3. Kategorizace jako součást lidského myšlení

V rámci kognitivní vědy se kategorizace neboli konceptualizace zkoumá jako přirozená součást a nástroj lidského myšlení. Tradiční názor západní vědy, který má své kořeny u Aristotela, považuje za základ lidského myšlení hierarchické struktury. S nástupem webových technologií se znovu oživila alternativní myšlenka asocianismu, na niž v roce 1945 upozornil Vannevar Bush v eseji As we may think.[1] Tato teorie považuje za hlavní proces lidského myšlení asociaci.

George Lakoff ve svém historickém přehledu zkoumání kategorizace člení filozofický přístup ke zkoumání poznání a myšlení na dva hlavní proudy – „tradiční“ a „nový“. První, tzv. tradiční či abstraktní proud, který Lakoff nazývá objektivismus, tvrdí, že myšlení je abstraktní a nezávislé na těle. Představitelé tohoto proudu chápou konceptualizaci v lidské mysli jako objektivně probíhající proces, jehož pravidla jsou v zásadě totožná s tím, co bude v následující části představeno jako systémový/obsahový přístup. Druhý, tzv. interakcionistický proud, tvrdí, že myšlení je závislé na těle a že je imaginativní. Sám Lakoff je zastáncem druhého směru a svůj přístup nazývá zkušenostním realismem (experiencialismem).[2]

„Podle tradičního přístupu je rozum abstraktní a nezávislý na těle. Podle nového přístupu má rozum tělesnou podstatu. Tradiční přístupy popisují strukturu rozumu jako soubor doslovných tvrzení, především propozic, které jsou objektivně buď pravdivé, nebo nepravdivé. Nový přístup považuje imaginativní aspekty rozumu – jako jsou metafora, metonymie a mentální obraznost – spíše za centrální než periferní nebo bezvýznamné přívažky k aspektům doslovným.“[3]

Z Lakoffova přehledu výsledků empirických výzkumů lidského myšlení, prováděných v 20. století v rámci psychologie a nově se formující kognitivní vědy, se jako potenciálně užitečné jeví zejména rodinné podobnosti, centralita a prototypy, odstupňované členství v kategorii, bázová kategorizace a používání metonymie.

  • Princip rodinných podobností takto pojmenoval Ludwig Wittgenstein, Lakoff ho interpretuje jako vzájemný vztah příbuznosti členů kategorie, daný sérií řetězců rodinných podobností, aniž by existovala množina jejich společných vlastností.
  • Princip centrality a prototypů spočívá v tvrzení, že některé členy jsou lepšími reprezentanty kategorie než jiné (například vlaštovka bude zřejmě považována za lepšího reprezentanta kategorie "ptáci" než pštros).
  • Odstupňované členství v kategorii škáluje příslušnost k třídě ekvivalence do více stupňů.
  • Při bázové kategorizaci se uplatňuje tzv. postup middle-out, od středu ven: východiskem (bází) nejsou ani členy s nejvyšší mírou konkrétnosti, ani členy na nejvyšší úrovni abstrakce, nýbrž nejdůležitější zástupci, od nichž se postupuje jak směrem vzhůru, tak směrem dolů.
  • S používáním metonymie způsobem pars pro toto (pojmenováním celku jeho částí) se lze setkat například při označování všech kopírek jako xerox, což byla původně obchodní značka pouze jednoho z typů kopírovacích strojů.


[1] BUSH, Vannevar. As we may think. In: Atlantic monthly. July 1945, 176(7), 101-108. ISSN 0160-6506. Dostupné z: https://www.theatlantic.com/magazine/archive/1945/07/as-we-may-think/303881/ [cit. 2024-05-10].

[2] LAKOFF, George. Ženy, oheň a nebezpečné věci: co kategorie vypovídají o naší mysli. 1. vyd. Praha: Triáda, 2006, s. 11-15. ISBN 978-80-86138-78-7.

[3] Tamtéž, s. 11.