Svět nástrojů, materiálů, prostředků, ale též postupů a všelijakých dalších úkonů či pomůcek k zdokonalování a přikrášlování lidského světa je široce opředen rozmanitým pojmoslovím. Většina z pojmenování vyprodukovaných tímto světem na nás mohou působit jako jakási hermetická slova, určená pouze těm zasvěceným. Tak je tomu právě v případě profesních pojmenování neboli profesionalismů.
Profesionalismy vznikají jako pojmenování specifických a velmi konkrétních objektů, čímž mají sloužit přesnosti a zamezit možnému nedorozumění v komunikační situaci, která doprovází pracovní proces – nebo ostatně jakýkoliv jiný specializovaný proces či obor. Tak když například při výměně pneumatik na automobilu povím kolegovi, aby mi podal ráčnu, předpokládám, že se mi do rukou nedostane metr, ale mnou požadovaný nástroj určený k povolování či utahování šroubů.
Pro normálního smrtelníka zkrátka není možné osvojit si celou slovní zásobu utvořenou k pojmutí veškeré lidské produkce. Proto se jednotlivé výrazy a některé kruhy jejich uživatelů, opravdu tváří jako uzavřené okultní spolky disponující vlastním žargonem.
Avšak my víme, že členové užších společenských kruhů nepodepisují žádný enigmatický slib vlastní krví a jsou stejnými lidmi, jako jsme my. Tedy, z práce, kůlny, zahrady, garáže nebo chaty se přesouvají na různá místa, kde potkávají různé lidi. A jak už tomu bývá, mluví s nimi. V takovém rozhovoru čas od času přijde řeč i na práci.
Profesionalismy tedy prosakují ze svých obvyklých polí působnosti do našich všedních životů, v nichž se s nimi musíme nějak vypořádat. Spolu s moderním rozmachem služeb a zábavního průmyslu se však lexikální pole ještě a stále rozšiřuje, což může komunikaci občas značně znepříjemňovat.
Jeden z příkladů, kterých si můžeme povšimnout je zvláště generačního rázu, a tedy svědčí o nedostupnosti oblasti slovní zásoby mladším generacím, které s ní již nejsou natolik ve styku.
Touto oblastí je takzvané, a naší národnosti vlastní, kutilství. To obsahuje široké spektrum domácích prací, jež jsou vedeny ve smyslu DIY (=do it yourself). Taková aktivita předpokládá fyzickou práci s nástroji a materiálem, a tedy i práci duševní, a to s pojmy vlastními profesím, z nichž tyto pracovní prostředky pocházejí.
Tak se například u výrazu „rašple“ může puberťák uchechtnout nad dvojznačností významu, nebo nechápavě stát a zírat při pokynu: „přines mi ocasku“.
V tomto případě nedochází na lexikální rovině k novým pojmenováním, ty zůstávají z profesní povahy stejné, ovšem z pozice neznalého může dojít k pojmenování předmětu za pomoci popsání toho, čím se objekt liší od objektů ostatních. Štafle se rázem stanou „žebříkem s platformou“. Nebo také popsáním vlastností, jimiž se objekt vyznačuje. Tak se třeba taková hmoždinka přetvoří například v „plastovou věc na šrouby“.
A co vy? Dokázali byste ještě poznat tvárnice, překlady a krovy? Nebo rozpoznat šroub od vrutu? Nebo dokonce vyhledat v dílně trubkový majzlík, olovnici nebo nebozez?