Kognitivní vývoj – vývoj emocí a sociálního porozumění
Vývoj dítěte, který je spojený s obdobím od druhého roku věku, je spojený s poslední fází senzomotorického vnímání, ale také především předoperačním/předpojmovým myšlením. To znamená, že dítě je schopno představovat si věci, které nejsou v jeho okolí přítomny, popřípadě s těmito věcmi manipulovat v myšlenkách. K tomu se váže pojem odložená imitace. Prostřednictvím odložené imitace je dítě schopno napodobovat věci, které vidělo již dříve (Blatný, 2016). Toto symbolické myšlení nezahrnuje pochopení odlišnosti pojmu jako jeden, všichni nebo někteří. Dítě usuzuje, ovšem usuzování není podloženo logickými problémy, ale fantazií. Jeho představa o předmětu zahrnuje pouze aktuální činnost, nikoliv delší časový horizont, nebo vzdálenější prostor (Langmeier, Krejčířová, 2006).
Citová vazba
Na počátku batolecího období se nejsilněji projevuje separační úzkost, neboli strach za nepřítomnosti rodičů. Dá se brát jako signál pozitivní vazby dítěte na blízké.
Mary Ainsworthová zavedla tzv. proceduru zvláštní situace. Ta se váže k pojmu citové vazby jako pojmu vývojové psychologie. Je to proces posouzení citové vazby. Citová vazba mezi dítětem a matkou se posuzovala na základě reakce dítěte na opakovaný odchod a příchod matky do místnosti zatímco cizí osoba se s dítětem snaží komunikovat. Lze tak vyvodit čtyři míry vazby tj. pevná, vyhýbavá, ambivalentní a dezorganizovaná. Je známo, že 65% dětí vykazuje pevnou vazbu (Blatný, 2016).
Robertson a Bowlby vymezili reakce dítěte na odloučení od matky v období projevu separační uzkosti do tří fází. Fáze protestu, zoufalství, fáze odpoutání od matky.
V poslední fázi se dítě začíná upoutávat na jiné lidi a za nepřítomnosti lidí si vytváří citovou vazbu na věci. V případě, vrátila-li se matka ve třetí fázi, dítě si již hůře navazovalo opětovný citový příklon k matce. Velkou roli zde hraje temperament dítěte, kdy se u aktivního dítěte projevuje separační úzkost zvědavostí a u dítěte pasivnějšího úzkostí.
V případě, kdy jde o dlouhodobé odloučení, kdy není zajištěna náhrada, hrozí negativní dopad na psychomotorický vývoj dítěte a narušení jeho osobnosti.
Citová vazba matky s dítětem je rozhodující pro emoční cítění dítěte a schopnosti empatie v pozdějším věku jakožto jednoho z nejdůležitějších předpokladů prosociálního chování (Langmeier, Krejčířová, 2006).
Sociální porozumění
Sociální porozumění, čímž se myslí míra pochopení ostatních osob batoletem.
Nárůst této schopnosti se dá pozorovat dle několika projevů.
Uvědomování si vlastní identity. V případě, vnímá-li batole svůj odraz v zrcadle a chápe, že odraz v zrcadle je jeho vlastní osoba, dokáže ho odlišit od ostatních. Vnímání vlastní identity se dá sledovat i v jazykovém vyjadřování, kdy dítě používá slova jako je já, můj, ty.
Dalším ukazatelem je chápání zrakové perspektivy u druhých, které se v praxi projevuje tak, že dospělý vyzve dítě k ukazování obrázků a to ho ukazuje tak, že ho vidí jen ono samo(Blatný,2016).
Až v následujícím vývojovém období je dítě schopno pochopit, že ostatní mají různé názory a přesvědčení a předmět se v různém prostředí může měnit (Langmeier, Krejčíková, 2006).
Díte si svou identitu uvědomuje také v rodině, kdy si vytváří specifické vztahy se členy, od kterých čeká jiné vzorce chování. Typický je projev žárlivosti v případě příchodu mladšího sourozence. Vztahy si vytváří později i s vrstevníky. Pochopení vlastních emocí dítětem, schopnost vnímat je, rozlišit je cesta k vlastnímu uvědomovanému sebeovládání(Langmeier, Krejčířová, 2006).
Období vzdoru
Období vzdoru projevující se kolem druhého roku dítěte, trvajicí přibližně čtrnáct měsíců, se váže k rostoucím tělesným a rozumovým možnostem dítěte se snahou je využít. Dítě si již uvědomuje vlastní já, svou autonomitu. Může mít také řadu příčin a provází ho vztek dítěte, který může mít různou intenzitu (Blatný,2016).
Toto uvědomování si vlastní identity prochází několika etapami. Tyto etapy D. Stern popisuje jako:
vynořující se já
tvořící se jádro vlastního já
subjektivní já
verbální já- plné uvědomování si sebe sama provázející vzdorování a snahu prosadit se
Zdroje
BLATNÝ, Marek, ed. Psychologie celoživotního vývoje. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2016. ISBN 978-80-246-3462-3.
LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1284-9.