Klasifikace a systémová analýza - AISPV1001

Prvek systému „lze chápat jako primitivní pojem, nebo jej pro naše účely můžeme charakterizovat jako při dané rozlišovací úrovni dále nedělitelnou část celku“[7].

Funkce systému představují procesy, jež jsou opět spjaty vzájemnými vztahy. Množina funkcí systému a jejich vzájemných vztahů se nazývá chování.

Proces je základní dynamická jednotka systému, vymezená svým počátkem a koncem. Základními systémovými procesy jsou proces zpracování, který transformuje vstupy na výstupy, a proces řízení (regulace), jenž upravuje chování systému s ohledem na definované cíle. Podmínkou řízení je fungování zpětné vazby, která poskytuje odpověď na otázku, zda je stav a/nebo chování systému v souladu s jeho stanoveným cílem. Zpětná vazba ovšem není proces, ale informace o výstupu systému, která se vrací zpět jako jeho vstup [8].

Obr. 3 Funkce systému

Podle typu aktivit v systému jsou rozlišovány následující typy prvků a funkcí:

• vnitřní neboli interní
• hraniční – vstupní, výstupní (tj. rozhraní)
  Příkladem hraničního prvku v systému knihovny je knihovní katalog a v něm obsažené selekční údaje (tj. přístupové body)
• tranzitivní (angl. transient) – procházejí systémem, určitou dobu jsou jeho součástí
• vnější neboli externí (okolí, prostředí, kontext systému)

Slovo "jednota" z definice systému upozorňuje na to, že prvky ani procesy nemohou v systému existovat izolovaně, ale vzájemně na sobě závisejí. Aby mohl proběhnout proces, potřebuje prvky, na nichž se uskuteční. Prvky systému se zase dynamicky mění v čase a tuto dynamiku realizují právě procesy. Jakkoli jsou ovšem v realitě všechny zmíněné komponenty pevně propojeny vzájemnými vztahy a fyzicky neoddělitelné, díky abstraktní povaze systémové analýzy, jež je analýzou myšlenkovou, si můžeme dovolit uvažovat jednotlivé entity odděleně.

Během systémové analýzy není vždy jednoduché rozlišit, co je prvek a co funkce/proces.[9] Základní rozdíl spočívá v závislosti na čase: zatímco prvek je v každém časovém okamžiku přítomný celý (je trojrozměrný – 3D), proces „prochází časem“ a je v určitém časovém okamžiku přítomný jen v jedné své části (je čtyřrozměrný – 4D). Vztahy celek–část v prvcích a procesech jsou odlišného typu: zatímco součásti prvku (např. maso a brambory jako suroviny, z nichž se uvaří oběd) mohou existovat společně v jednom čase, části procesu tvoří časové úseky (např. aperitiv, předkrm, hlavní jídlo a dezert jako posloupnost chodů oběda), jež nemohou existovat společně v jednom časovém okamžiku či úseku.

[7] HABR, Jaroslav, VEPŘEK, Jaromír. Systémová analýza a syntéza: zdokonalování a projektování systémů. 2. přeprac. vyd. Praha: SNTL, 1986, s. 26-27.

[8] Viz např. konkrétní využití zpětné vazby v tzv. zesilujícím zpětnovazebním učení umělé inteligence pomocí technik RLHF nebo HITL.

[9] V pojmovém aparátu středověké filozofie (s původem v Aristotelově filozofickém systému) se v obdobném smyslu používají termíny endurant a perdurant. Endurant (angl. continuant) označuje prvek a perdurant (angl. event, occurent) označuje proces. Tyto termíny jsou dnes zpopularizované a opětovně používané v ontologickém inženýrství.