Prohlédněte si studii Topit a svítit dávno nestačí, která mapuje inspirativní praxi spolupráce mezi obcemi a řediteli jimi zřizovaných škol. Přečtěte text k alespoň k jedné z oblastí spolupráce (První úkol zřizovatele je výborná infrastruktura; Ve škole musí být řídící učitel; Základem dobrých vztahů je otevřenost a důvěra; Ředitel potřebuje ve zřizovateli partnera; Sdílená strategie je polovina úspěchu; Skrze školu pomáhat komunitě) a vztáhněte ji ke své zkušenosti. Jak spolupráce v této oblasti vypadá u vás v obci? Napadají vás další příklady fungující spolupráce nebo naopak víte o nějakém nefunkčním nastavení? Napište do fóra krátkou reakci a otázky, které vás k tématu napadají.
Zaměřil jsem se na oblast infrastruktury ze studie. U nás v obci zřizovatel řeší hlavně akutní problémy, jako opravy budov, ale chybí mi větší iniciativa v hledání dotací nebo plánování modernizace vybavení. Znám příklad sousední obce, kde špatná komunikace projekt na obnovu hřiště úplně potopila. Jak zajistit, aby se investice do infrastruktury víc propojily s potřebami výuky?
In reply to First post
Re: Studie Topit a svítit dávno nestačí - postřehy z četby
by Amélie Balážová -
Zaměřila jsem se oblast sdílené strategie. V obci, kde jsem vyrůstala, školy spolupracovali s místními sportovními středisky, které pak organizovaly různé aktivity pro děti. Nefunkčním nastavením však byla spolupráce rady rodičů, která špatně nakládala s finančními prostředky.
Jakým způsobem může zřizovatel podporovat lepší spolupráci mezi školami a zdravotními službami?
Jakým způsobem může zřizovatel podporovat lepší spolupráci mezi školami a zdravotními službami?
In reply to First post
Re: Studie Topit a svítit dávno nestačí - postřehy z četby
by Tereza Nyklová -
Zaměřila jsem na strategii pro místní vzdělávací systém. Zaměřila jsem se více na spolupráci školy s neformální vzdělávací institucí. U nás v obci naše škola spolupracovala například s místní knihovnou. Za trochu nefunkční z hlediska spolupráce však považuji to, že škola více kladla důraz na naší malou školní knihovnu, kde zdaleka nebyl takový výběr odborné literatury jako v té mimoškolní. Čili by se dalo říci, že si svou spolupráci částečně ,,podkopávala”.
Jakým způsobem lze zajistit propojenost školy s neformálními organizacemi, aby se zlepšila efektivita výuky?
Jakým způsobem lze zajistit propojenost školy s neformálními organizacemi, aby se zlepšila efektivita výuky?
Zaměřila jsem se na oblast pomoci komunitě. Základní škola, na kterou jsem docházela na Praze 2, se, myslím, vyznačovala snahou o implementaci různých integračních opatření (široký výběr kroužků v budově školy, příjmem studentů z různých socioekonomických, kulturních a etnických prostředí, zařazení asistentů pedagogů do výuky atd.). Nicméně všechna tato opatření byla přijímána bez změny vnitřního fungování, mocenských struktur, přístupu učitelů k žákům a inovativním změnám ve výuce, což mělo za následek naprosto nefunkční systém, který ačkoliv do výuky zařazoval všechny, nerozvíjel nikoho. Moje myšlenka tedy spočívá v tom, že podpůrná opatření sama o sobě nestačí a pro jejich správné fungování je potřebné změnit i celkovou koncepci přístupu, vystupování a role škol.
In reply to First post
Re: Studie Topit a svítit dávno nestačí - postřehy z četby
by Nina Haiblíková -
Zaměřila jsem se na pasáž - Ve škole musí být řídící učitel. Zpětně si uvědomuji, že byla moje bývalá střední škola velmi aktivní. Ředitel musel řešit mnoho organizačních a provozních věcí, které ho mohly zahlcovat a odpoutávat jeho pozornost od pedagogické a vzdělávací kvality. Škola byla dobře podporována ve sportovních možnostech - přístup k halám, sportovištím atd., což bylo pro sportovní gymnázium zásadní.
In reply to First post
Re: Studie Topit a svítit dávno nestačí - postřehy z četby
by Vendula Jelínková -
Zaměřila jsem se na oblast infrastuktury. V Teplicích se školy postupně zlepšují. Většina škol už byly opravené nebo prochází rekonstrukcí například modernější učebny, kde se používají interaktivní tabule. Dobrým příkladem je Gymnázium Teplice, kde dobrou spoluprací je, když se do zlepšování školních prostor zapojují i místní firmy a lidé - podpora opravy sportovních hřišť nebo pomoct vytvořit komunitní zahrady na školních pozemcích. Jaké další formy spolupráce mezi školami, městem a komunitou by mohly být prospěšné?
In reply to First post
Re: Studie Topit a svítit dávno nestačí - postřehy z četby
by Julie Aussenbergová -
Zaměřila jsem se na infrastrukturu v mé obci. Zřizovatelé se zaměřují na digitalizaci vzdělání a na realizaci výzkumných infrastruktur. Důležitým tématem je také modernizace škol, tím pádem jejich přestavba a výstavba. Také je cílem lepší využívání zdrojů a propojení výuky.
Konkrétně jsem se zaměřil na oblast: Skrze školu pomáhat komunitě. Kvůli rozsáhlosti Prahy budu zkušenost vztahovat na svou základní školu. Bohužel je právě jednou z těch, které spíše nerovnosti mezi žáky prohlubují. Minimálně během doby, kdy jsem tuto školu navštěvoval, byla jakákoliv socio-ekonomická pomoc na špatné úrovni. Pokud vím, tak spolupráce s okolím ani zřizovatelem nebyla efektivní a peníze nebyly výhodně využity i kvůli nedostatečným kompetencím pedagogů v této oblasti. V rámci střední školy mám zkušenost však úplně opačnou a pozitivní. Jak u rodičů a učitelů podpořit a rozšířit povědomí o různých formách pomoci pro žáky ze zněvýhodněných rodin?
Zaměřil jsem se na oblast infrastruktury v mém regionu. Některé školy jsou poměrně moderní, ale některé školy stále bojují s nedostatečnými investicemi do vybavení a energetické efektivity budov. Inspirativní mi přijde koncept sdílené strategie mezi obcí a školami, který zmiňuje studie. Pokud se školy a zřizovatel shodnou na dlouhodobé vizi rozvoje, může to pomoci v lepším plánování investic i provozu.
Například v sousední obci vytvořili společný strategický plán pro školství a na jeho základě rozdělují rozpočet mezi školy tak, aby postupně všechny dosáhly podobné úrovně vybavenosti. U nás bohužel chybí jasná strategie a investice často závisí na momentálním vedení obce, což podle mě vede k nerovnoměrnému rozvoji.
Například v sousední obci vytvořili společný strategický plán pro školství a na jeho základě rozdělují rozpočet mezi školy tak, aby postupně všechny dosáhly podobné úrovně vybavenosti. U nás bohužel chybí jasná strategie a investice často závisí na momentálním vedení obce, což podle mě vede k nerovnoměrnému rozvoji.
In reply to First post
Re: Studie Topit a svítit dávno nestačí - postřehy z četby
by Marie Ambrožová -
Vybrala jsem si část „Ředitel potřebuje ve zřizovateli partnera“, konkrétně tu část kde zmiňují výběr ředitele. Studie zdůrazňuje, že zřizovatel by měl přistupovat k výběru ředitele odpovědně a vnímat školu jako odbornou instituci. V mém rodném městě nastala taková situace, že místní vedení dosadilo na pozici ředitele osobu pouze ze svých politických zájmů a to i přesto že mezi kandidáty byli lidé s více zkušenostmi. Dopadem pak byla velká ztráta důvěry veřejnosti a špatná atmosféra na škole. Jak by tedy šlo zajistit, aby výběr ředitelů nebyl ovlivněn politickými zájmy, ale odborností?
In reply to First post
Re: Studie Topit a svítit dávno nestačí - postřehy z četby
by Magdaléna Veselá -
Dělala jsem pasáž řídící učitel a došlo mi, že na mém gymnáziu vlastně nikdo takový pořádně nebyl. Ředitel se do těchto věcí také moc neangažoval (pravděpodobně měl dost svých povinností)a na organizaci školy se to pak odráželo tím, že pokud si studenti něco sami nevymysleli a nezorganizovali tak to nebylo.
Zaměřil jsem se na oblast pomoci komunitě. Navštěvoval vesnickou základní školu, která spolupracovala s nedalekým dětským domovem, a mezi mými spolužáky bylo i mnoho dalších dětí ze socioekonomicky znevýhodněných rodin (při nejmenším si rodiče spolužáků nemohli dovolit hradit školní výlety a kroužky). Nemyslím si, že by škola byla vyloženě segregovaná, ale nakláněla se daným směrem. V důsledku toho jsem se setkal i s případy, kdy motivovaní rodiče přepisovali své děti na jiné adresy, aby jim zajistili přijetí na jinou ZŠ.
Po mém odchodu ze ZŠ se vedení ujala nová ředitelka, která začala v této oblasti aktivně působit. Dnes na vesnici často slýchám, že se škola více zapojuje do komunitních aktivit a získává pozitivní ohlasy.
Jaká dnes existuje spolupráce mezi dětskými domovy a školami, aby tak školy "neškatulkovala" do kategorie segregované?
Po mém odchodu ze ZŠ se vedení ujala nová ředitelka, která začala v této oblasti aktivně působit. Dnes na vesnici často slýchám, že se škola více zapojuje do komunitních aktivit a získává pozitivní ohlasy.
Jaká dnes existuje spolupráce mezi dětskými domovy a školami, aby tak školy "neškatulkovala" do kategorie segregované?
In reply to First post
Re: Studie Topit a svítit dávno nestačí - postřehy z četby
Zaměřila jsem se na oblast - ve škole musí být řídící učitel. Když si vzpomenu na studium střední školy, pana ředitele jsme viděli více méně na školních akcích, které jsme si museli převážně sami zajistit ve spolupráci s učiteli. Věřím tomu, že většina ředitelů je natolik přetížená, že je pro ně opravdu těžké se plně vžit do role učitele nežli do role manažera.
In reply to First post
Re: Studie Topit a svítit dávno nestačí - postřehy z četby
by Miroslava Lisková -
Zaměřila jsem se na oblast „Ve škole musí být řídící učitel“. Dobrý ředitel školy je opravdu klíčový, protože má na starosti nejen vedení pedagogů, ale i komunikaci s rodiči a obcí. U nás ve škole je to tak, že ředitel má pravidelný kontakt se zřizovatelem, což pomáhá při řešení problémů. Je však důležité, aby měl ředitel dostatek podpory, zejména v oblasti financí a vybavení školy.
Někdy to ale nefunguje ideálně, protože školám se nedostává potřebné modernizace a občas zřizovatelé na některé potřeby škol zapomínají. Mě by zajímalo, jak to vypadá v jiných obcích?
Někdy to ale nefunguje ideálně, protože školám se nedostává potřebné modernizace a občas zřizovatelé na některé potřeby škol zapomínají. Mě by zajímalo, jak to vypadá v jiných obcích?
In reply to First post
Re: Studie Topit a svítit dávno nestačí - postřehy z četby
by Veronika Brázová -
Vybrala jsem si kapitolu „Skrze školu pomáhat komunitě“. Zkušenosti čerpám ze své základní školy, která, jak si myslím, bohužel nebyla na příliš vysoké úrovni, jelikož se jednalo o vesnickou školu. Byl zde neustálý nedostatek učitelů, kteří se často střídali. Občas se stávalo, že některé předměty učil někdo, kdo na to neměl kvalifikaci, což mělo zásadní vliv na kvalitu výuky, ale jelikož to byla nejbližší škola v okolí, pro žáky z okolních vesnic nebyly prakticky jiné možnosti, pokud nechtěli dlouho dojíždět. S přechodem na druhý stupeň odešli někteří spolužáci na gymnázium, tudíž zůstali jen ti, kterým se nechtělo dojíždět, anebo ti nepříliš zdatní, což úroveň školy ještě více snižovalo. Nerovnosti mezi žáky byly poměrně viditelné a bylo zde vcelku velké zastoupení žáků ze socioekonomicky slabších rodin. Například jedna spolužačka měla ve 13 letech problémy s tvrdými drogami a jiná byla oběť domácího násilí, ale bylo to spíše veřejné tajemství, a pokud vím, škola se tím nijak zvlášť nezabývala. Příspěvky na různé školy v přírodě a podobné akce sice existovaly, ale zřejmě nebyly dostatečně vysoké, jelikož tito žáci na ně stejně nikdy nejezdili, což mohlo být částečně také zapříčiněno jejich vyloučením z kolektivu. Na škole samozřejmě nebyl ani žádný psycholog, ačkoliv by ho někteří určitě potřebovali. K nám do třídy chodil spolužák s vícero poruchami učení a měl asistentku, která byla doslova družinářka, a její „pomoc“ spočívala v tom, že na daného spolužáka celou hodinu křičela „piš!“. O jeho začlenění do kolektivu také nemohla být řeč. Z toho, co vím, se situace o dost zlepšila, ale některé problémy přetrvávají.
In reply to First post
Re: Studie Topit a svítit dávno nestačí - postřehy z četby
by Aneta Pfefrová -
Zaměřila jsem se na oblast - ve škole musí být řídící učitel. Myslím si, že ředitelé by neměli byt tak přetěžováni administrativou (tak jako tomu bohužel bylo i u nás na gymnáziu) aby se mohli více věnovat pedagogickému leadershipu (a mohli tak zvyšovat kvalitu výuky).
In reply to First post
Re: Studie Topit a svítit dávno nestačí - postřehy z četby
by Ester Davidová -
Zaměřila jsem se na kapitolu skrze školu pomáhat komunitě. FZŠ, na kterou jsem na prvním stupni docházela, je oblíbená a v kapitole zmiňovaná "spádová turistika" je zde poměrně běžnou praxí. Z toho co si z dob mé školní docházky pamatuji škola rozhodně vyvíjela snahu o různá integrační opatření (kroužky, družina vč. ranní a večerní, pedagogičtí asistenti). Ze zmíněných sociálních politik mi přijde skvělý příklad Turnova a subsidiární podpory, která umožňuje školám poskytovat podporu v konkrétních problémech, se kterými potýkají, nicméně tento přístup je plně vázaný na kompetence vedení školy a pokud s přidělenými zdroji hospodaří nevhodně, může být tato podpora ve výsledku k ničemu.
In reply to First post
Re: Studie Topit a svítit dávno nestačí - postřehy z četby
by Aissere Mussakhan -
Zaměřila jsem se na oblast pomoci komunitě . Když jsem chodila na školu,do naší gymnázium převedli téměř polovinu žáků z jiné školy, která se nacházela v blízkém okrese. Toto rozhodnutí bylo přijato s cílem pomocidětem nepřerušit vzdělání a pokračovat ve studiu bez přerušení dokud sejejich škola neotevře . Nicméně kvůli tomu se v naší škole uzavřela spousta kroužků protože nebylo dost místa pro všechny žáky . Dětem z jiné školy bylo také těžké přizpůsobit se nové situaci a škola téměř nepodnikla žádné kroky k vyřešení . I když škola nadále plnila svou hlavní funkci – vzdělávací , v takových situacích se ukazuje že škola nemá dostatek zdrojů pro udržení všech projektů, což ztěžuje její schopnost efektivně pomáhat komunitě a někdy to může dokonce vytvářet další problémy .
In reply to First post
Re: Studie Topit a svítit dávno nestačí - postřehy z četby
by Angelina Butianina -
Zaměřila jsem se na oblast infrastruktury. V Praze 4, kam jsem se nedávno přestěhovala, procházejí školy významnými vylepšeními. Některé školy již modernizovaly učebny, zavádějí digitální technologie a interaktivní metody výuky a vytvářejí IT laboratoře. Správa také podporuje ozelenění školních areálů, což zpříjemňuje výuku. Užitečným nápadem by mohl být program využívání školních prostor pro veřejné akce.
In reply to First post
Re: Studie Topit a svítit dávno nestačí - postřehy z četby
by Adéla Hobzíková -
Zaujala mě pasáž o investic do lidí. Myslím si, že je důležité vzdělávat a rozvíjet i nepedagogické pracovníky, protože i oni vytvářejí pro školu zázemí, které je důležité. Z vlastní zkušenosti vím, že u mně na základní škole byly problémy s kuchyní, kdy byl nedostatek kuchařů nebo kuchařek. Souhlasím tedy s dokumentem v tom, že by se měly zvýšit platy a celková podpora a dobrá nabídka by také neměly opomíjeny
In reply to First post
Re: Studie Topit a svítit dávno nestačí - postřehy z četby
by Kateřina Zachová -
Infrastruktura - chodila jsem na ZŠ ve větší vesnici, naše škola měla vždy pod 100 studentů, ale pamatuji si, že jsme v každé učebně měli interaktivní tabule, vždy nejlepší vybavení, všechny materiály které jsme mohli potřebovat a chtít. V našem okresu jsme se stali známa a žádaná škola, myslím si, že bez zájmu vedení školy i města by naše škola tak neprosperovala
In reply to First post
Re: Studie Topit a svítit dávno nestačí - postřehy z četby
by Kamila Boháčková -
Zaměřila jsem se na část: Sdílená strategie je polovina úspěchu. V naší městské části podle mě rozhodně funguje nějaké společné směřóvání vzdělávacích institucí. Je zde kvalitní infrastruktura knihoven, muzeí, spolků i škol. Co mi zde však chybí je spolupráce zřizovatelů a škol.
In reply to First post
Re: Studie Topit a svítit dávno nestačí - postřehy z četby
by Jolana Vašinová -
Četla jsem část Základem dobrých vztahů je otevřenost a důvěra. U mě v obci je vztah starostky ke škole velmi vřelý, ona sama ji dříve (když jsem na ZŠ chodila) asi deset let vedla, tedy zná tam hodně lidí, znalost toho prostředí jí je velkou výhodou. Zároveň ale každý nový ředitel může mít pocit, že starostka, právě pro tak silnou vazbu se školou, do jejího chodu až příliš zasahuje či ředitele kontroluje.
In reply to First post
Re: Studie Topit a svítit dávno nestačí - postřehy z četby
by Andrea Nachlingerová -
Zaujala mě část o infrastruktuře. Základní škola, kterou jsem navštěvovala, byla totiž vždy pozadu nejen v oblasti zavádění interaktivní výuky, ale v celkové kvalitě výuky. Za poslední 3 roky však prošla řadou pozitivních změn, jako například rekonstrukce učebny informatiky, koupě interaktivních tabulí a zvýšení energetické efektivity budovy nebo rekonstrukce laboratoře předmětů přírodních věd. Ačkoliv tato ZŠ stále není na úrovni pokroku ostatních pražských základek, rozhodně se posouvá kupředu.
In reply to First post
Re: Studie Topit a svítit dávno nestačí - postřehy z četby
by Barbora Bezdíčková -
Zaměřila jsem se na oblast infrastruktury. V rámci mé základní školy, která je jedinou v mé městské části, jsem zaznamenala investice do interaktivních tabulí ve třídě (tehdy u nás moderní technologie nebyly tak běžné jako dnes). V posledních deseti letech se výrazně investovalo do oprav ve škole, např. stavba nové budovy, která pomohla s kapacitními problémy školy, nebo rekonstrukce jídelny, tělocvičny či nádvoří před budovami.
Nicméně kladla bych větší důraz na podporu nepedagogických pracovníků hlavně co se psychologů či kuchařů týká. Na 2.stupni naší školy se často řešily kázeňské problémy či výtržnictví většího charakteru, morálka byla na nízké úrovni a obzvláště mladší žáci se kolikrát báli do některých prostor chodit, proto bych určitě zlepšila spolupráci s psychology či výchovnými poradci ve škole a možná zavedla i nějaké preventivní programy ve třídách.
Nicméně kladla bych větší důraz na podporu nepedagogických pracovníků hlavně co se psychologů či kuchařů týká. Na 2.stupni naší školy se často řešily kázeňské problémy či výtržnictví většího charakteru, morálka byla na nízké úrovni a obzvláště mladší žáci se kolikrát báli do některých prostor chodit, proto bych určitě zlepšila spolupráci s psychology či výchovnými poradci ve škole a možná zavedla i nějaké preventivní programy ve třídách.
In reply to First post
Re: Studie Topit a svítit dávno nestačí - postřehy z četby
by Kristýna Bulvasová -
Přečetla jsem si kapitolu "Ředitel potřebuje ve zřizovateli partnera". Konkrétně mě překvapil fokus na mentoring nových ředitelů ze strany externích aktérů. Zároveň z mojí zkušenosti se spoluprací s oběma stranami (zřizovateli i vedením školy) mám pocit, že není úplně jednoduché na straně aktivního zřizovatele do škol dostávat některé inovace (např. studentské parlamenty, smysluplné PB) , protože zřizovatel nemá dostatečně efektivní nástroje vymáhání naplňování těchto opatření a inovací mimo odměňování ředitelů*ek. Zároveň zřizovatelům často chybí kapacity na monitoring (i přes konání pravidelných schůzek s řediteli*kami) a ředitelům*kám naopak v některých případech chybí lidské zdroje k implementaci těchto inovací. Z toho plyne otázka - jakým způsobem by bylo možné systém zefektivnit a zajistit, že zřizovatelé mají reálný dopad na inovace ve zřizovaných zařízeních a ředitelé mají vyšší incentivu a realostickou možnost tyto inovace naplňovat?