Desetikoruna, pětikoruna
PĚTKA
„Spravuju si na dvorku staró sekačku, protože stará Plchková slíbila, že mi dá sedm pětek, když jí posečo zahrádko.“ „Není to žádná levná sranda, stál mě sedm pětek.“
Kolik to tedy je těch sedm pětek? Sedmkrát pět?
Desetikorunu označujeme výrazem „pětka“ již více než 120 let. Pro to, abychom zjistili, jak k tomu došlo, se musíme vrátit v čase, a to až do roku 1892, kdy v Rakousku-Uhersku proběhla peněžní reforma. Do této doby se na našem území platilo zlatými neboli zlatkami (německy Guldeny) a pětizlatkové bankovce se říkalo „pětka“. Po reformě byly zavedeny koruny, a kromě přejmenování došlo také ke změně hodnoty, dřívější jedna zlatka měla najednou hodnotu dvou korun. Jak už to ale bývá, zvyk je železná košile, než si lidé na novou měnu zvykli, přepočítávali ji na starou. Desetikoruna, která by dříve měla hodnotu pěti zlatých, se stala „pětkou“. Ačkoliv dnes již tuto reformu nikdo nepamatuje, toto označení v našem jazyce zůstalo a stále se používá a způsobuje častá nepochopení.
BŮRA
Ani pětikoruna nezůstává pozadu. Bývá označována výrazem „bůra“ nebo „bůr“. Český etymologický slovník uvádí ještě další podoby slova, a to burek, bora nebo borek. V tomto případě ale původ není zcela jasný. Je možné, že pochází ze zločineckého argotu, kdy německé Bor, zkomolenina Bargeld, označující hotové peníze. Proč se ale bůr vztahuje k pětikoruně, a ne k jiným bankovkám nevíme.
„Nemáš bůra? Potřebuju do vozíku.“
„Dřív pivo stálo jen bůra.“
„Dáte si telecí koleno za 8,50 a americký puding za bůra?“
_________
Přidat?
Čento-100
Tác, litr, klacek-1000
PĚTIBÁBA, HADR, BOŽENA, PALACKÝ
Stát starou belu
Nemít ani vindru, ani floka
držgrešle, švorc