Klasifikace a systémová analýza - AISPV1001

Na úvod je vhodné zdůraznit, že přes poměrně krátkou historii má ontologické inženýrství k dispozici rozsáhlou poznatkovou bázi tvořenou výsledky tisíciletého filozofického zkoumání v podobě filozofických ontologií. Navíc mohou tvůrci informatických ontologií čerpat i z neméně dlouhé tradice organizace lidského poznání především v knihovnách, ať už byly příslušné činnosti nazývány třídění, klasifikace, indexace, katalogizace nebo pořádání. Tyto poznatky zobecňuje a teoreticky zkoumá informační věda. Následně jsou pak uplatněny v aplikační oblasti návrhu a implementace knihovních a informačních systémů, jejichž integrální součástí jsou i „knihovnické“ ontologie, označované jako systémy organizace znalostí (v rámci typologie představené v části 6 by bylo možné je zařadit do skupiny terminologických ontologií). Ty zůstávají zatím s výjimkou medicíny poněkud stranou pozornosti odborníků z oblasti informatiky. Jejich předností nebývá propracovaný systém vztahů a axiomů, ale bohatost lexikálního obsahu, který zase mnohdy chybí ontologiím vzniklým v laboratorních podmínkách. Na rozdíl od informatických ontologií, jež kladou důraz na opětovnou použitelnost znalostí, jsou „knihovnické“ ontologie zaměřeny na umožnění přístupu ke znalostem. K této linii tradice se hlásí i konsorcium OMG, jež v rámci standardu pro ontologický metamodel nabízí následující vymezení rozsahu pojmu informatické ontologie:

„Ontologie může co do expresivity sahat od taxonomie (znalosti strukturované hierarchicky nebo genericky stylem předek – potomek) k tezaurům (slova a synonyma), pojmovým modelům (se složitějším zachycením struktury znalostí) až k logické teorii (s velmi bohatými, složitými, konzistentními a smysluplnými znalostmi).”[3]

Knihovníkům a informačním pracovníkům může takový výčet znít velmi povědomě a potvrdit jim, že informatické ontologie nepřicházejí odkudsi z neznáma, ale naopak že představují aktuální etapu v rámci kontinuálního historického vývoje nástrojů organizace znalostí, tj. indexů, katalogů, klasifikačních schémat, taxonomií, číselníků, souborů autorit, heslářů ad.

Lze tedy konstatovat, že při tvorbě informatických ontologií se po letech relativně izolovaného vývoje naskýtá možnost synergie nahromaděných zkušeností filozofů, knihovníků a informatiků. Zkušenosti filozofů a knihovníků jsou nesporně rozsáhlejší a dlouhodobější. Informatici své zkušenosti shromažďují sice nepoměrně kratší dobu cca od 40. let 20. století, nicméně s tou výhodou, že se ve své praxi mohou opřít o principy matematiky, logiky a systémové vědy a o nejnovější informační technologie.