Maturita pro mě znamenala takový životní milník, který je sice důležitý, ale na druhou stranu není potřeba se z toho nějak hroutit. Asi není nic, co bych od toho očekávala, brala jsem to jako samozřejmost, kterou prostě splnit musím. Přijde mi, že i okolí z toho nedělalo velké halo, což mi asi i pomohlo v tom, nebýt tak nervózní. Nebylo to zlehčování samotné zkoušky, spíš to nebylo přehánění. Ve výsledku mi to přišlo mnohem jednodušší a víc v klidu, než jsem si myslela.
Česká maturita plní ten cíl, že člověk je schopný vzít zodpovědnost do svých rukou a opravdu se na to sám zodpovědně připravit. Řekla bych, že tedy posiluje vlastní odpovědnost, cílevědomost, ale i uvědomění si toho, že teď už to není na rodičích, ale jen na nás samých. Asi by měla ještě plnit to, že se člověk něco praktického do života naučí. Protože mi přijde, že to, co jsem se naučila na maturitu jsem už zapomněla a nic reálného mi to nepřineslo. Takže asi nějakou využitelnost do budoucna