Obsahová analýza - OBA

V novodobém oborovém knihovnictví byly aktivity doménové analýzy vždy implicitně obsaženy jako jeho zpravidla nedokumentované know-how. Joseph Tennis připomíná, že ranou variantou byl už princip literary warrant[1]. V odborných a vědeckých knihovnách tradičně pracují na úsecích zpracování fondů a služeb oboroví knihovníci / doménoví specialisté. ‚Založení‘ doménové analýzy pro informační vědu v polovině 90. let 20. století je tedy spíše snahou o explicitní vyjádření a zformulování jejích principů. Obousměrnou linii vzájemné inspirace informační vědy a softwarového inženýrství při rozvoji doménové analýzy zosobňuje Hanne Albrechtsenová, vyučující na Královské škole knihovnictví a informační vědy (RSLIS) Univerzity v Kodani a v letech 1996–1998 předsedkyně Mezinárodní společnosti pro organizaci znalostí ISKO, která pracovala v letech 1987–1991 na projektech EU zaměřených na znovupoužitelnost softwaru (ESPRIT – European strategic program on research in information technology). V rámci projektu Practicioner se podílela na tvorbě tezauru pro obor softwarového inženýrství, při jehož návrhu byla použita metoda doménové analýzy. V roce 1995 spolu s Birgerem Hjørlandem publikovala článek K novému horizontu informační vědy: doménová analýza[2], který je považován za počáteční podnět k explicitnímu vymezení doménové analýzy jako klíčové metody informační vědy.

V rámci informační vědy se doménová analýza obvykle chápe jako informační analýza domény, resp. zkoumání aspektů komunikace informací a znalostí v rámci domény. David Bawden a Lyn Robinsonová přímo používají termín informační doména, který definují jako „…soubor informačních systémů, zdrojů, služeb a procesů spojených se skupinou uživatelů se společnými zájmy a společným hlediskem, sdílející společnou terminologii.“[3]

Komplexní pohled doménové analýzy v informační vědě má souvislost s informační ekologií, jejímž zájmem je vztah člověka a informačního prostředí.[4] Zatímco cílem doménové analýzy je poznání informačního prostředí, cílem informační ekologie je nastavit interakci člověka s informačním prostředím (informační zdroje, technologie, aktéři – tvůrci, uživatelé, poskytovatelé).

Podle Birgera Hjørlanda je doménová analýza „teorie a přístup ke knihovní a informační vědě a organizaci znalostí…Doménová analýza se zabývá systémy a procesy organizace znalostí z kombinované sociologické a epistemologické perspektivy a zdůrazňuje význam oborových znalostí.“[5] Svým důrazem na sociální aspekty se doménová analýza liší od technicky (information retrieval, textová analýza) nebo behavioristicky zaměřených metod informační vědy (např. zkoumání informačního chování).

Hjørland definuje tři dimenze domény: ontologickou (tj. předmět zájmu v doméně), epistemologickou (tj. znalosti v doméně) a sociologickou (tj. lidé a skupiny v doméně). Joseph Tennis v roce 2003 přidal k Hjørlandovým dimenzím další dvě osy: oblasti modulace, umožňující pojmenování a extenzionální vymezení domény a stupně specializace, zaměřené na intenzionální definování.[6] V článku z roku 2012 Tennis doplňuje, že považuje za dva základní typy doménové analýzy analýzu popisnou a instrumentální. Popisná doménová analýza například ve formě bibliometrických map je určena pro základní výzkum. Instrumentální doménová analýza slouží k návrhu a vývoji systémů organizace znalostí.[7]

V roce 2002 odvodil Birger Hjørland z výše uvedených tří dimenzí (ontologie, epistemologie, sociologie) jedenáct způsobů a hledisek doménové analýzy pro informační vědu, jež zahrnují celý životní cyklus informace a znalosti. Lze tedy odvodit, že Hjørland chápe doménovou analýzu jako specifický typ vícekriteriální analýzy. Svůj návrh hledisek zformuloval následovně:

1. Průvodce zdroji a předmětové brány

2. Speciální klasifikace a tezaury

3. Indexace a vyhledávání informací v speciálních oborech

4. Empirické výzkumy uživatelů

5. Bibliometrické studie

6. Historické studie

7. Výzkum dokumentů a žánrů

8. Epistemologické a kritické studie

9. Terminologické studie, analýzy speciálního jazyka a diskurzu

10. Struktury a instituce ve vědecké a profesní komunikaci.

11. Odborné poznání a reprezentace znalostí v počítačové vědě a v umělé inteligenci.

Tato hlediska Hjørland doporučil navzájem kombinovat. Současně je označil za specifické odborné kompetence informačního vědce a profesionála, jimiž se odlišuje od oborového specialisty, například od výzkumného pracovníka v daném oboru. Nejvýznamnějším hlediskem doménové analýzy podle Hjørlanda je epistemologický výzkum (tj. výzkum znalostí v doméně – ve výše uvedeném seznamu je zastoupen v bodě 8). Hjørland je přesvědčen, že toto hledisko musí být zastoupeno v každé doménové analýze, protože bez něj by se všechna ostatní hlediska stala povrchními.[8]

Již bylo uvedeno, že způsob uplatnění metody doménové analýzy v různých disciplínách se často liší. I v rámci informační vědy lze zaznamenat různě stanovené cíle analýzy, jež ovlivňují výběr technik a následně i podobu doménového modelu. Jako příklady mohou posloužit studie, jež zpracovali Anders Ørom, Lyn Robinsonová a Jiří Stodola.

Birger Hjørland[9] označuje za modelový příklad doménové analýzy studii organizace znalostí v oboru dějin umění, již zpracoval Anders Ørom.[10] Analýza je zaměřená na možnosti organizace znalostí v rámci této domény. Konstatuje existenci několika ‚tradičních‘ diskurzivních paradigmat (kulturní dějiny, ikonografie, stylové paradigma, materialismus) a změnu diskurzu v doméně v 70. letech 20. století (‚nové‘ paradigma). Posuzuje, zda významné systémy organizace znalostí (Knihovnicko-bibliografické třídění, Deweyho desetinné třídění, Třídění Kongresové knihovny, Mezinárodní desetinné třídění) jsou schopny reprezentovat dokumenty vytvořené jak v rámci ‚nového‘, tak ‚tradičního‘ diskurzu.

Lyn Robinsonová si ve své studii vytkla za cíl vytvořit pojmový model informační vědy.[11] Tradiční metodu výzkumu procesů komunikačního řetězce zkombinovala s nástroji doménové analýzy. Výsledkem je vysoce abstraktní model předmětu zkoumání informační vědy, tvořený třemi vzájemně kombinovatelnými úrovněmi: 1. komponenty komunikačního řetězce (tj. procesy tvorby, šíření, organizace, indexace, uložení a užití), 2. hlediska doménové analýzy (tj. výše uvedených 11 hledisek Birgera Hjørlanda) a 3. kontext (rozsah – jedinec, skupina, společnost a média, tj. typy informačních zdrojů). Ve smyslu tohoto modelu je pak informační věda definována jako „vědní obor, jehož předmětem zájmu jsou humánní zaznamenané informace se zaměřením na komponenty informačního řetězce, zkoumané pomocí doménové analýzy“.[12] Autorka předpokládá, že model bude možné rozšířit do formy fasetového klasifikačního schématu oblasti informační vědy.

Téma doménové analýzy zatím není diskutováno v české odborné literatuře. Ojedinělou výjimkou je článek Jiřího Stodoly, zaměřený na dvě paradigmata informační vědy, jež nazývá kognitivní a sociálně-doménové. Autor se snaží o integrovaný přístup – dle jeho názoru jsou tato paradigmata „vzájemně slučitelná, když se z nich odstraní jejich extrémní pozice (empirismus a racionalismus z kognitivismu, kolektivismus ze sociálně-doménového přístupu) a ponechají se jejich přednosti (individualismus u kognitivního a důraz na komunikaci u sociálně-doménového paradigmatu).“[13] Možnosti integrace obou paradigmat demonstruje Stodola na vlastním návrhu doménového modelu informační vědy, vycházejícím z modelu FRBR.