Úvod do religionistiky I

Fenomenologii náboženství lze popsat jako speciální filosofickou  a religionistickou disciplínu, „která se zabývá systematickým popisem, klasifikací, srovnáním a typologizací náboženských fenoménů. Oproti dějinám náboženství nesleduje konkrétní historické souvislosti náboženských jevů, ale jejich obecné, dějinami a kulturami prolínající, strukturální vlastnosti, skrze jejichž poznání se snaží dospět k vymezení základního charakteru náboženství … a následně k určení podstaty náboženství.“

V rámci tohoto poměrně kompaktního určení je však třeba dále rozlišovat. Neexistuje totiž žádná jednotná dílčí religionistická disciplína „fenomenologie náboženství“, pod toto označení zahrnujeme přístupy různých škol a badatelů. V navázání na Evu Hirschmannovou lze rozlišit tři základní směry fenomenologie náboženství:

1) Čistě deskriptivní směr, který se soustřeďuje na popis a systematizaci náboženských fenoménů.

2) Filosoficko-psychologický směr, jehož  hlavním zástupcem je Max Scheler, dále sem patří např. Georg Wobbermin, Robert Winkler.

3) Rozumějící fenomenologie náboženství, jež usiluje o proniknutí k „hlubšímu“ smyslu jednotlivých náboženských faktů a následně k podstatě náboženství.

Protože filosoficko-psychologický směr fenomenologie náboženství je většinou považován za součást filosofie náboženství a pro deskriptivní fenomenologii se někdy užívá termínu srovnávací religionistika, odkazuje označení fenomenologie náboženství tradičně k „rozumějící fenomenologii náboženství“. O rozumějící fenomenologii náboženství hovoříme tam, kde jsou náboženství a náboženské fenomény zkoumány skrze rozumějící prožitky badatele. Záměrem je uchopit „hlubší“ smysl na základě rekonstrukce prožívání druhého, resp. rekonstrukce prožitku spočívajícího (předpokládaného) v pozadí dokladů z dějin náboženství. Metodu tohoto přístupu ke studiu náboženství rozpracoval Gerardus van der Leeuw. Mezi zástupce „rozumějící fenomenologie náboženství“ patří většina nejvlivnějších a nejznámějších religionistů 20. století: Rudolf Otto, Nathan Söderblom, Gustav Mensching, Joachim Wach, Heinrich Frick, Friedrich Heiler, Cornelis Juco Bleeker, Mircea Eliade. Označení rozumějící fenomenologie náboženství je často chápáno jako synonymum širšího pojmu „rozumějící religionistika“. Intenci a ambice této „rozumějící“ fenomenologie náboženství dobře vystihuje citát od C. J. Bleekera: 

„Naše vědění o náboženstvích světa každým rokem kvantitativně a kvalitativně narůstá. To však neznamená, že naše porozumění vnitřním souvislostem těchto náboženství prodělává stejný pokrok. Stále ještě existuje mnoho prázdných míst na mapě našich nahlédnutí. Rozumíme skutečně tomu, v jakém smyslu byly Osiris nebo Tammúz uctíváni jako bozi obnovy? Zvolili jsme správné prostředky k probádání významu šintoistického obřadu nebo půstu muslimů či meditace jako cesty ke spáse, řekněme v zenovém buddhismu? Obávám se, že často musíme přiznat naši nevědomost. Proto není diskuse o fenomenologické metodě zbytečná. Je-li nějaká šance dosáhnout jediného cíle, který je hoden namáhavého bádání, totiž do hloubky jdoucího porozumění cizím náboženstvím, pak tohoto cíle dosahujeme  pouze s pomocí této [tj. fenomenologické] metody.“

V religionistice nejde o pouhé hromadění poznatků. Již van der Leeuw citoval v této souvislosti výrok: „nesbírejte, abyste sbírali, nebo sbírejte známky“. Religionistika se podle zástupců rozumějícího přístupu nesmí zastavit u vnějších popisů a vysvětlení, musí usilovat o pochopení významů jednotlivých faktů, o „do hloubky jdoucí porozumění cizím náboženstvím“. Z citátu je rovněž patrna ambice, s níž fenomenologové vystupovali: tohoto cíle lze dosáhnout „pouze pomocí“ fenomenologické metody.

Použitá literatura:

Bleeker, C. Jouco, „The phenomenological method“, Numen 6, 1959, 96-111.

Hirschmann, Eva, Phänomenologie der Religion. Eine historisch-systematische Untersuchung von „Religionsphänomenologie“ und „religionsphänomenologiescher Methode“ in der Religionswissenschaft, Würzburg-Aumühle 1940.

Kolektiv autorů, Filosofický slovník, Olomouc: Nakladatelství Olomouc ²1998,

Leeuw, Gerardus van der, Einführung in die Phänomenologie der Religion, Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft ²1961.

Waardenburg, Jacques, „Religionsphänomenologie“, in: Gerhard Krause - Gerhard Müller (Hg.), Theologische Realenzyklopädie, Bd. 28, Berlin - New York: W. de Gruyter 1998, 731-749.