S pojmem „emerging adulthood“ (do češtiny překládáno jako „vynořující se dospělost“ nebo „nastupující dospělost“) přišel poprvé na svět Jeffrey Jensen Arnett. Pojem použil roku 2000 v americkém vědeckém časopise American psychologist.
Arnett se nechal inspirovat pracemi Erika H. Eriksona, který popisuje právě období prodlouženého dospívání, ale sám ho nedefinoval. Zmiňuje se o jakémsi „odložení“, kdy během tohoto moratoria „…může mladý dospělý díky volnému experimentování s různými rolemi najít svůj koutek, místečko v některé části společnosti, ve které žije.“ (Erikson, 1968, s. 156). Dále Arnett zaměřil svou pozornost i na práci Daniela J. Levinsona. Ten na základě výpovědí několika mužů ve středním věku, kteří popisovali své mladistvé roky, vytvořil teorii „novic phase“, které přiřadil věk od 17 do 33 let. Podle něj v tomto období člověk prožívá množství změn, hledá cestu svým životem, zkouší různé možnosti v lásce a buduje si stabilní život.
Studie
Podle amerických výzkumů je v tomto období velmi nespecifický rezidenční status jedinců. Přibližně jedna třetina mladých lidí nacházejících se v období vynořující se dospělosti, pokračuje ve studiu – na vysokých školách. Tito mladí jsou tak v určité fázi polo-autonomie, kde částečně již sice mají zodpovědnost za své činy, ale vzhledem k pobytům na kolejích je část péče ještě stále v rukou jiných dospělých a dalšího vedení. Přibližně 40 % se odstěhuje od rodičů zcela do vlastního bydlení, kde začínají nový samostatný život a hledají práci na plný úvazek. Tato generace však obecně velmi často střídá svá útočiště v závislosti na aktuální životní situaci (bydlení s partnerem, nástup na vysokou školu či nástup do zaměstnání).
Další studie hledají subjektivní pocity vnímání dospělosti. Zde jedinci ve věku vynořující se dospělosti nejsou schopni odpovědět, zda se cítí jako dospělí, nebo adolescenti – většinou by se definovali spíše někde na pomezí. Milníkem pro zařazení mezi dospělce pro mnohé není ani tak vlastní bydlení, ukončené vzdělání nebo stabilní zaměstnání, ale spíše rodičovství, během kterého přebírají zodpovědnost za další osobu.
Upřesnění zařazení pojmu
Vynořující se dospělost rozhodně již není adolescencí. Byť se ve zmíněném období změny typické pro pozdní adolescenci objevují (např. potřeba emočního ukotvení, proměna vztahů ke společnosti a k rodičům, proměna vztahů k budoucím partnerům a výběr partnera, apod.) spíše jsou tyto změny během vynořující se dospělosti ještě posilovány a zintenzivňovány.
Zároveň se však jedinec nenachází ani v období mladé dospělosti. Jak je z výše zmíněné studie znát, subjektivně se tito jedinci ještě jako dospělí nepovažují. Vágnerová (2007) sice ve své publikaci zmiňuje období mladé dospělosti jako období ve věku 20-40 let, ale toto období tak dynamické, že řadit všechny do tak velké skupiny je v dnešním světě až nesmyslné. Zde by bylo vhodné si spíše pomoci dělením této životní etapy dle Říčana (2004), který období rozdělil do dvou desetiletí, která si jsou bližší. Ani on však neodpovídá Arettovým poznatkům a první desetiletí popisuje jako období, během kterého jedince dokončuje hledání svého společenského postavení a pracovní zařazení.
Shrnutí
Vynořující se dospělost je období mezi dospíváním (adolescencí) a mladou dospělostí, které ohraničuje Arnett věkem 18 – 25 let. Toto období je charakteristické osamostatňováním, zkoumáním vlastních možností a způsobů uplatnění ve světě. Během vynořující se dospělosti mladí hledají životní lásku (a experimentují s ní – bohužel je toto období často doprovázeno rizikovým sexuálním životem), nacházejí první zaměstnání a naráží na první překážky, které dospělý život přenáší. Zároveň je však běžné zůstávat pod křídly rodičů, ať již z hlediska dalšího studia nebo hledání vlastních cest. Období je typické nerozhodností jedinců a vlastní nejistotou, kam ve společnosti vlastně patří.
Komentář a ilustrační vložka na závěr
V tomto období se nacházím aktuálně i já sama. Myslím si, že je naprosto běžné, že se cítíme tak nějak sami, i když máme rodinu, přátele a třeba i partnera, protože jde v tomto období právě o hledání sám sebe. V tomto období již tak nějak „nemusíme“ studovat a „konečně“ je možné zaměřit se na sebe.
Po internetových sítích navíc koluje v různých formách právě ilustrace, která se krásně hodí na závěr a dokonale dle mého vystihuje období vynořující se dospělosti.
Zdroj: čilichili
Zdroje:
ARNETT, Jeffrey Jensen. Emerging adulthood: A theory of development from the late teens through the twenties. American Psychologist [online]. 2000, 55(5), 469-480 [cit. 27. 3. 2021]. ISSN 0003-066X. Dostupné z: doi:10.1037//0003-066X.55.5.469
ERIKSON, Erik H. a John P. KEMPH. Identity, youth and crisis. New York: W. W. Norton Company, 1968. Behavioral Science [online]. 1969, 14(2), 154-159 [cit. 28. 3. 2021]. ISSN 00057940. Dostupné z: doi:10.1002/bs.3830140209
ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem: vývojová psychologie, přepracované vydání. Vyd. 2. Praha: Portál, 2006, c2004. ISBN 80-7367-124-7.
