4. Pravidla správné analýzy

4.2. Úplnost

Části mají v úplnosti zachycovat celý rozsah analyzovaného celku. Úplné (angl. complete, exhaustive) členění zaručuje, že jsou vyjmenovány všechny prvky, které mohou příslušet do dané třídy. Jinými slovy, všechny instance či exemplifikace třídy musí být obsaženy v některé z jejích částí. V neúplném (angl. incomplete) členění může nastat i výskyt takového prvku, který není předem definován.

uplne cleneni

   

      

        neuplne cleneni

Obr. 6 Úplné a neúplné členění automobilů

Aplikace úplného a neúplného členění v organizaci znalostí a v ontologickém inženýrství vyplývá z přijetí logického předpokladu uzavřeného nebo otevřeného světa. Předpoklad uzavřeného světa v logice považuje vše, co není vyjmenováno, za nepravdivé. Předpoklad otevřeného světa připouští, že mohou existovat ještě jiné prvky třídy než ty, které jsou v ní uvedeny, a považuje je z hlediska pravdivosti za nerozhodnutelné. To má své důsledky ve způsobu odvozování (usuzování) v takto koncipovaném systému – v tzv. monotónním a nemonotónním usuzování. Zatímco monotónní usuzování vyžaduje při doplnění nových prvků zachovat beze změny stávající znalosti, nemonotónní usuzování připouští, že na základě nově přidaných prvků mohou být dosavadní prvky revidovány jak z hlediska svého obsahu, tak co do své příslušnosti ke třídě.

Pragmatickým způsobem řešení problému neúplného členění v praxi je doplnění třídy "ostatní", "jiné" či "různé", určené k zatřídění všech nevyjmenovaných prvků.