Durkheimova sociologie
struktura výkladu
- osobnost, život, dobový kontext a hlavní díla
- Durkheimova sociologie
- Durkheim a náboženství
- literatura
základní životopisná data
- 1858 (Épinal/Lotrinsko) - 1917 (Paříž)
- původ v ortodoxní židovské rodině
- sociální vědy na univerzitě v Bordeaux
- 1898 založil časopis Année sociologique
- od roku 1902 působí v Paříži (odpor katolické církve)
hlavní díla
- Pravidla sociologické metody, 1895
- Společenská dělba práce, 1893
- Sebevražda, 1897
- Elementární formy náboženského života, 1912
základní vymezení sociologie a náboženství
Společenskou realitu chápe Durkheim jako primární — psychologické, ideologické, náboženské i hospodářské skutečnosti jsou podle něj až druhotné. Ústřednímu postavení společenské reality odpovídá ústřední postavení vědy, která ji zkoumá — sociologie. Durkheim ji chápe jako přísně empirickou vědou, zároveň jako vědu výchovnou, s její pomocí má společnost překonat krizi, v níž se podle něj nachází.
Náboženství chápe Durkheim jako sociální fakt, v přístupu k němu kombinuje funkcionální a substanciální přístup. Základem je distinkce mezi posvátným a profánním: Náboženská víra „...předpokládá klasifikaci všech reálných i ideálních věcí, které si jen člověk může představit, do dvou tříd, do dvou protikladných skupin, obvykle označovaných dvěma rozdílnými termíny, jež velmi přesně vyjadřují slova profánní a sakrální.“ (Elementární formy náboženského života, 45)
Náboženství je dle Durkheima základem soudržnosti společnosti. „Náboženství je jednotný systém věr a praktik vztahujících se k oblasti posvátného, tj. vyděleného a zakázaného; systém věr a praktik, které všechny, kdo je vyznávají [kdo věří a praktikují kult], spojuje v jediné morální společenství nazývané církev.“ (Elementární formy náboženského života, XX)