Etnografie: Otázky ke knize Judith Okely Anthropological Practice

Otázky pro Vendulu Šilhanovou

Judith Okely prosazuje flexibilitu výzkumníka, podle ní by se neměl výzkumník bát měnit účastníky, terén, ale i výzkumnou otázku. Jak ale zjistíme, že jsme s flexibilitou zašli moc daleko, když se nám celý výzkum překope? A je to vlastně špatně? Jak daleko za náš plán můžeme zajít?

Odpověď:
Na základě toho, co jsem se dočetla, bych řekla, že je důležité umět reagovat na změny,
a i když se nám celý výzkum překope, tak bych to neviděla jako problém, protože
můžeme odhalit něco, co jsme mimo terén ani třeba nemohli vnímat. Kam nás zavedlo
až něco, co se v průběhu stalo. Jako například v knize Svatí, učenci a schizofrenici, kdy
se Nancy Scheper-Hughes kvůli bombovým útokům místo do Dublinu dostala do
vesničky An Clochan. Jsou věci, které neovlivníme a můžou nám přinést úplně jinou
perspektivu a nápad na výzkum. Pokud tedy nemáme zadáno, co máme zjistit. Tam
překopání celého plánu může být problematické, když už na něco máme například grant
atp.
Nejvíce mě zaujala kapitola o tělesnosti v terénu, kde Okely popisuje, že fieldowrk není pouze intelektuální práce, ale také fyzická a se zakoušením stejných tělesných zkušeností jako účastníci výzkumu, se jim můžeme přiblížit, otevřít nové dveře v komunikaci a více zapadnout. Mě by zajímalo, jak daleko přes svoje vlastní hranice by měl výzkumník v tomto smyslu jít? K této otázce mě inspiroval zážitek Léviho-Strausse, kdy jedl larvy ze stromu. Co kdyby například byl výzkumník vegetarián a v rámci nějakého rituálu, by mu měl být nabídnut masový pokrm. Asi je to hodně individuální a někdo by se pravděpodobně držel svých zásad ať už z etických nebo zdravotních důvodů a někdo by toto naopak podstoupil z výzkumnických účelů. Jak ale poznáme, že nepřekračování našich vlastních hranic může mít dopad na další vývoj výzkumu? Popřípadě, jak se s takovýmto rozporem vyrovnat?

Odpověď:
To je hodně těžká otázka, na kterou upřímně neumím jednoznačně odpovědět. Buď budu
mít respekt k vlastní identitě a hodnotám, které jako výzkumník stejně nutně do terénu
nějakým způsobem přináším, anebo se rozhodnu zkusit všechno, co místní. Zaleží, co si
jako výzkumníci chceme zachovat, jestli je to naše autenticita anebo chceme zažít
autentické zážitky místních. Oba přístupy se dle mého názoru dají reflektovat a vysvětlit.
Pak záleží, v jaké komunitě jsme a jak naše odmítnutí, například z těchto etických
důvodů, bude přijato. Umím si představit, že v některých kulturách s tím budou naprosto
v míru a v jiných to od nás může být bráno jako neúcta. Takže pokud bych zvažovala,
jaký přístup si zvolím, určovala bych to na základě okolností, které mi z toho mohou
plynout.
Okely v šesté kapitole popisuje, jak naše tělesná identita může sama o sobě komunikovat s ostatními lidmi. Je v pořádku, se v některých případech pokusit skrýt svou identitu? Tímto nemyslím přímo výzkumnickou identitu, ale například gender nebo rasu. Je možné, aby například žena v převlečení za muže šla zkoumat zcela mužské prostředí, ve snaze dostat se blíže k účastníkům a dostat z hlubší informace? A je toto etické?

Odpověď:
Z mého chápání etnografie bych řekla, že bychom měli jako výzkumníci být transparentní
a na základě spojení informací ještě z četby od Nancy Scheper-Hughes bych řekla, že to
etické není, protože bychom neměli z druhých jen těžit a dělat něco jen pro vlastní data

bez ohledu na to, jak se to dotkne jich. Za mě se v takovém případě jedná o podvod a
narušení důvěry, protože zakrývání identity se může v průběhu odhalit. Také si myslím,
že pokud budeme lhát o naší identitě, tak s tím naši účastníci/partneři nemohou
souhlasit, protože nemají informace o tom, kdo jsme my a o co nám jde. A v neposlední
řadě tohle může být nebezpečné i pro výzkumníka. Jako řešení bych viděla spíše
spolupráci s insiderem, zkusit případně dané komunitě vysvětlit, kdo jsme, vybudovat si
důvěru a dostat se tak případně do terénu. Jinak bohužel budeme získání takových dat
muset oželet. Skrytí identity musí přinášet více, než jaké jsou rizika. A my jsme
etnografové, ne FBI. :D
Ve druhé kapitole Okely vysvětluje, že zažitá myšlenka antropologie jako vědy zkoumající exotické prostředí je dávno passé a že výzkumník už nemusí do terénu chodit jako naprostý outsider. Toto téma se mě týká, protože se v rámci mé bakalářské práci pohybuji v prostředí, které dobře znám. Zajímalo by mě tedy, jak můžu jako člověk, který nepřichází do terénu poprvé a má nějaké předešlé znalosti o místě, zamezit tomu, aby mi unikly nějaké informace, které by mohly být důležité, ale já už je nevnímám?

Odpověď:
Nevím, o jaký terén se jedná. Ale psát si určitě deník, ve kterém se můžeš později vrátit a
zjistit, že jsi na začátku vnímala něco, co už ti teď může ujít. A také se zamyslet nad svými
otázkami a pokusit se je zformulovat tak, jako bys o tom vůbec nic nevěděla – a tak zkusit
mluvit s tvými komunikačními partnery. Zkusit postavit je do role expertů a sebe do role
„neználka“, aby se ti oni pokusili situaci vysvětlit. Tam přesně můžeš najít něco, co by ti jinak
přišlo už úplně normální a ani by tě nenapadlo se na to jinak zeptat.

Otázky pro Anastasii Slobodaniuk
Gender, Marital Status and Generation - s. 126 - téma dělání antropologie v páru - může to, že jsou výzkumníci ve dvojici ovlivnit výzkum? Neděje se, že jsou participanti pod větším tlakem a nenaváží takovou důvěru s výzkumníky?

Provedení antropologického výzkumu s manželským párem může ovlivnit výsledky této studie. Okelly píše, že rozdíly v pohlaví, rodinném stavu a věku mohou hrát důležitou roli v tom, jak účastníci vnímají výzkumníky. Pokud výzkumníci pracují v páru, má to vliv na úroveň důvěry. Atmosféra ve dvou výzkumnících je formálnější, takže někteří respondenti se mohou cítit pod tlakem, aby si dávali větší pozor na to, co říkají. Například Morris popisuje, že bylo obtížné mluvit se ženami o samotě. V některých kulturách se může otevřenost k určitým tématům lišit podle toho, s kým výzkumník hovoří. Pokud se jedná o manželský pár, může jim komunita vnucovat určité společenské normy, což mění charakter interakce. Silvermanová popisuje, jak s ní bylo jednáno: "Píše antropologickou disertaci, ale mě disertace nezajímá. Důležité je, že je tady se svou rodinou. Poznává nás, občas sem přijde její manžel. Její dcera mě poznává."
Arrivals as Sexed and Racialized Others - s. 108 - Okley představuje situaci, kdy je výzkumnice Signe Howell přijata zkoumanou společností jelikož ji byli schopni kategorizovat. Byla zde chyba při vstupu do terénu? Mohla Signe Howell udělat něco lépe?

Při vstupu do oblasti, kam zřídkakdy vstupují lidí s příliš odlišnými vzhledovými charakteristikami Signe Howell nemohla hned na začátku udělat nic navíc, aby to nevyvolalo povyk mezi místními. Jedině by teoreticky mohla přijít s průvodcem, který by jí představil a celou situaci uvedl. Nicméně pro izolovanou společnost je taková zkušenost dechberoucí a vyvolává pochopitelné reakce šoku a údivu, které ústí v strach a odtaživost. Nicméně Howell udělala správně, že se s místními obyvateli sbližovala postupně a úmyslně (i náhodně) jim dávala najevo, že má přátelské úmysly a že je také člověkem a jako žena má tytéž atributy jako ženy v jejich vesnici. Je proto pochopitelné, že si jí museli nejdříve kategorizovat a až potom přijmout a pozvat aby u nich zůstala. Důkazem toho, že vše udělala správně je to, že později se sami smáli z toho, jaký z ní měli na začátku strach.
Je důležité do výzkumu zahrnout i momenty a zjištění, která nejsou součástí formálního výzkumného projektu? Okely píše o vlivu tělesných a smyslových zážitků na sběr dat a jejich interpretaci. Když výzkumník zakouší realitu zkoumané komunity (např. píše o pojídání červů), dokáže lépe pochopit její každodenní praktiky a strukturu atp. a zároveň mu to může pomoci v tom, že se mu komunita více otevře. Otázkou však je, jestli to není spíše o subjektivitě výzkumníka a neměl by si své osobní zkušenosti nechat pro sebe v terénním deníku a orientovat se v publikované části výzkumu spíše na zkoumané subjekty a jejich interpretaci zážitků.

Otázky pro Veroniku Jiroutovou
Je v dnešní době charakteristické fragmentací a specializací vědy stále udržitelný holistický přístup v antropologii? Autorka obhajuje holistický přístup. Je však pro antropologa reálné obsáhnout všechny aspekty studované kultury v kontextu rostoucích interdisciplinárních požadavků a časových omezení terénního výzkumu? Jaké jsou výhody a nevýhody holismu v porovnání s úzce zaměřenými výzkumy?

Okely je zastánkyní holistického přístupu v antropologii, který je podle ní stále udržitelný,
protože umožňuje zkoumat kulturu z mnoha pohledů a různých aspektů a díky tomu získáme
komplexnější pohled na zkoumanou společnost. Do těchto aspektů Okely zahrnuje sociální,
ekonomickou, politickou a historickou složku dané kultury. Další výhodou holistického
pohledu podle Okely je to, že porozumění komplexnímu pohledu dané kultury nám pomůže k
lepšímu pochopení interakcí mezi členy dané společnosti a celkové dynamice v ní, ale i mezi
různými kulturami. Naopak nevýhodami holistického přístupu v porovnání s úzce
zaměřeným výzkumem je to, že nám mohou uniknout nějaké zajímavé detaily, protože se
soustředíme na více složek dané společnosti a ne pouze na jednu, také podle Okely jsou
holistické výzkumy mnohem více časově náročné.
Jak velkou možnost změn ve výzkumném projektu by měl antropolog v průběhu výzkumu mít? Je vhodné radikálně měnit výzkumné otázky ve chvíli, kdy si výzkumník myslí, že není na správně cestě?

Antropolog by v průběhu svého výzkumu měl být flexibilní, aby mohl reagovat na nové
skutečnosti, které se objeví. Během výzkumu se mohou objevit nové otázky spojené s danou
kulturou či tématem, které antropolog zkoumá a které ho před vstupem do terénu nenapadly
nebo mu nepřišly důležité, což zmiňuje i Okely ve své knize. Také píše, že se nemusí pouze
objevovat nové otázky, ale že v průběhu zjistíme, že daná otázka není pro náš výzkum
relevantní či se nedá zkoumat a poté je nutné ji změnit.
Je možné provádět čistě neutrální, objektivní výzkum? Autorka poukazuje na to, že antropolog se nevyhnutelně stává součástí studovaného prostředí. Jak moc může výzkumník ovlivnit prostředí, které zkoumá, a kde leží hranice mezi účastníkem a pozorovatelem? Jak moc by se měl antropolog snažit nezasahovat a nezapojovat se, aby to ještě byla antropologie a aby zároveň nedošlo k vychýlení sebraných dat vlivem účasti výzkumníka?

Myslím si, že není možné provádět čistě neutrální a objektivní antropologický výzkum. I Okely ve své knize píše, že je nemožné, aby byl výzkumník tak neutrální, aby neměl žádný vliv na setkání. To, jak moc výzkumník ovlivňuje prostředí, které zkoumá, záleží vždy na daném výzkumníkovi a na tom, do jaké míry se rozhodne participovat v dané společnosti.
Nedokážu říct, kde leží hranice mezi účastníkem a pozorovatelem, protože každý antropolog
se stává účastníkem dané společnosti, ale myslím si, že jeho účast by neměla významně
ovlivňovat chování dané společností, i když následný popis bude ovlivněn jeho zkušenostmi
a tím jak dané situace sám vnímal či pochopil. Zároveň Okely poukazuje na to, že výzkumník
by měl svou roli neustále reflektovat, čímž může předejít případnému vychýlení sebraných
dat.
Jak by měl antropolog přistupovat k reciprocitě, aniž by ohrozil svou vědeckou nezávislost nebo neporušil etické normy? - jak se reciprocity účastnit a zároveň se nestat závislým nebo přílišně zaujatým?

Okely uvádí, že u přístupu k reciprocitě je důležitá výzkumníkova reflexe svého postavení a
své role v daném výzkumu a ve zkoumané společnosti. Také je důležité vytváření důvěry
mezi výzkumníkem a zkoumanou společností. Výzkumník by si měl uvědomit, že každá
kultura přistupuje k reciprocitě odlišně a proto je pro něj důležité si zjistit, jak to má
nastavené zrovna ta jeho zkoumaná společnost a toto nastavení by měl respektovat a
dodržovat. Zároveň je i důležité, aby si výzkumník předem nastavil hranice, které bude
dodržovat s ohledem na danou kulturu i cíl jeho výzkumu.

Otázky pro Viktorii Chrobákovou
Měl by výzkumník konzultovat své zážitky s členy komunity, aby ověřil, jestli jeho tělesné vnímání odpovídá místnímu kontextu a zda je jeho interpretace relevantní?

Výzkumník by měl od členů komunity zjišťovat mnohé, ale v tomto případu bych se zaměřila
především na pochopení místního kontextu obecně. V terénu výzkumník neustále zažívá a
vnímá tělesně, ať už se jedná třeba o pouhý pach. Veškeré zážitky by tedy nebylo ani možné
konzultovat z praktických důvodů. Výzkumník by se však měl snažit pochopit místní kontext,
symboly, zážitky členů atd., s čímž mu výrazně mohou pomoct rozhovory se členy komunity.
Pomocí nabytých znalostní pak může vlastní vnímání a zážitky reflektovat a zasazovat do
okolností. Svým způsobem tedy pomůžou interpretaci, ale nemusí to být tak přímo, jak nabízí
otázka. Členové komunity také mohou chtít ukázat sebe samé v určitém světle, což může
ovlivňovat, co sdělí výzkumníkovi, a přinášet tak překážky. Určitě ale může nastat situace,
kdy je přímá konzultace se členy komunity vhodná či nezbytná.
Kde končí respektování kulturních rozdílů a začíná situace, kdy by měl antropolog zasáhnout? Tuto otázku jsme načali již minulou hodinu.

Jednoznačnou hranici v tomto případě nebude snadné vytyčit a výzkumník musí do jisté míry
spoléhat na svoje vlastní instinkty a etické zásady. Důležité bude si odmyslet různé
předsudky a kriticky uvažovat, zda je opravdu nutné zasáhnout, nebo jestli se nejedná pouze
o něco nezvyklého pro daného antropologa. Na druhé straně stojí také úvaha, jaký vliv bude
mít případná výzkumníkova intervence na výzkum. Specifické postavení budou mít nelegální
činy, které ale přesto tuto hranici netvoří. Například při výzkumu komunity kolem drog a jejich
prodeje musí antropolog počítat s kontaktem s protizákonným chováním. Důležitým bodem
by mohlo v různých případech být způsobování újmy jiným jedincům. Okely například
zmiňuje, jak se Kaminski zastal fyzicky napadaných Romů na zastávce. Ale ani újma nebude
fungovat jako jednoznačná hranice, protože vždy bude záležet na konkrétním terénu a
kontextu, který by měl vyhodnotit samotný výzkumník. V některých případech může také
intervence situaci zhoršit.
Jak má výzkumník pracovat s kritikou studované komunity na jeho výslednou práci/interpretaci?

Myslím si, že antropolog by měl především předem brát v úvahu, jak publikace studovanou
komunitu ovlivní. Okely uvádí, že ačkoliv se výzkumník často nevyhne styku s kontroverzí,
vybírá si, jak k ní přistoupí ve svém psaní. Jakmile je však dílo vydané, dá se předpokládat,
že nějaké kritice čelit bude. Není překvapivé, že některé vylíčené aspekty se nebudou
studované komunitě líbit. Antropolog by se pak měl nad kritikou zamyslet a případně s ní
nějak pracovat při svém příštím výzkumu. Některá kritika může vyvolat i nějakou větší akci,
ale opět bude velmi záležet na konkrétních případech. Zkoumaná komunita se bude chtít
ukázat v dobrém světle, ale pokoušet se o napsání práce, která by od ní nemohla vyvolat
absolutně žádnou kritiku, by bylo těžce uskutečnitelné a pravděpodobně by nevedlo k příliš
kvalitnímu dílu.
Jaký vliv má aktivní participace výzkumníka v rámci dění v terénu na zkoumanou společnost?

Zatímco terén a zkoumaná komunita ovlivňují výzkumníka, jsou i oni prostřednictvím aktivní
participace výzkumníka ovlivňováni. Výzkumník často představuje někoho zvenčí a otevírá
tak místním nové obzory. V specifických případech může být výzkumník například jedním
z mála bělochů, se kterými zkoumaná společnost interagovala. I když se ale nejedná o takto

extrémní případ, účast výzkumníka může přinášet řadu změn. Antropolog se dozvídá nové
věci o dané komunitě, zároveň se ale komunita dozvídá nové věci o něm a komunitě, ze
které pochází. Přináší jiné pohledy na věc a případně i neznámé nebo méně dostupné
předměty. Speciální případ bude, pokud výzkumník převezme nějakou iniciativu nebo bude
intenzivněji zasahovat do místního dění.
Měla by antropologická akademická obec podporovat intenzivní integraci výzkumníka do zkoumané společnosti?

Záleží, co přesně se myslí intenzivní integrací, ale spíše bych se klonila k názor, že ano.
Integrace otevírá dveře aktivní participaci, kterou Okely zdůrazňuje jako důležitý prvek.
Aktivní participace nebrání pozorování a integrace také může napomoci delšímu pobytu
výzkumníka, což může pozitivně ovlivnit jeho práci a jak hluboko se dostane. Přílišné držení
se stranou a nahlížení zvenku může bránit porozumění.
Jaká rizika má smyslové a tělesné zapojení se na výsledky antropologovy práce?

Některá z rizik tělesného zapojení ovlivní práci nepřímo. Pokud antropolog onemocní, prožije
něco velmi nepříjemného či dokonce zemře, bude to mít kromě těla dopad i na jeho práci. Co
se týče jiných rizik, problémem může být třeba zaznamenání prožitků, což je náročnější než
zaznamenání jiných poznatků. Podle Okely se však dají field notes použít i jako něco, co je
poté při psaní vyvolá.
Jak mohou zkoumanou společnost ovlivnit opakované návštěvy výzkumníků za účelem ověřování předchozích poznatků?

Ověřování poznatků v etnografii je poměrně ošemetné, jelikož komunity nejsou zamrzlé
v čase, proměňují se. Jak už jsem ale řešila v jedné z předešlých otázek, přítomnost
výzkumníka ovlivňuje zkoumanou společnost už jen pouhou přítomností a participací.
Navracení se do ní bude tento efekt umocňovat. Zároveň budou o společnosti vznikat další
díla, což bude mít také dopad. Bude se stávat „otevřenější“, známější světu.
Jak máme správně interpretovat ticho nebo nevyřčené odpovědi během rozhovoru a následné analýze rozhovoru?

Ticho během rozhovoru může vyjadřovat řadu věcí – například třeba nepochopení otázky,
pouhé zamyšlení, citlivé téma či neochotu odpovídat. Mimo jiné z tohoto důvodu je ošemetné
analyzovat samotné ticho nebo domýšlet nevyřčené odpovědi. V některých případech je
možné se na ticho doptat a reagovat přímo během rozhovoru. Důležitou roli však hraje
neverbální komunikace – řeč těla, mimika, co jedinec dělá. Vhodné je také brát v potaz, za
jakých okolností se rozhovor odehrává. (Například jestli při něm dochází i k nějaké jiné
činnosti – v Okely byly zmíněné rozhovory při dojení krav.)

Otázky pro Martina Brázdu
Jak může být metodologie Okley přizpůsobena sociologickému výzkumu uskutečněnému ve městě?

20. Jak může být metodologie Okely přizpůsobena sociologickému výzkumu uskutečněnému ve
městě?

Například pozorováním (zúčastněným pozorováním) a interakcí s prostředím nebo pozorovanými
jedinci. Záleželo by samozřejmě na typu výzkumu, protože „výzkum uskutečněný ve městě“ je
velmi široký pojem. Takže mě napadá například nějaké každodenní pozorování stejného místa a
sledování interakcí a chování lidí. Případně se nebát na základě zkušeností z terénu případně
měnit výzkumné otázky a také nebát se interakcí s lidmi, které by nám ve městě mohli pomoci se
dostat k dalším věcem, místům a osobám, které by pro náš výzkum mohly být přínosné.
Jak lze koncepty z knihy použít při zkoumání marginalizovaných skupin?

Respektovat jejich autenticitu a subjektivitu. Vnímat jejich marginalizaci v širším kontextu. Využití
principu vtělení by nám mohlo pomoci lépe pochopit skupiny jako takové a také to, jak si formují
vlastní narativy navzdory stereotypům apod.
Jaký je nejlepší způsob regulování svých emocí během výzkumu (rozhovoru) aniž by to ovlivnilo data? Popřípadě, je problém když jsou data ovlivněna emocemi výzkumníka, nemůže to být další způsob jak se dívat na výzkum (nejsou to jen empirická data, ale i naše emoce a emoce lidí okolí, které přeci nejde dobrým způsobem převést na data)?

Pro zachování profesionality je myslím regulování svých emocí důležitá. Zároveň to ale může být
nástroj výzkumu. Tím myslím například to, že si je musíme uvědomovat. Uvědomovat si vlastní
předsudky a reakce na podněty a poté analyzovat to, jak nás ovlivňují v interakcích. Ovlivnění
emocemi, myslím, nemusí být nutně problém, protože to zase odhaluje určitou dynamiku mezi
mnou jako výzkumníkem a zkoumanou lokalitou/komunitou/osobou apod. Ale je důležité si to
uvědomovat a ve výzkumu to zahrnout.
Je důležitá i případná atraktivita výzkumníka?

V terénním výzkumu určitě. Vzhled, pohlaví, atraktivita atd. může ovlivnit to, jak ho ostatní
v terénu vnímají. Může to být například výhodou v navazování důležitých kontaktů a tím
následně získávání přístupu do hlubšího terénu. Zároveň si ale dokážu představit, že to může
přinášet nechtěnou pozornost, což by mohlo také výzkum ovlivnit.
Když Judith Okely popisuje vtělení, pozorování je přeci podmíněno smysly, takže znamená, že vlastně vše vnímá výzkumník skrz tělo?

V podstatě ano. Veškerý výzkum je do určité míry zprostředkovávaný tělem výzkumníka. Hmat,
čich, zrak nebo celkově pohyb může být klíčový pro pochopení zkoumané kultury, prostředí apod.
Jde jak o intelektuální vnímání, tak i fyzické. Asi bych to tedy neprezentoval jako že je „vše
vnímané tělem“, to mi přijde zavádějící.
Dalo by se mluvit o nějakém poznávání hmatem?

Určitě dalo. Při zúčastněném pozorování se můžeme účastnit například nějakých manuálních
činností, abychom pochopili význam určitých praktik, významů předmětů v kultuře apod. Tím
získáme hlubší poznání o věcech než jen za pomocí zraku nebo konverzace.

Otázky pro Marii Ambrožovou
Okely v knize popisuje risky v participaci na výzkumu. Nemůže existovat nějaká případná imunita třeba vůči policii? (pokud jen pozoruje a vyloženě se přímo nezúčastňuje).

Odpověď: Okely se v učebnici zaměřuje na riziko, kterému mohou být antropologové
vystaveni, a to konkrétně právním a etickým dilematům během jejich terénního výzkumu.
I přesto, že se pouhé pozorování zdá být neškodné, může být vnímáno jako spoluvina,
zejména v případech, kdy se antropolog stane svědkem nelegální činnosti. Imunita vůči
právním důsledkům nebo třeba vůči policii není pro antropology zajištěna, protože
výzkumník je stejně jako kdokoliv jiný povinen nahlásit trestné činy. Nahlášení trestného
činu však může vyvolat nedůvěru k antropologovi a přerušení celého výzkumu.
Jakou odpovědnost mají antropologové za to, aby jejich práce byla přínosem pro komunity, které studují, i mimo akademickou sféru?

Odpověď: Okely v učebnici klade důraz na reciprocitu jako klíčový aspekt terénní práce.
Antropologové by se měli pokusit zajistit, aby jejich výzkum obohatil jak akademickou
sféru, tak i přinesl užitek komunitám, které studují. Zohledňování místních perspektiv,
podpora komunit v zachování jejich dosavadních tradic a přenos výsledků výzkumu zpět
komunitě v přístupné podobě jsou jedny z možností, jak antropolog může přispívat
zkoumané komunitě.
Jaké problémy mohou nastat při pokusu o převedení smyslových zážitků do písemných etnografických záznamů?

Odpověď: Okely tvrdí, že přenos smyslových zážitků do písemné podoby je omezen
jazykem a osobními hodnotami konkrétního výzkumníka. Vnímání, vůně, textura či
nálada, mohou být náročné přesně popsat a zachytit antropologem pro čtenáře. Toto
omezení ukazuje na mezeru mezi empirickým prožitkem a narativním reprezentováním
v etnografických textech.
Jak se mohou antropologové efektivně připravit na nepředvídatelné výzvy, kterým mohou v terénu čelit?

Podle Okely je pro antropology k tomu, aby byli připraveni čelit nepředvídatelným
výzvám klíčová flexibilita a schopnost improvizace. Antropologové by měli být schopni
přehodnotit své původní hypotézy a cíle, pokud se realita v terénu ukáže odlišná od jeho
původních představ. Praktické dovednosti, jako je přizpůsobivost, schopnost navazovat
vztahy a zvládání neočekávaných situací, jsou podle Okely pro antropology nezbytné.
Jaké etické otázky by měli antropologové zohledňovat při navazování blízkých vztahů se svými hostiteli?

Odpověď: Etické otázky zahrnují ochranu soukromí jednotlivců a také respekt ke
zkoumané komunitě. Okely ve své učebnici upozorňuje, že navazování blízkých vztahů se
členy komunity může vést k přehnané angažovanosti nebo k možným konfliktům zájmů.
Antropologové by měli být schopni najít rovnováhu mezi empatií a svojí profesionální
neutralitou. Současně by měli chránit důvěrnost sdílených informací.
Co myslí Okely konceptem "going native"?

Odpověď: Koncept "going native" Okely interpretuje jako situaci, kdy antropolog ztrácí
kritickou distanci a stává se příliš angažovaným v kultuře, kterou studuje. Tento stav může
ztížit schopnost objektivního hodnocení a ovlivnit interpretaci dat. Okely však uznává, že
určitý stupeň zapojení je nevyhnutelný a může obohatit pochopení studované kultury.

Last modified: Friday, 31 January 2025, 6:29 AM

Home