1.
Maturita pro mě byla vždy spíše něco symbolického než něco, z čeho bych měla velký respekt. Vnímala jsem ji jako konec jedné etapy a zároveň vstupenku k dalším možnostem – hlavně studiu na vysoké škole. Všichni kolem mě to brali poměrně vážně, mluvilo se o ní skoro celé poslední ročníky, ale osobně jsem se snažila nenechat se tím vystresovat. Samotný průběh byl nakonec o dost klidnější, než jsem čekala, a i když to byla náročná (zároveň ale značně jednodušší, než jsme si ji všichni představovali)zkouška, zvládla jsem ji dobře. Neusilovala jsem nikdy o vyznamenání, ale měla jsem dobrý pocit z toho, že jsem to zvládla s čistou hlavou a bez kolapsu. Okolí mě podpořilo, ale zároveň mi nikdo nedával pocit, že na tom „stojí svět“, což mi hodně pomohlo.
2.
Současná maturita podle mě ověřuje hlavně schopnost připravit se podle jasně daných pravidel a zvládnout stres. To není málo, ale myslím, že by mohla být pestřejší – aby odrážela různé typy dovedností, nejen to, jak dobře se někdo slepě naučí otázky. Chybí mi větší důraz na praktické věci a schopnost přemýšlet v souvislostech. Místo biflování by mohlo být víc prostoru pro vlastní názor, kreativitu nebo projektové zpracování tématu. V některých zemích se hodnotí i to, jak student přemýšlí nebo prezentuje své myšlenky, ne jen znalost faktů – to bych ráda viděla i u nás. Maturita by tak mohla být víc než jen „vstupenka na VŠ“, ale taky reálným zhodnocením osobních i studijních schopností.