Definice - Propojení identity z dětství

Pojem - vývoj člověka z pohledu psychosociálního

E. H. Erikson

Definice - Propojení identity z dětství

• ego identita - vlastní - super ego
• proměna osobnosti - absolutní víra v autoritu
• Empirický výzkum J. E. Marcia: Krize (pochybnost o rodičích, hledání, zkoumání), Závazek (výběr svých hodnot a postojů - sebeprosazování), Předčasné uzavření identity
• Erikson vypracoval 8 fází psychosociálního vývoje:
• 1) Základní důvěra X nedůvěra (kvalita mateřského vztahu)
• 2) Autonomie - stud a nejistota
• 3) Iniciativa x vina (hravé experimentování, nebojím se rizika, udělat chybu je OK)
• 4) výkonnost x méněcennost (jsem hrdý až výjimečný X nevím vůbec v čem jsem dobrý)
• 5) Identita X zmatenost (vývoj ega)
• 6) Intimita X osamělost (mám nebo nemám podstoupit utrpení)
• 7) Generativa X stagnace (cítím se naplněn, vedu produktivní život X jsem příliš zaujat sám sebou, uzavřen ve svém sobectví, lidé mě příliš nezajímají)
• 8) Integrita X zoufalství - stáří (jsem naplněn, ničeho nelituji X promarnění příležitostí, lítost, zoufalství)
• https://is.muni.cz/el/ped/jaro2013/OP3BK_PSVP/Erik_Homburger_Erikson__1902_-_1994__-_8_veku_cloveka.pdf
• http://detskyusvit.cz/erik-erikson-osm-veku-cloveka/
• Vývojová psychologie. Dětství a dospívání

Pojem - Vývoj člověka z pohledu psychosociálního

Definice - Propojení identity vyplývá z dětství

Vývoj ego probíhá v osmi stádiích

- každé stádium má svůj optimální čas a obsahuje psychosociální krizi s možností růstu, ale zároveň ohrožení

- vyřešení konfliktu je předpokladem růstu - ego získává novou mohutnost, ctnost absorbuje pozitivní  komponentu

- nevyřešení konfliktu oslabuje ego a způsobuje stagnaci vývoje, k napravení může dojít dodatečně

- všechny krize jsou v latentní formě přítomny od narození, každá má svůj čas

Vývojová stádia:

1. důvěra versus základní nedůvěra 

- ctnost - naděje - základní podmínka žití, kojenec potřebuje saturovat základní bio potřeby a předvídatelné chování mateřské osoby, pocit bezpečí, důvěry

2. autonomie versus zahanbení a pochybnosti

- ctnost - vůle - dítě se učí mluvit, chodit a regulovat vyměšování, nutnost vyváženosti mezi zadržováním a pouštěním

3. iniciativa versus vina

- ctnost  - účelnost - dítě experimentuje s novými činnostmi, silná potřeba úspěchu při přehlížení potřeb ostatních, sexuální fantazie mohou vyvolat pocit viny

4. snaživost versus méněcennost

- ctnost - kompetence - přechod od hry k produktivním činnostem vyžadující určitou dovednost, úspěch - radost, neúspěch - méněcennost

5. identita versus zmatení rolí

- ctnost - věrnost - oddanost zvolené životní filozofii, zde jsou možnosti objevit sama sebe a nebo se ztratit, sjednocení představ mladého člověka o sobě samém, vědomí identity ego dává pocit důvěry

6. intimita versus izolace

- ctnost - láska - intimita je zdravým spojením vlastní identity s identitou druhého bez hrozby ztráty sebe nebo rozpuštění své identity v něm, obsahuje závazek a může být vyjádřena sexuálně, v procesu intimity si může prostřednictvím identifikace s druhým vyjasnit vlastní identitu

7. generativita versus stagnace

- ctnost - pečování - konstruktivní přispění společnosti, člověk se zapojuje do společnosti, aby vytvořil něco hodnotného - potomky, hmotné statky, umělecká díla, tvůrčí myšlenky

8. integrita versus zoufalství

- ctnost - moudrost - výsledek celého vývoje jedince, pokud se člověk nemůže ohlédnout za svým uplynulým životem s pocitem naplnění a dobře vykonané práce, tak nastává zoufalství, vztah mezi dětskou důvěrou a dospělou integritou, děti se nebudou bát života, pokud jejich rodiče budou natolik integrovaní, že se nebudou bát smrti

ZDROJ:

E. H. Erikson - Teorie "osmi věků člověka" | PSYCHOWEB.cz. PSYCHOLOGIE | psychoweb.cz | PhDr. Michaela Peterková [online]. Copyright © PhDr. Michaela Peterková 2008 [cit. 20.03.2021]. Dostupné z: https://www.psychoweb.cz/psychologie/erikson-e-h-teorie-osmi-veku-cloveka-epigeneticka-stadia/

E.Erikson (15.6.1902 – 12.5.1994)

Celým jménem Erik Homburger Erikson byl německý psycholog židovského původu. Narodil se ve Frankfurtu nad Mohanem a zemřel v Harwichu ve Spojených státech amerických. Původně se věnoval umění, ale poté, co ve Vídni poznal Annu Freudovou se začal zabývat psychoanalýzou. Tento obor studoval v USA na univerzitě Berkley a Harvard. Jeho krédo:

Zdravé děti se nebudou bát života, jestliže jejich předkové budou mít dost integrity, aby se nebáli smrti.

Jeho nejznámější dílo se týká vývoje osobnosti. Vývoj osobnosti je dle Eriksona vázán na biologické, společenské, kulturní a historické faktory jež vývoj člověka ovlivňují. V každé etapě musí vyřešit základní psychologický rozpor, po jehož vyřešení se posune na další úroveň. Erikson rozdělil lidský život do osmi etap, ke kterým určil vlastnost, která je rozvíjena, dále důležitou osobnost pro člověka v té dané etapě, jaká je existenciální otázka a jaký se dá v dané etapě očekávat konflikt.

Stadium 1 – první rok člověka koncipuje v tom, jaký pohled na svět bude mít

Stadium 2 – dítě poprvé vidí, že záleží jen na něm, na jeho rozhodnutí, jak bude okolí reagovat

Stadium 3 -dítěti se nesmí vzít jeho aktivita, chuť poznávat, prozkoumávat, aby neztratilo schopnost riskovat

Stadium 4 – dítě musí zažít pocit, že je v něčem dobré

Stadium 5 – začíná chápat smysl života, vytváří si měřítka hodnot, vidí svou roli v budoucnosti

Stadium 6 – člověk už neuvažuje jako já, ale jako my

Stadium 7 – člověk má snahu být potřebný

Stadium 8 – život žije naplno až do smrti

Zdroje:

psychoweb.cz/psychologie/erikson-e-h-teorie-osmi-veku-cloveka-epigeneticka-stadia/

wikisofia.cz/wiki/periodizace_lidského_vývoje_(Erik_Erikson)

E.H.Erikson (1902-1994)

-narozen v Německu

-neopsychoanalytik

-potomek dánských rodičů

-od raného dětství prožíval krizi identity, která se následně ukázala jako jeho rys osobnostní teorie

-manželka Joan Sersonova, spolu dva syny

-po nástupu A. Hitlera k moci emigroval do USA

-ačkoli neměl patřičné univerzitní vzdělání, tak byl velmi uznávaný

Jeho díla: 

Dětství a společnost (1950), Výzva mládí (1965), Dimenze nové identity (1974), Identita: Mládí a krize (1968), Náhled a odpovědnost (1964)

Periodizace lidského vývoje:

- vývoj jedince není jen vložen do mantinelů společnosti

- klíčový je psychosociální konflikt, který se musí vyřešit

- vývoj člení do 8 fází, které se během života mění

Vývojová stádia:

důvěra x nedůvěra (účinná je naděje)

autonomie x stud (vůle, síla chtění)

iniciativa x vina (cíl)

snaživost x méněcennost (kompenzace)

identita x nejistota (poctivost)

intimita x izolace (láska)

reprodukce x stagnace (péče)

integrita x stagnace (moudrost)

• Erikson: „Zdravé děti se nebudou bát života, jestliže jejich předkové budou mít dost integrity, aby se nebáli smrti.“

Zdroje: 

https://www.psychoweb.cz/psychologie/erik-h-erikson-psychosocialni-teorie-ego-teorie/

https://wikisofia.cz/wiki/Periodizace_lidsk%C3%A9ho_v%C3%BDvoje_(Erik_Erikson)

E.H.Erikson, Děství a společnost (1950), str.269, (Childhood and Society (1950), p. 269), publikováno r.1993

Vynořující se dospělost

Pozadí vzniku pojmu

• S pojmem „emerging adulthood“ (do češtiny překládáno jako „vynořující se dospělost“ nebo „nastupující dospělost“) přišel poprvé na svět Jeffrey Jensen Arnett. Pojem použil roku 2000 v americkém vědeckém časopise American psychologist.
• Arnett se nechal inspirovat pracemi Erika H. Eriksona, který popisuje právě období prodlouženého dospívání, ale sám ho nedefinoval. Zmiňuje se o jakémsi „odložení“, kdy během tohoto moratoria „…může mladý dospělý díky volnému experimentování s různými rolemi najít svůj koutek, místečko v některé části společnosti, ve které žije.“ (Erikson, 1968, s. 156). Dále Arnett zaměřil svou pozornost i na práci Daniela J. Levinsona. Ten na základě výpovědí několika mužů ve středním věku, kteří popisovali své mladistvé roky, vytvořil teorii „novic phase“, které přiřadil věk od 17 do 33 let. Podle něj v tomto období člověk prožívá množství změn, hledá cestu svým životem, zkouší různé možnosti v lásce a buduje si stabilní život.

Studie

• Podle amerických výzkumů je v tomto období velmi nespecifický rezidenční status jedinců. Přibližně jedna třetina mladých lidí nacházejících se v období vynořující se dospělosti, pokračuje ve studiu – na vysokých školách. Tito mladí jsou tak v určité fázi polo-autonomie, kde částečně již sice mají zodpovědnost za své činy, ale vzhledem k pobytům na kolejích je část péče ještě stále v rukou jiných dospělých a dalšího vedení. Přibližně 40 % se odstěhuje od rodičů zcela do vlastního bydlení, kde začínají nový samostatný život a hledají práci na plný úvazek. Tato generace však obecně velmi často střídá svá útočiště v závislosti na aktuální životní situaci (bydlení s partnerem, nástup na vysokou školu či nástup do zaměstnání).
• Další studie hledají subjektivní pocity vnímání dospělosti. Zde jedinci ve věku vynořující se dospělosti nejsou schopni odpovědět, zda se cítí jako dospělí, nebo adolescenti – většinou by se definovali spíše někde na pomezí. Milníkem pro zařazení mezi dospělce pro mnohé není ani tak vlastní bydlení, ukončené vzdělání nebo stabilní zaměstnání, ale spíše rodičovství, během kterého přebírají zodpovědnost za další osobu.

Upřesnění zařazení pojmu

Vynořující se dospělost rozhodně již není adolescencí. Byť se ve zmíněném období změny typické pro pozdní adolescenci objevují (např. potřeba emočního ukotvení, proměna vztahů ke společnosti a k rodičům, proměna vztahů k budoucím partnerům a výběr partnera, apod.) spíše jsou tyto změny během vynořující se dospělosti ještě posilovány a zintenzivňovány.

Zároveň se však jedinec nenachází ani v období mladé dospělosti. Jak je z výše zmíněné studie znát, subjektivně se tito jedinci ještě jako dospělí nepovažují. Vágnerová (2007) sice ve své publikaci zmiňuje období mladé dospělosti jako období ve věku 20-40 let, ale toto období tak dynamické, že řadit všechny do tak velké skupiny je v dnešním světě až nesmyslné. Zde by bylo vhodné si spíše pomoci dělením této životní etapy dle Říčana (2004), který období rozdělil do dvou desetiletí, která si jsou bližší. Ani on však neodpovídá Arettovým poznatkům a první desetiletí popisuje jako období, během kterého jedince dokončuje hledání svého společenského postavení a pracovní zařazení.

Shrnutí

Vynořující se dospělost je období mezi dospíváním (adolescencí) a mladou dospělostí, které ohraničuje Arnett věkem 18 – 25 let. Toto období je charakteristické osamostatňováním, zkoumáním vlastních možností a způsobů uplatnění ve světě. Během vynořující se dospělosti mladí hledají životní lásku (a experimentují s ní – bohužel je toto období často doprovázeno rizikovým sexuálním životem), nacházejí první zaměstnání a naráží na první překážky, které dospělý život přenáší. Zároveň je však běžné zůstávat pod křídly rodičů, ať již z hlediska dalšího studia nebo hledání vlastních cest. Období je typické nerozhodností jedinců a vlastní nejistotou, kam ve společnosti vlastně patří.

Komentář a ilustrační vložka na závěr

V tomto období se nacházím aktuálně i já sama. Myslím si, že je naprosto běžné, že se cítíme tak nějak sami, i když máme rodinu, přátele a třeba i partnera, protože jde v tomto období právě o hledání sám sebe. V tomto období již tak nějak „nemusíme“ studovat a „konečně“ je možné zaměřit se na sebe.

Po internetových sítích navíc koluje v různých formách právě ilustrace, která se krásně hodí na závěr a dokonale dle mého vystihuje období vynořující se dospělosti.

Zdroj: čilichili

Zdroje:

ARNETT, Jeffrey Jensen. Emerging adulthood: A theory of development from the late teens through the twenties. American Psychologist [online]. 2000, 55(5), 469-480 [cit. 27. 3. 2021]. ISSN 0003-066X. Dostupné z: doi:10.1037//0003-066X.55.5.469

ERIKSON, Erik H. a John P. KEMPH. Identity, youth and crisis. New York: W. W. Norton Company, 1968. Behavioral Science [online]. 1969, 14(2), 154-159 [cit. 28. 3. 2021]. ISSN 00057940. Dostupné z: doi:10.1002/bs.3830140209

ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem: vývojová psychologie, přepracované vydání. Vyd. 2. Praha: Portál, 2006, c2004. ISBN 80-7367-124-7.

VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Karolinum, 1999. ISBN 80-7184-803-4.

VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1318-5.

-        od ranného dětství prožíval krizi identity, která hluboce ovlivnila jeho myšlení a stala se znakem jeho teorie osobnosti 

-        během svého působení ve Vídni na soukromé škole pro děti rodičů, kteří podstoupili analýzu u Sigmunda Freuda, byl Erikson analyzován Annou Freud, tehdy již uznávanou psychoterapeutkou

-        po nástupu Hitlera Erikson s rodinou emigroval do Ameriky, kde se věnoval odborné práci jako psychoanalytik a badatel

Hlavní body Eriksonovy teorie:

Modifikace psychoanalýzy - omezil význam pudových motivů, které jsou podle jeho názoru vyvažovány společenskými a kulturními vlivy.

Epigenetická stádia lidského růstu - jeden prvek vzniká na podkladě jiného v čase a prostoru, nejen jako sled stádií, ale i jejich hierarchií.

Identita a ego - utváření osobnosti úzce souvisí s vývojem ego. Rituály a obřady v dospívání jsou nástroji, kterými se potvrzuje získání identity a integrace ego. Ego v Eriksonově pojetí se uplatňuje jak uvnitř mysli, tak i ve vztahu k sociálnímu prostředí.

Struktura vývoje osobnosti podle Eriksona

-        má osm stádií a každé stádium je popsáno jako psychologická krize, která obsahuje dva konfliktní póly

-        vyřešení konfliktu přináší pro ego novou sílu – ctnost

(Drapela 2011, s. 67-70)

Zdroj:

DRAPELA, Victor J. Přehled teorií osobnosti. 6. vyd. Přeložil Karel BALCAR. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-262-0040-6.

Profesní zaměření: vývojová psychologie, psychoanalýza, ego psychologie, osobnost

Narozen: 15. června 1902, Frankfurt nad Mohanem, Německo

Zemřel: 12. května 1994, Harwich, Massachusetts, USA

Vzdělání: Vídeňský psychoanalytický institut, 1933 (Diplom Vídeňské psychoanalytické společnosti)

Život

Zájem o budoucí profesi u Eriksona nastal už v mládí. Když chodil na základní školu v Německu, tak se mu spolužáci smáli za jeho severský vzhled. Na střední škole byl spolužáky odmítán za jeho židovský původ. Chování spolužáků mělo vliv na utváření jeho vlastní identity. Kvůli pocitu méněcennosti v mladé dospělosti navštívil Annu Freudovou, která mu pomohla se stavy úzkosti a u ní vznikl i jeho velký zájem pro psychoanalýzu.

Roku 1933 emigroval do USA a založil si vlastní soukromou psychoanalytickou praxi zaměřenou na děti. Pracoval na harvardské lékařské fakultě. Mezi roky 1936 a 1939 na yaleské lékařské fakultě působil ve funkci výzkumného pracovníka v psychiatrii. Dále přednášel na Harvardu, Yale a Chicagské univerzitě.

Zkoumal život Siouxů a Yuroků, původní obyvatelé USA. Poznatky o kulturních a sociálních vlivech, které během života u indiánských kmenů získal, použil pro hlubší propracování psychoanalytické teorie. Berkeley, Yale a Psychologický institut v San Franciscu byla místa, kde pokračoval ve své profesi. Svá desetiletá studia dětí z různých sociálních a etnických seskupení publikoval roku 1963 v knize Childhood and Society. Roku 1970 získal emeritní status a stal se hlavním konzultantem v psychologii v Nemocnici Mount Zion v San Franciscu.

Erikson rozpracoval jednotlivé psychologické stupně života člověka a nazval je životní cyklus.

Vývojové fáze životního cyklu:

1. Důvěra versus nedůvěra (období nemluvněte) – získání důvěry, významný vztah vytváří matka
2. Nezávislost versus stud a nejistota (období raného dětství) – přiměřený stupeň nezávislosti, minimalizace krize studu a nejistoty, významný vztah vytváří rodiče
3. Iniciativa versus vina (předškolní věk, období her) – dítě se učí být iniciativní, bez nadměrného pocitu viny, významný vztah vytváří rodina
4. Usilovnost versus méněcennost (školní věk, přibližně 6-12 let) – vývoj schopnosti pro usilovnost a kompetenci a schopnost vyhýbat se nadměrnému pocitu méněcennosti, významné vztahy vytváří sousedství a škola
5. Ego identita versus nejasnost vlastní role (adolescence, začínající pubertou a končící přibližně okolo 18-20 roku) – významné vztahy vytváří jiní dospívající a jednotlivci, v nichž vidí své vzory
6. Intimita versus izolace (raná dospělost) – významné vztahy vytváří přátelé a životní partneři
7. Generativita versus stagnace (střední dospělost) – úspěšným zvládnutím je péče o druhé a produktivita, významné vztah vytváří domácí život a spolupracovníci
8. Celistvost Já (ego) versus zoufalství (období pozdní dospělosti a stáří) – významné vztahy vytvářejí lidé nám podobní nebo v širším pojetí lidstvo jako takové

Dále se zabýval Identitou a krizí identity.

Knihy:

Childhood and society, 1963/1950

Insight and responsibility, 1964

Identity, youth, and crisis, 1968

Gandhi’s truth: On the origins of militant nonviolence, 1969

Dimensions of a new identity, 1974

Young man Luther, 1976/1958

Toys and reasons, 1977

Identity and the life cycle, 1980

Configurations in children’s play, 1982

The life cycle completed, 1986

Zdroj:

SOUDKOVÁ, Miluše. Významné postavy americké psychologie. Brno: Doplněk, 2009. ISBN 978-80-7239-241-4.

Erik Homburger Erikson

 -       Narozen 15.června 1902 – zemřel 12.května 1994

-       Německý psycholog židovského původu

-       Zástupce psychoanalytické psychologie, spolupracoval například D. Burlinghamovou

-       Přednášel a výzkumně pracoval na univerzitách v USA (Boston, Yale, San Francisco…)

-       Jeho práce vychází z teorií S. Freuda, ale liší se zejména těmito aspekty:

a) zdůrazňuje syntetizující vrstvu ego – já

b) klade větší důraz na historické a kulturní podmínky

c) zaměřuje se na aspekty normálního vývoje dítěte (optimistická perspektiva vyřešení všech vývojových krizí VS. Patologické důsledky vývojové psychologie)

 Osm věků člověka

 -       Jedno z nejznámějších teorií E.H. Eriksona

-       Teorie, která pojednává o vývoji osobnosti

-       Tento vývoj je ovlivněn biologickými, společenskými, kulturními a historickými faktory

-       Je rozdělen na osm stupňů

-       Na každém stupni vývoje musí osobnost vyřešit psychologický rozpor/krizi – po vyřešení postupuje v rozvoji osobnosti

Zdroje:

 E. H. Erikson - Teorie "osmi věků člověka" | PSYCHOWEB.cz. PSYCHOLOGIE | psychoweb.cz | PhDr. Michaela Peterková [online]. Copyright © PhDr. Michaela Peterková 2008 [cit. 01.04.2021]. Dostupné z: https://www.psychoweb.cz/psychologie/erikson-e-h-teorie-osmi-veku-cloveka-epigeneticka-stadia/

8 Stages of Development by Erik Erikson - YouTube. YouTube [online]. Copyright © 2021 Google LLC [cit. 01.04.2021]. Dostupné z: 

 Welcome to JeronymovoLand [online]. Dostupné z: http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/erikson.htm

ERIK HOMBURGER ERIKSON (1902-1994)

-       potomek dánských rodičů, narodil se v Německu

-       průměrný student, připravoval se na univerzitní studia, která ale nenastoupil

-       od r. 1927 učil ve Vídni, po nástupu Hitlera emigroval do USA

-       učil na Kalifornské univerzitě, vedl středisko pro narušené adolescenty, přednášel na Harvardu

-       vydal práce o indiánských kmenech Siouxů, psychohistorické studie o Lutherovi, Ghándím, Maximu Gorkém, Hitlerovi

-       Eriksonova koncepce je orientována na vývoj ego

-       nezdůrazňoval pudové motivy, větší váhu má ego

-       významným činitelem vývoje dítěte jsou nejen rodiče, ale celé sociální prostředí a kulturní kontext

-       vývojové změny probíhají celý život

-       každý konflikt v sobě obsahuje výzvu k řešení – je třeba poznat, jak člověk své krize zvládá a jak ho případné nevyřešení minulého konfliktu znevýhodňuje při řešení pozdějších problémů

-       vývoj osobnosti chápal jako sled epigenetických stádií od narození po stáří (epigeneze – jeden prvek vzniká na podkladu jiného)

-       hlavním tématem vývoje je utváření osobní identity související s vývojem ego

-       před objevením se zralého ega je třeba získat přiměřený pocit identity

-       různé rituály v dospívání jsou nástroji, jimiž se identita a integrace ego potvrzuje

-       ego se uplatňuje jak uvnitř mysli, tak ve vztahu k sociálnímu okolí

Zdroje

Erik H. Erikson - psychosociální (ego) teorie | PSYCHOWEB.cz. PSYCHOLOGIE | psychoweb.cz | PhDr. Michaela Peterková [online]. Copyright © PhDr. Michaela Peterková 2008 [cit. 11.04.2021]. Dostupné z: https://www.psychoweb.cz/psychologie/erik-h-erikson-psychosocialni-teorie-ego-teorie/