Vynořující se dospělost

• Arnett se toto období snaží definovat jako samostatné vývojové období v životě člověka
• například Hendry a Kloepová odmítají vynořující dospělost uznat jako vývojové stádium, protože to není vědecky podložená teorie
• období mezi pozdní adolescencí a ranou dospělostí
• adaptivní proces, při němž dochází u dospívajících k vytváření vlastní identity
• období typické pro experimenty (partnerství, návykové látky, pracovní příležitosti)
• proces, při kterém mladí lidé musí zvládat velké množství úkonů a vyrovnat se změnami, které toto období přináší (kariérní postupy, naplánované rodičovství, pracovní místo, partnerské svazky, finanční nezávislost)
• je zde patrný vliv společnosti, který jednak utváří jedince a jednak ovlivňuje jeho kroky v budoucnosti
• tento proces může být provázen depresemi, úzkostmi a dalšími nepříjemnými pocity
• ne všichni mladí jedinci na přechodu do dospělosti cítí zmatek, frustraci a tyto pocity, proto by se tato „vynořující dospělost“ neměla aplikovat na všechny a neměla by být uznána jako oficiální vývojové stadium
  - následkem by mohla být nespokojenost a agrese mladých lidí, kteří nepociťují deprese a úzkosti z nadcházejícího života a vědí, co se svým životem dělat (práce, kariéra, rodina apod)

Vynořující se dospělost

-        V angličtině emerging adulthood

-        Autorem termínu je profesor psychologie J.J. Arnett

-        Specifické období mezi adolescencí a dospělostí, patří sem mladí lidé mezi 19-29. rokem života

-        Nemá biologický základ, není to samostatné vývojové období

-        Fenomén vyskytující se v ekonomicky vyspělých zemích

-      V současné době se v této etapě nachází poměrně mnoho mladých lidí

-      V ČR – lidé mezi 19. – 29. rokem - 13% populace (ČSÚ, 2011)

-        Charakteristika období: - změny, objevování, prozkoumávání, hledání nových možností

- rozvoj ekonomické nezávislosti, zodpovědnosti, odkládání sňatku a rodičovství, velká svoboda, žádné limity

- postupný přechod k trvalým vztahům, pohledu na svět a práci

J. J. Arnett rozlišuje 5 základních jevů v období vynořující se dospělosti:

1) PROZKOUMÁVÁNÍ IDENTITY – jedinec zkoumá své tužby a potřeby z hlediska co je teď a co bude dál (např. přemýšlení o vztazích, volba zaměstnání, co se týče přínosu atd.)

2) NESTABILITA – jedinec zkouší různé varianty bydlení a životních stylů (např. studenti vysokých škol)

3) ZAMĚŘENOST NA SEBE – sebestřednost jedince, seberozvoj jedince, jedinec rozhoduje sám za sebe

4) POCIT MEZI – jedinci v tom období se nepovažují ani za adolescenty ani za dospělé

5) MOŽNOSTI – jedinci jsou málo omezováni ve svých možnostech, mají jich mnoho a rozhodnutí je na nich

Zdroje:

LACINOVÁ, Lenka, Stanislav JEŽEK a Petr MACEK, ed. Cesty do dospělosti: psychologické a sociální charakteristiky dnešních dvacátníků. Brno: Masarykova univerzita, 2016.

Vynořující se dospělost aneb jak moc jsme jako studenti VŠ dospělí? pedagogika-brno.cz [online]. Praha [cit. 2021-03-14]. Dostupné z: https://pedagogika-brno.cz/vynorujici-se-dospelost-aneb-jak-moc-jsme-jako-studenti-vs-dospeli/

Vynořující se dospělost = emerging adulthood

Teorie o vynořující se dospělosti publikoval v roce 2000 americký psycholog Jeffrey Jensen Arnett. Jde o situaci, kdy jsou mladí lidé formálně dospělí, ale mnohdy se tak necítí. Podle autora se jedná o dobu od 18 do 25 let, která je specifická zejména změnami, objevováním a zkoušením nových možností. Člověk má v tomto věku velkou osobní svobodu a nechce být limitován. Toto období se neřadí do samostatného vývojového období člověka.

Přechod do dospělosti lze obecně popsat splněním nebo naplněním určitých kritérií a znaků dospělosti. Jsou jimi věk, založení rodiny, vlastní domácnost, finanční nezávislost, stabilní zaměstnání, zodpovědnost za vlastní chování a rozhodování. Podle jiných autorů mezi ukazatele přechodu od adolescence k dospělosti patří opuštění domácnosti rodičů, ukončení vzdělávání a započetí profesní kariéry, nalezení partnera a založení vlastní rodiny. 

Arnett vymezil pět základních znaků, které jsou pro období vynořující se dospělosti charakteristické:  

• Zkoumání identity (identity exploration), kdy mladé lidé hledají odpovědi na otázky: Kdo jsem a co chci dělat se svým životem? Jedinec zvažuje, co pro něj bude výhodné i do budoucna a snaží se nabýt zkušeností, zkouší různé možnosti, a to zejména v lásce.  

• Nestabilita (instability), která se projevuje mnoha změnami: střídání povolání, partnerů, směry vzdělání.  

• Zaměřenost na sebe (self focused), kdy chce jedinec změnit svůj život. Dochází k seberozvoji, hledání životního stylu, zaměření studia, práce, vztahů, koníčků, které mu budou vyhovovat i do budoucnosti.  

• Pocit mezi (feeling between), ani adolescence, ani ne dospělost.  

• Možnosti (possibilities) mladých lidí jsou neomezené. Jsou optimističtí, mají silnou víru v lepší budoucnost, v nalezení uspokojivé práce, životního partnera atd. Představy o budoucnosti však bývají někdy příliš nereálné a často zůstanou pouhými sny. 

Zdroje:

Macek, P., Ježek, S. a kol. (2016). Emerging Adults in the Czech Republic: Views Into and Across Different Domains of Life. In R. Žukauskienė. (Eds.), Emerging Adulthood in a European Context,(pp. 75-202). London New York: Routledge.

Arnett, J. J. (2004). Emerging adulthood: The winding road from the late teens through the twenties. Oxford University Press.

LACINOVÁ, Lenka, Stanislav JEŽEK a Petr MACEK, ed. Cesty do dospělosti: psychologické a sociální charakteristiky dnešních dvacátníků. Brno: Masarykova univerzita, 2016.

Batolecí období- rozvoj sociálního porozumění

Kognitivní vývoj – vývoj emocí a sociálního porozumění

Vývoj dítěte, který je spojený s obdobím od druhého roku věku, je spojený s poslední fází senzomotorického vnímání, ale také především předoperačním/předpojmovým myšlením. To znamená, že dítě je schopno představovat si věci, které nejsou v jeho okolí přítomny, popřípadě s těmito věcmi manipulovat v myšlenkách. K tomu se váže pojem odložená imitace. Prostřednictvím odložené imitace je dítě schopno napodobovat věci, které vidělo již dříve (Blatný, 2016). Toto symbolické myšlení nezahrnuje pochopení odlišnosti pojmu jako jeden, všichni nebo někteří. Dítě usuzuje, ovšem usuzování není podloženo logickými problémy, ale fantazií. Jeho představa o předmětu zahrnuje pouze aktuální činnost, nikoliv delší časový horizont, nebo vzdálenější prostor (Langmeier, Krejčířová, 2006).

Citová vazba

• Na počátku batolecího období se nejsilněji projevuje separační úzkost, neboli strach za nepřítomnosti rodičů. Dá se brát jako signál pozitivní vazby dítěte na blízké.

Mary Ainsworthová zavedla tzv. proceduru zvláštní situace. Ta se váže k pojmu citové vazby jako pojmu vývojové psychologie. Je to proces posouzení citové vazby. Citová vazba mezi dítětem a matkou se posuzovala na základě reakce dítěte na opakovaný odchod a příchod matky do místnosti zatímco cizí osoba se s dítětem snaží komunikovat. Lze tak vyvodit čtyři míry vazby tj. pevná, vyhýbavá, ambivalentní a dezorganizovaná. Je známo, že 65% dětí vykazuje pevnou vazbu (Blatný, 2016).

• Robertson a Bowlby vymezili reakce dítěte na odloučení od matky v období projevu separační uzkosti do tří fází. Fáze protestu, zoufalství, fáze odpoutání od matky.

V poslední fázi se dítě začíná upoutávat na jiné lidi a za nepřítomnosti lidí si vytváří citovou vazbu na věci. V případě, vrátila-li se matka ve třetí fázi, dítě si již hůře navazovalo opětovný citový příklon k matce. Velkou roli zde hraje temperament dítěte, kdy se u aktivního dítěte projevuje separační úzkost zvědavostí a u dítěte pasivnějšího úzkostí.

V případě, kdy jde o dlouhodobé odloučení, kdy není zajištěna náhrada, hrozí negativní dopad na psychomotorický vývoj dítěte a narušení jeho osobnosti.

• Citová vazba matky s dítětem je rozhodující pro emoční cítění dítěte a schopnosti empatie v pozdějším věku jakožto jednoho z nejdůležitějších předpokladů prosociálního chování (Langmeier, Krejčířová, 2006).

Sociální porozumění

Sociální porozumění, čímž se myslí míra pochopení ostatních osob batoletem.

• Nárůst této schopnosti se dá pozorovat dle několika projevů.

1. Uvědomování si vlastní identity. V případě, vnímá-li batole svůj odraz v zrcadle a chápe, že odraz v zrcadle je jeho vlastní osoba, dokáže ho odlišit od ostatních. Vnímání vlastní identity se dá sledovat i v jazykovém vyjadřování, kdy dítě používá slova jako je já, můj, ty.
2. Dalším ukazatelem je chápání zrakové perspektivy u druhých, které se v praxi projevuje tak, že dospělý vyzve dítě k ukazování obrázků a to ho ukazuje tak, že ho vidí jen ono samo(Blatný,2016).
3. Až v následujícím vývojovém období je dítě schopno pochopit, že ostatní mají různé názory a přesvědčení a předmět se v různém prostředí může měnit (Langmeier, Krejčíková, 2006).

• Díte si svou identitu uvědomuje také v rodině, kdy si vytváří specifické vztahy se členy, od kterých čeká jiné vzorce chování. Typický je projev žárlivosti v případě příchodu mladšího sourozence. Vztahy si vytváří později i s vrstevníky. Pochopení vlastních emocí dítětem, schopnost vnímat je, rozlišit je cesta k vlastnímu uvědomovanému sebeovládání(Langmeier, Krejčířová, 2006).
•  

Období vzdoru

Období vzdoru projevující se kolem druhého roku dítěte, trvajicí přibližně čtrnáct měsíců, se váže k rostoucím tělesným a rozumovým možnostem dítěte se snahou je využít. Dítě si již uvědomuje vlastní já, svou autonomitu. Může mít také řadu příčin a provází ho vztek dítěte, který může mít různou intenzitu (Blatný,2016).

Toto uvědomování si vlastní identity prochází několika etapami. Tyto etapy D. Stern popisuje jako:

•  vynořující se já
•  tvořící se jádro vlastního já
• subjektivní já
• verbální já- plné uvědomování si sebe sama provázející vzdorování a snahu prosadit se

 Zdroje

BLATNÝ, Marek, ed. Psychologie celoživotního vývoje. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2016. ISBN 978-80-246-3462-3.

LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1284-9.