1. Úvod

1.2. Typologie systémů

Typologii systémů lze vytvořit

  • podle vlastností prvků, z nichž jsou složeny
  • podle toho, jakého typu jsou vztahy mezi prvky
  • podle stavu a chování systému

Níže uvedené dvojice zpravidla představují krajní póly plynulého spektra. Přiřazení konkrétního systému k určitému typu je navíc často závislé na kontextu a hledisku či volbě rozlišovací úrovně - z určité perspektivy se tentýž systém může jevit jako složitý a z jiného pohledu jako jednoduchý.

přirozené – umělé

rozlišující kritérium: způsob vzniku objektu (s přispěním / bez přispění člověka; objekt záměrně vytvořený člověkem za určitým cílem se nazývá artefakt)

statické – dynamické

rozlišující kritérium: stabilita stavu systému v čase

Poznámka: termín stacionární systém označuje systém, jehož stav se může měnit, ale nemění se v závislosti na čase.

abstraktní – konkrétní

rozlišující kritérium: prvky (vlastnosti) a jejich vztah k realitě (pojmy / fyzikální objekty)

uzavřené – otevřené

rozlišující kritérium: vstupy – výstupy (vztah k okolí)

jednoduché – složité

rozlišující kritérium: prvky a vazby (počet)

deterministické – indeterministické (pravděpodobnostní, stochastické)

rozlišující kritérium: chování, resp. možnost jeho předvídání. Chování deterministického systému je určité, chování indeterministického systému je neurčité.

vertikální – horizontální

rozlišující kritérium: vazby (existence / neexistence hierarchických vztahů)

homogenní – heterogenní

rozlišující kritérium: podobnost atributů (vlastností) prvků, funkcí či vztahů

Homogenní systém je složen z částí stejné velikosti, stejného typu. To platí i pro procesy a vztahy v systému. Heterogenní systém tedy tvoří rozdílné prvky/procesy/vztahy.

black box – white box

rozlišující kritérium: znalost / neznalost vnitřní struktury systému

„tvrdé“ – „měkké“

rozlišující kritérium: míra určitosti při definování systému