Česká jazyková situace a jazyková kultura
Osnova sekce
-
-
-
-
Studenti musíOznačit jako hotovo
Pošlete mi prosím e-mailem (robert.adam@pedf.cuni.cz) odpovědi na následující otázky:
Jiří Haller: Problém jazykové správnosti 1 (1930)
Jaké otázky si klade, co naopak nezpochybňuje a z čeho vychází? Která kritéria jazykové správnosti zvažuje a co o nich říká? Jak hodnotíte konkrétní prostředky spisovné češtiny, o nichž se autor zmiňuje (např. adjektiva s předponou bez-)? Souhlasíte s něčím, mluví vám v něčem tento (bezmála stoletý) text z duše, je pro vás něčím přitažlivý?
Václav Ertl: Řeč a gramatika (1927)
Jak byste shrnuli hlavní myšlenky článku? S čím souhlasíte, s čím nesouhlasíte a co vám není jasné?
-
-
-
-
-
-
Studenti musíOznačit jako hotovo
Nejprve si přečtěte dvě stati ze sborníku Spisovná čeština a jazyková kultura (1932) a poté jejich kritiku z roku 1992 (Jazykověda a teorie jazykové kultury). Pošlete mi prosím odpovědi na následující otázky k tomuto kritickému článku:
Co je to diglosie? Co je k ní alternativou? Co je podle vás na diglosii špatného? Lze zaměření TJK na spisovný jazyk něčím obhájit? Může být intervencionismus TJK motivován i něčím jiným než „syndromem národního údělu“? Je členění národního jazyka na útvary vhodné/užitečné/odpovídající? Co je špatného na doktrinálnosti TJK? Proč Dobrovský zvolil veleslavínskou normu?
-
-
-
-
-
-
-
Studenti musíOznačit jako hotovo
Z textu P. Mareše Spisovnost a nespisovnost... stačí přečíst jen oddíl 1 (stránku a půl), kde jsou definovány důležité pojmy: veřejný, oficiální, formální aj.
Článek K. Hausenblase Kultura jazykového komunikování z roku 1979 zásadním způsobem rozšiřuje předmětné pole TJK. Co všechno je zde ve srovnání s texty z roku 1932 jinak?
Článek O. Hausenblase Nevšednost a formálnost... (1993): Vystihněte hlavní myšlenky článku a zaujměte k nim postoj.
-
-
-
-
-
Studenti musíOznačit jako hotovo
-
Studenti musíOznačit jako hotovo
Otázky k článku F. Daneše:
Co nového tento článek do TJK přinesl?
Je něco nejasného na tom, jak jednotlivé etapy kodifikační činnosti probíhají? Mají nějaká rizika?
Jaký je vztah mezi normou a postoji?
K čemu a jak slouží tři hodnoticí kritéria pro kodifikační činnost? Souhlasíte s jejich hierarchií? Přidali byste nějaké/nějaká další?
Otázky k článku O. Uličného (v přiloženém souboru jsou články dva, ale ten druhý číst nemusíte):
Proč Uličnému nestačí Danešova tři hodnoticí kritéria kodifikace? Jaká nová k nim přidává? Rozumíte jim? Považujete je za stejně závažná jako ta Danešova? Proč? Souhlasíte s jejich hierarchií?
-
-
-
-
-
Studenti musíOznačit jako hotovo
Tzv. koncept minimální intervence (Václav Cvrček 2008) je ucelený návrh, jak by společnost měla zacházet s jazykem. V českém prostředí jde o první návrh alternativní k teorii jazykové kultury: tuto teorii, kterou jsme si představili v minulých týdnech, zásadně odmítá. Dnes tedy máme k dispozici další model toho, co by společnost prostřednictvím jazykovědců (a zčásti i učitelů!) měla vzhledem ke svému jazyku dělat; i tento druhý model byste jako učitelé měli znát a měli byste k němu zaujmout nějaké stanovisko.
Souhlasíte s autorovou představou vývoje jazyka, s tím, jak vymezuje intervence do něj, a s tím, že jsou všechny intervence negativní?
Jak se vám žije v preskriptivním prostředí? Cítíte se diskvalifikováni sankcemi za přirozené jazykové chování? Pokud ano, kdo a čím vás trestá?
Souhlasíte s tím, že školní výuka jazykovou kompetenci žáků podrývá?
Řídíte se normou, územ, nebo kodifikací?
Jaká je podle vás podstata spisovnosti, co je spisovný jazyk (pokud existuje)?
Je podle vašeho názoru pluralita kodifikací ve smyslu KMI žádoucí? A máme dnes jednu monopolní kodifikaci?
Souhlasíte s kritérii hodnocení uvedenými v 3.5.1? Znáte-li lepší, která? A proč jsou lepší?
-
-
-
-
-
-
Studenti musíOznačit jako hotovo
Tentokrát se zaměříme na současnou jazykovou situaci češtiny, konkrétně na její vnitřní členění. Obvyklá představa je taková, že existuje čeština spisovná a čeština nespisovná a možná na Moravě nějaké dialekty. Nástin, který podává Ondřej Bláha (ukázky pocházejí z jeho knihy Funkční stratifikace češtiny z roku 2009), se nesnaží vtěsnat základní podoby komunikace v češtině do škatulek jednotlivých jazykových útvarů (systémů). Přečtěte si prosím části 1 až 1.2 (s. 9–13), 1.2.4 (s. 19–20) a 2.2.2 (druhý soubor). Autor jmenuje nejvýraznější lexikální rozdíly mezi západní a východní běžně mluvenou češtinou. Znáte také nějaké rozdíly na jiných jazykových rovinách, popř. rozdíly v celkové podobě komunikace v určitých situacích? Jmenujte aspoň pět. Pokud je někdo z vás z Moravy či Slezska, určitě bude vědět, co pro něj bylo nové v běžné mluvě v Čechách; pokud jste z Čech a nevíte, jak se mluví na Moravě, zkuste se podívat třeba do Nového encyklopedického slovníku češtiny (www.czechency.org) na heslo Moravismus.
Tradiční dialektologie rozeznává na českém jazykovém území množství historických dialektů, které se na základě podobných rysů a územní souvislosti sdružují do pěti nářečních oblastí/skupin: české (pokrývá v podstatě celé Čechy kromě oblastí dříve německojazyčných), středomoravské (od Znojma přes Brno a Olomouc až k Zábřehu), východomoravské, slezské a oblasti/skupiny smíšeného česko-polského pruhu (tam jde o přechodová nářečí mezi češtinou a polštinou, nazývaná svými mluvčími "po našymu"). Území české skupiny je větší než území všech ostatních dohromady, počet mluvčích taktéž. Česká skupina se dále člení na nářeční podskupiny: jihozápadočeskou, středočeskou, severovýchodočeskou a českomoravskou (na západě Vysočiny). Tradiční nářečí jsou dnes věcí minulosti, ale množství společných (nadnářečních – skupinových nebo podskupinových) jevů můžete stále slyšet v běžné mluvě. Najděte si v NESČ (www.czechency.org) příslušná hesla a vypište z každé nářeční skupiny a z každé podskupiny české skupiny aspoň tři nápadné jevy, které v běžné mluvě přetrvávají dodnes. (Jestli je někdo z Vás z Moravy či Slezska, může si namísto české rozdělit na podskupiny tu svou nářeční skupinu.)
-
-
-
-
-
Studenti musíOznačit jako hotovo
Dnešní první ukázka pochází z kolektivní publikace Český jazyk na přelomu tisíciletí (1997), napsal ji František Daneš. Odpovězte prosím na následující otázky:
Vidíte dnešní situaci češtiny stejně jako F. Daneš před více než 20 lety? Pokud ne, co je jinak? Co tuto situaci podle vás ovlivňuje nejvíc? Co jiného pokládáte za důležité v celkové situaci dnešní češtiny? Co pokládáte za svou mateřštinu? Rozlišujete (si sami pro sebe) mateřštinu vlastní a nevlastní? Srovnejte tvrzení o současné situaci s tvrzeními P. Mareše o deformalizaci komunikace (v článku Spisovnost a nespisovnost, formálnost a neformálnost, se kterým jsme pracovali dříve, je najdete na další straně a půl – v odd. 2).
Také druhý text se týká situace češtiny v ČR – jde o článek F. Daneše z r. 1995, zejména jeho oddíly 3.1 a 3.2. Otázky: Co podle vašeho názoru znamená skutečnost, že jazyk není jen nástrojem myšlení a komunikace, nýbrž i součástí vnitřní vybavenosti každého člověka, klíčem od domova a společenským dědictvím, pro jazykovou kulturu, její teorii a pro jazykověregulační činnost? Co pro JK, TJK a jazykověregulační činnost znamená skutečnost, že masívní vliv angličtiny je nejvýraznějším rysem pohybu v současné češtině vůbec? Pociťujete jako naléhavý problém ohrožení češtiny angličtinou? Pokud ne, proč ne? Pokud ano, v čem a kde – a jak se lze tomuto ohrožení bránit?
-
-
-
-
-
-
Studenti musíOznačit jako hotovo
Na příště si prosím přečtěte dva texty, které shrnují, jak vidí otázky normy a kodifikace současní pracovníci jazykové poradny ÚJČ (text M. Beneše je asi poněkud obtížnější) a napište mi k nim nějaké reflexe.
-
-
-
-