Arnett se toto období snaží definovat jako samostatné vývojové období v životě člověka
například Hendry a Kloepová odmítají vynořující dospělost uznat jako vývojové stádium, protože to není vědecky podložená teorie
období mezi pozdní adolescencí a ranou dospělostí
adaptivní proces, při němž dochází u dospívajících k vytváření vlastní identity
období typické pro experimenty (partnerství, návykové látky, pracovní příležitosti)
proces, při kterém mladí lidé musí zvládat velké množství úkonů a vyrovnat se změnami, které toto období přináší (kariérní postupy, naplánované rodičovství, pracovní místo, partnerské svazky, finanční nezávislost)
je zde patrný vliv společnosti, který jednak utváří jedince a jednak ovlivňuje jeho kroky v budoucnosti
tento proces může být provázen depresemi, úzkostmi a dalšími nepříjemnými pocity
ne všichni mladí jedinci na přechodu do dospělosti cítí zmatek, frustraci a tyto pocity, proto by se tato „vynořující dospělost“ neměla aplikovat na všechny a neměla by být uznána jako oficiální vývojové stadium
- následkem by mohla být nespokojenost a agrese mladých lidí, kteří nepociťují deprese a úzkosti z nadcházejícího života a vědí, co se svým životem dělat (práce, kariéra, rodina apod)