Klasifikace a systémová analýza - AISPV1001

Vlastnost určuje prvek či funkci po kvalitativní nebo kvantitativní stránce. Určení se děje buď samotnou existencí vlastnosti (např. každý člověk má krevní skupinu) nebo prostřednictvím její hodnoty (např. člověk s krevní skupinou AB Rh negativní).

Tab. 1 Typologie vlastností

(1) Vlastnosti se obvykle ještě rozlišují podle toho, zda jsou přisuzovány pouze jednomu prvku (například jméno osobě), či zda jsou sdíleny více prvky (například vlastnost autorství sdílená osobou a knihou, vlastnost manželství sdílená dvěma různými osobami). V prvním případě jsou vlastnosti často označované jako (jednomístné neboli unární) atributy (přívlastky) a v druhém případě se v běžném jazyce mluví o (vícemístných, n-árních) vztazích. Zatímco atributy jsou naplňovány nějakými hodnotami (například atribut věk lze naplnit hodnotou "18"), vztahy jsou "naplněny" nějakým prvkem (například vztah manželství je "naplněn" konkrétní osobou manžela/manželky). V souvislosti se vztahy se také někdy mluví o kontextových vlastnostech, protože podávají informaci o souvislosti daného prvku s jinými prvky v jeho okolí.
V rámci objektově orientovaného přístupu se mezi vlastnosti uvažovaných entit počítají i funkce (operace, metody). Funkce jsou dynamickou alternativou k atributům, které jsou chápány jako statické.
V jazyce RDF (Resource description framework) se pro vyjádření hodnoty atributů používá literál, vztahy se vyjadřují odkazem na IRI příslušného objektu.

(2) Další rozlišení vlastností je možné vést v rovině třída – instance. Zatímco třídy mají definované abstraktní vlastnosti (například pes má jméno), instance tříd mají konkrétní vlastnosti "naplněné" hodnotami (například pes má jméno Alík). Někdy jsou hodnoty označovány jako instance vlastností. Norma ISO 704 pro terminologickou práci používá pro odlišení abstraktních a konkrétních vlastností tyto termíny: abstraktní vlastnosti tříd (v terminologii ISO 704 pojmů) nazývá charakteristiky (angl. characteristics) a termínem vlastnosti (angl. properties) označuje konkrétní vlastnosti objektů.[10]

(3) Význam (důležitost) vlastnosti se vztahuje k existenci entity – posuzuje se, zda je vlastnost pro existenci entity nezbytná. Aristotelská tradice rozlišuje vlastnosti podle tohoto kritéria na podstatné (esenciální, tzv. propria) a nepodstatné (tzv. akcidenty).[11] Zjednodušeně řečeno, podstatná vlastnost říká "co to je" a nepodstatná vlastnost vypovídá o tom, "jaké to je". Podstatná vlastnost představuje souhrn obecných stálých určení dané věci. Podstatné vlastnosti spadají pod aristotelskou kategorii podstaty, lze je vyjádřit substantivně. Nepodstatné vlastnosti spadají pod kategorii kvality a lze je vyjádřit pouze adjektivně. Tyto vlastnosti mohou či nemusí být přítomné, aniž by se tím změnila povaha věci, jíž náležejí. Zatímco bez podstatné vlastnosti by prvek přestal být tím, čím je (tj. přestal by patřit do dané třídy), ztráta nepodstatné vlastnosti neovlivní jeho existenci. Kupříkladu jablko nepřestane být jablkem, pokud nebude mít stanovenou prodejní cenu, tato vlastnost je tedy nepodstatná. Pokud by ovšem stejný atribut, tj. prodejní cenu, neměl prodejní artikl v obchodě s ovocem (například to samé jablko jako v předchozím příkladu), přestal by být prodejním artiklem. V kontextu obchodu s ovocem je tedy prodejní cena podstatnou vlastností jablka.

(4) Obdobnou typologii vlastností podává norma ISO 704 pro terminologickou práci, jež uvádí v části 5.4.5 tři typy vlastností objektů, potřebných pro vymezení rozsahu (extenze) třídy: nezbytné (angl. necessary), postačující (angl. sufficient) a podstatné (angl. essential). Vlastnosti nezbytné musí mít každý objekt/instance dané třídy (tvoří podmínku nutnosti). Vlastnosti postačující samy o sobě stačí k přiřazení objektu/instance k dané třídě (tvoří podmínku postačitelnosti). Vlastnosti podstatné splňují jednak podmínky nutnosti, jednak jsou postačující (blíže k tomu v části 4.1).

(5) Podle vztahu k životnímu cyklu entity se vlastnosti člení na vnitřní (vlastní, přirozené, inherentní, angl. intrinsic) a vnější (zevní, cizí, přidělené, angl. extrinsic). Za vnitřní vlastnosti se považují ty, s nimiž objekt vznikl (například krevní skupina osoby, zeměpisná poloha nemovitosti), vnější vlastnosti jsou získané v průběhu jeho existence (například jméno, rodinný stav osoby, aktuální cena nemovitosti).

(6) Podle trvalosti vlastnosti se rozlišují statické (neměnné v čase) a dynamické vlastnosti (proměnlivé v čase – existencí či hodnotou). Například osoba může během svého života změnit jméno (resp. hodnotu atributu jméno), může získat i ztratit řidičské oprávnění, nemůže ovšem přestat mít krevní skupinu. Statické vlastnosti tvoří (statickou) strukturu nazývanou též stav systému, dynamické vlastnosti určují jeho chování.

(7) Z hlediska určení vztahů v systému je významné členit vlastnosti na sdílené a odlišující. Vlastnosti mohou sdílet jak prvky jedné třídy, tak prvky různých tříd. Sdílené (též společné nebo obecné, angl. shared) vlastnosti tak v prvním případě umožňují seskupit prvky do třídy, v druhém případě jsou vodítkem k rozpoznání vztahů mezi třídami. Odlišující (též distinktivní, vymezující, angl. delimiting) vlastnosti umožňují rozpoznat prvky různých tříd. Jinými slovy, sdílené vlastnosti umožňují klasifikaci a odlišující vlastnosti umožňují identifikaci.

Vlastnosti uvedené v bodech (1) - (7) lze považovat za univerzální, jsou rozpoznatelné na libovolné entitě. Následující vlastnosti (8) a (9) se vztahují specificky k informačním zdrojům.

(8) Podle jejich účelu v informačním systému lze vlastnosti rozdělit na identifikační, popisné a vyhledávací. Identifikační vlastnosti věc odlišují od všech ostatních. Popisné vlastnosti tvoří maximální (úplná) množina atributů, které věc reprezentují (zastupují) nebo doplňují. Vyhledávací nebo též přístupové vlastnosti, podle nichž lze věc vyhledat, jsou často označované jako přístupové body (angl. access points). V českém překladu hesláře Ustanovení mezinárodních zásad katalogizace se pro jejich označení používá termín selekční údaj. [12]

(9) Podle vztahu k obsahu či formě prvku se rozlišují vlastnosti formální a obsahové. Formální vlastnosti se zaměřují na vzhled či strukturu objektu, vlastnosti obsahové zachycují jeho význam, smysl. Obsahové vlastnosti informačních zdrojů jsou kupříkladu téma, syžet, libreto, obvykle se označují jako předmět nebo aboutness.

I vlastnosti mohou mít vlastnosti:

Pro označení počtu hodnot vlastnosti se používají termíny násobnost nebo kardinalita. Počet větší než 1 se obvykle nevyjadřuje číselně, ale pomocí zobecňujícího symbolu, např. N, M, *, ∞. Obvyklé jsou způsoby binárního vyjadřování násobnosti vztahů: jedna–jedna (1 : 1, angl. one–to–one), jedna–více (jeden k mnoha, 1 : N, angl. one–to–many), více–jedna (N : 1, angl. many–to–one), více–více (mnohý k mnoha, N : M, angl. many–to–many). Dalším kvantitativním parametrem je tzv. povinnost výskytu vlastnosti či členství (účasti) ve vztahu. Jazyk UML umožňuje vyjádřit současně násobnost i povinnost výskytu vlastnosti: právě 1 (1..1, 1), 0 nebo 1 (0..1), 0 až více (0..*, *), 1 až více (1..*).

Tranzitivitu neboli přenositelnost vlastnosti lze vyjádřit formulí: když platí A→B→C, platí, že A→C. Dalším příkladem tranzitivity je přenos sémantiky vztahu tříd na konkrétní vztah jejich instancí.

[10] Viz výklad vlastností v HAVLÍK, Vladimír. Vlastnost. In: Sociologická encyklopedie [online]. Ed. Zdeněk R. Nešpor. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2017-12-11 [cit. 2023-02-11]. Dostupné z: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Vlastnost.

[11] ČSN ISO 704. Terminologická práce – Principy a metody. 3. vyd. Praha: Česká agentura pro standardizaci, březen 2018. 92 s. Třídící znak 01 0505.

[12] Ustanovení mezinárodních zásad katalogizace: heslář. 1. česká verze. 2017-08-31 [cit. 2023-02-11]. Dostupné z: https://www.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/zpracovani-fondu/informativni-materialy/ustanoveni-mezinarodnich-zasad-katalogizace.