Pocházím se severního pohraničí, kde se dlouho nedařilo rekultivovat krajinu poničenou zásahy minulého režimu. Kromě vytěžených lomů, funkcionalistické architektury a špatné sociální úrovně nám z oněch dob přetrvalo ještě jedno specifikum: slovník.
Na římse budovy, v níž sídlí městská policie, se ještě donedávna skvěl nápis Národní výbor. Řada lidí ještě stále prochází Gottwaldovou ulicí, i když podle map se už třicet let jmenuje Pražská.
Starší lidé neposílají svá vnoučata do ZUŠ, nýbrž do lidušky. Na silnicích řídí spořádaně, aby je nepokutovali esenbáci. Když přeci jen dojde k nějakému nepříjemnému incidentu, jde se vyřešit na výbor.
Domnívám se, že mnohé další lexémy spojené s totalitními léty jsou užívány (často ve více či méně posunutém významu) na většině našeho území. Jistě jste se již setkali s výrazy: kádrovat, partaj, tajnej, vekslák apod.
Tyto výrazy mohou působit jako komunikační překážka pro mluvčí, kteří se narodili na konci 20. nebo v 21. století. Nemají přímou zkušenost s entitami, které jmenované pojmy označovaly původně a nemusejí bez patřičného kontextu pochopit jejich význam ani příznakovost.