith, Jonathan Z., To Take Place. Toward Theory in Ritual, Chicago: University of Chicago Press 1987.

Smith, William Robertson, Lectures on the religion of the Semites, London: Black 1889.

Staal, Fritz, ‘The Meaninglessness of Ritual’, Numen 26:2–22. 1979.

Tambiah, Stanley Jeyaraja „A Performative Approach to Ritual“, Proceedings of the British Academy London, vol, 65, 1979, 116-142.

Turner, Victor W., The Forest of Symbols. Aspects of Ndembu Ritual, Ithaca (NY): Cornell University Press 1967.

Turner, Victor W., The ritual Process. Structure and Anti-Structure, London: Routledge & Kegan Paul 1969.

Whitehouse, Harvey, Modes of religiosity: a cognitive theory of religious transmission, Walnut Creek: AltaMira Press, 2004.

Naposledy změněno: pondělí, 23. listopadu 2020, 19.27