4. Pravidla správné analýzy

4.3. Vzájemně se vylučující části

Fenomén vylučujícího (disjunktního, angl. disjoint, mutualy exclusive, non-overlapping) a překrývajícího se (angl. overlapping) členění má své teoretické základy ve formální logice, v booleovské algebře a v množinové teorii. Vychází z principů, na nichž jsou založeny logické spojky disjunkce (konkrétně tzv. vylučující disjunkce označovaná symbolem ∨, resp. vzájemně disjunktní množiny, tj. ty, jejichž průnik označovaný symbolem ∩ představuje prázdná množina) a konjunkce (označovaná symbolem ∧).

V disjunktním členění platí pravidlo "buď/nebo" (označované symbolem XOR) – prvek může být členem pouze jedné třídy. V rámci požadavku na vylučující se části lze ještě rozlišovat mezi vylučováním obsahovým (intenzí) a rozsahovým (extenzí). V prvním případě požadujeme vylučující se definice obsahu tříd, vlastnosti jedné třídy nemá mít žádná jiná. Požadavek na nepřekrývající se rozsah spočívá v tom, že prvek, zařazený do jedné třídy, už nezařazujeme do žádné jiné – požadujeme vylučující se extenze tříd.

disjunktní členění

Obr. 8 Disjunktní členění obuvi v e-shopu podle velikosti

Překrývající se členění umožňuje, aby jeden prvek byl zařazen do více než jedné třídy. Platí zde pravidlo "a zároveň" (označované symbolem AND). Jinými slovy – jedna instance může být členem více tříd (například kočka může být zařazena jak mezi šelmy, tak mezi domácí mazlíčky).

Příklad:
Při členění publikací na knihy a seriály lze přijmout rozlišující kritérium: knihy mají ISBN, zatímco seriály ISSN. Kam ale zařadit tuto publikaci, která má ISBN i ISSN?