Výklad  se rozpadá do dvou celků. V první části výkladu sledujeme dějiny a ekvivalenty „náboženství“, resp. etymologie a proměny (významu) „religia“ od antiky až po 19. století. Všímáme si určitých klišé a předporozumění, která nejen ovlivňují každodenní porozumění náboženství, ale řadu z nich rovněž nekriticky přejala reigionistika.

V druhé části výkladu s názvem „vymezení `náboženství` v religionistice se věnujeme vymezením náboženství podaným na půdě religionistiky, etnologie-, sociologie- a psychologie náboženství. Seznamujeme se se základní typologií vymezení termínu náboženství: nejprve sledujeme monotetické (substanciální a funkcionální), následně polytetické definice náboženství. Pozornost zaměřujeme na problematiku podmíněnosti a mezí vymezení náboženství na základě vztahu člověka k bohu/ům.

Kontext výkladu a návaznosti

Téma vymezení náboženství (a obecně problém analytických kategorií) hrálo a hraje v religionistických diskuzích tak důležitou roli, že prochází v řadě souvislostí celým kurzem Úvodu do religionistiky.  Tématu se dále věnuje především četba v seminářích „Základní problémy oboru“ a v magisterském navazujícím studiu pak zejména seminář Klíčové texty současné religionistiky I v jehož rámci se zabýváme konstrukcí náboženství jako nějaké skutečnosti sui generis. 

Zuletzt geändert: Sonntag, 8. November 2020, 14:43