Doménová analýza: studijní opora

Úvod

Nejplodnějším horizontem informační vědy je studium znalostních domén jako myšlenkových nebo diskurzních komunit, jež jsou součástí společenské dělby práce.[1]
Birger Hjørland, 2017

Epistemologickým imperativem pro organizaci znalostí je přijetí doménově-analytického paradigmatu.[2]
Richard Smiraglia, 2012

Pátrání po jistotě, po bezpečné základně znalostí, musí být opuštěno.[3]
Karl Raimund Popper, 1979

Termín doména pochází z latinského dominium (panství, ovládané území, država) a původně byl spojen s fyzickou (zpravidla geografickou) oblastí. Označuje kupříkladu rozsah panství, historickou část Britského impéria, ve virtuálním světě Internetu se v současné době používá pro označení rozsahu množiny internetových adres. V přeneseném slova smyslu se používá i pro označení oblastí vymezených intenzionálně, tj. vnitřními vlastnostmi, například pro oblasti činnosti nebo zkoumání.

V podobném smyslu jako doména se používá termín univerzum diskurzu. Aplikací tohoto obecného pojmu jsou potom nejrůznější doménová univerza a komunity, například bibliografické univerzum, univerzum poznání, informační univerzum, diskurzní komunita apod. V logice je s obdobným cílem používán koncept možných světů, zavedený již G. W. Leibnizem. Spočívá v začlenění uvažované části reality do konkrétního prostoru a času, v jehož rámci je analyzovaný výrok pravdivý.

Metoda doménové analýzy používá termín doména ve významu obor působnosti, odborná oblast nebo diskurzní komunita. Za diskurzní komunitu se obvykle považuje skupina lidí, spjatých společnými zájmy a s nimi spojenou komunikací. Specifickými diskurzními komunitami v oblasti vědy jsou tzv. neviditelné univerzity[4], v současné etapě síťové komunikace jsou často diskutovanými komunitami sociální sítě, resp. jejich segmenty. I když se doménová analýza nezříká kvantitativních metod (viz např. níže uvedená Hjørlandova hlediska 4 a 5), je považována za metodu kvalitativního výzkumu.

Výsledkem doménové analýzy je model domény (doménový model). Tvorba takového modelu je kupříkladu zahrnuta mezi pravidla tvorby aplikačních profilů Dublin Core.[5] Za specifické doménové modely je možné považovat i doménové ontologie. Je vhodné upozornit na to, že pojem doména ve smyslu, v němž je používán v metodě doménové analýzy, vyjadřuje nikoli oblast nebo předmět zájmu samotný, ale konstruovaný artefakt. Hanne Albrechtsenová zdůrazňuje, že domény „nejsou nějaká území tam venku, čekající, až budou popsána a analyzována několika málo zasvěcenci. V podstatě je lze všechny vytvořit“[6]. To, že domény neexistují apriori, samozřejmě neznamená, že je nelze vymezit. Jako každý artefakt se i doména vyznačuje určitou stabilitou a je tedy použitelná k analýze a výzkumu.[7]

Aplikace doménové analýzy v softwarovém a ontologickém inženýrství

Uplatnění metody doménové analýzy není vázáno na konkrétní vědní disciplínu. Zcela v duchu svých principů je použitelná v různých oblastech, na jejichž specifické rysy se adaptuje a nabývá tak v různých případech použití různých podob. Aplikačními oblastmi doménové analýzy relevantními pro informační vědu jsou především softwarové inženýrství a ontologické inženýrství a její hraniční obory. Birger Hjørland a Hanne Albrechtsenová vyjmenovávají tyto významné oblasti aplikace doménové analýzy v hraničních oborech informační vědy: filozofie a teorie vědy, pedagogický výzkum, kognitivní psychologie (způsob, jak člověk přemýšlí, je ovlivněn tím, o čem přemýšlí), biologie (behaviorální ekologie hledání zdrojů), psycholingvistika a sociolingvistika (směry, které jsou v opozici vůči abstraktní textové analýze a formálnímu strukturalismu).[1]

Doménová analýza v softwarovém inženýrství

Doménová analýza v softwarovém inženýrství se začala diskutovat v průběhu 80. let 20. století zejména v souvislosti s výzkumy metod a technik opětovné použitelnosti softwarových návrhů a komponent. Jako první zřejmě použil a definoval termín James M. Neighbors ve své disertaci věnované metodě návrhu opětovně použitelných softwarových komponent. Podle Neighborse spočívá doménová analýza v identifikaci objektů a operací v třídě podobných systémů v konkrétní problémové doméně. Tím doménovou analýzu přibližuje metodě objektově orientované analýzy a návrhu. Její specifika oproti systémové analýze vidí v tom, že se „netýká konkrétních akcí v konkrétním systému. Zajímá se místo toho o to, jaké akce a objekty se vyskytují ve všech systémech v aplikační oblasti (problémové doméně).“[2]

K propracování metody doménové analýzy významně přispěl Ruben Prieto-Díaz, který se rovněž orientuje na opakovatelnou použitelnost softwaru. Termín doménová analýza použil pro označení způsobu, jímž dospěl k návrhu fasetové klasifikace softwaru. Z pohledu informační vědy je zajímavé, že inspirací a teoretickou základnou se mu stala teorie fasetové analýzy S. R. Ranganathana. Prieto-Díaz definuje doménovou analýzu jako „proces identifikace, záznamu a strukturování informací používaných při vývoji softwarových systémů s cílem učinit je opětovně použitelnými“ [3]. Chápe doménovou analýzu především jako proces kumulace zkušeností a poznatků, jež se po dosažení určitého množství syntetizují a abstrahují, aby mohly být opětovně použitelné. Konstatuje, že doménová analýza může a má používat osvědčené nástroje jiných disciplín, například techniky získávání a reprezentace znalostí používané v umělé inteligenci a vyspělé techniky a ověřené metody systémové analýzy nebo technologie informačního managementu. Kromě toho Prieto-Díaz nabízí i vlastní procesní model doménové analýzy, založený na metodice tvorby fasetových klasifikací v oblasti knihovnictví. Jako zdroje doménových znalostí jmenuje technickou literaturu, existující implementace, uživatelské průzkumy a doporučení expertů. Pro vytvořené doménové modely doporučuje formu taxonomií, standardů, funkčních modelů a doménových jazyků. Zajímavým námětem je názor, že nelze čekat na přirozený vývoj domény, ale je nutné stimulovat proces jejího zrání systematickými aktivitami.

Metoda doménové analýzy v rámci softwarového inženýrství coby proces systematického zkoumání a porozumění oblasti problému nebo domény, pro niž se aplikace nebo systém navrhuje, byla formalizována a pod názvem Problem Domain Analysis (PDA) představuje jednu z významných metodik návrhu informačních systémů a aplikací.[4]

Doménová analýza v ontologickém inženýrství

Rovněž ontologické inženýrství často používá doménovou analýzu, již většina metodik doporučuje provést v úvodní fázi návrhu ontologie. Kupříkladu metodika Natalye Noyové a Debory McGuinessové zařazuje doménovou analýzu do prvního kroku, jenž zahrnuje určení domény a rozsahu ontologie. Autorky zdůrazňují pragmatický aspekt doménové analýzy, jejíž výsledek ovlivňuje především stanovený účel a uživatelé ontologie. „Neexistuje žádný správný způsob modelování domény – vždy existují životaschopné alternativy. Nejlepší řešení téměř vždy závisí na aplikaci, kterou máte na mysli, a na rozšířeních, která očekáváte.“ [5]

Doménová analýza v informační vědě

V novodobém oborovém knihovnictví byly aktivity doménové analýzy vždy implicitně obsaženy jako jeho zpravidla nedokumentované know-how. Joseph Tennis připomíná, že ranou variantou byl už princip literary warrant[1]. V odborných a vědeckých knihovnách tradičně pracují na úsecích zpracování fondů a služeb oboroví knihovníci / doménoví specialisté. ‚Založení‘ doménové analýzy pro informační vědu v polovině 90. let 20. století je tedy spíše snahou o explicitní vyjádření a zformulování jejích principů. Obousměrnou linii vzájemné inspirace informační vědy a softwarového inženýrství při rozvoji doménové analýzy zosobňuje Hanne Albrechtsenová, vyučující na Královské škole knihovnictví a informační vědy (RSLIS) Univerzity v Kodani a v letech 1996–1998 předsedkyně Mezinárodní společnosti pro organizaci znalostí ISKO, která pracovala v letech 1987–1991 na projektech EU zaměřených na znovupoužitelnost softwaru (ESPRIT – European strategic program on research in information technology). V rámci projektu Practicioner se podílela na tvorbě tezauru pro obor softwarového inženýrství, při jehož návrhu byla použita metoda doménové analýzy. V roce 1995 spolu s Birgerem Hjørlandem publikovala článek K novému horizontu informační vědy: doménová analýza[2], který je považován za počáteční podnět k explicitnímu vymezení doménové analýzy jako klíčové metody informační vědy.

V rámci informační vědy se doménová analýza obvykle chápe jako informační analýza domény, resp. zkoumání aspektů komunikace informací a znalostí v rámci domény. David Bawden a Lyn Robinsonová přímo používají termín informační doména, který definují jako „…soubor informačních systémů, zdrojů, služeb a procesů spojených se skupinou uživatelů se společnými zájmy a společným hlediskem, sdílející společnou terminologii.“[3]

Komplexní pohled doménové analýzy v informační vědě má souvislost s informační ekologií, jejímž zájmem je vztah člověka a informačního prostředí.[4] Zatímco cílem doménové analýzy je poznání informačního prostředí, cílem informační ekologie je nastavit interakci člověka s informačním prostředím (informační zdroje, technologie, aktéři – tvůrci, uživatelé, poskytovatelé).

Podle Birgera Hjørlanda je doménová analýza „teorie a přístup ke knihovní a informační vědě a organizaci znalostí…Doménová analýza se zabývá systémy a procesy organizace znalostí z kombinované sociologické a epistemologické perspektivy a zdůrazňuje význam oborových znalostí.“[5] Svým důrazem na sociální aspekty se doménová analýza liší od technicky (information retrieval, textová analýza) nebo behavioristicky zaměřených metod informační vědy (např. zkoumání informačního chování).

Hjørland definuje tři dimenze domény: ontologickou (tj. předmět zájmu v doméně), epistemologickou (tj. znalosti v doméně) a sociologickou (tj. lidé a skupiny v doméně). Joseph Tennis v roce 2003 přidal k Hjørlandovým dimenzím další dvě osy: oblasti modulace, umožňující pojmenování a extenzionální vymezení domény a stupně specializace, zaměřené na intenzionální definování.[6] V článku z roku 2012 Tennis doplňuje, že považuje za dva základní typy doménové analýzy analýzu popisnou a instrumentální. Popisná doménová analýza například ve formě bibliometrických map je určena pro základní výzkum. Instrumentální doménová analýza slouží k návrhu a vývoji systémů organizace znalostí.[7]

V roce 2002 odvodil Birger Hjørland z výše uvedených tří dimenzí (ontologie, epistemologie, sociologie) jedenáct způsobů a hledisek doménové analýzy pro informační vědu, jež zahrnují celý životní cyklus informace a znalosti. Lze tedy odvodit, že Hjørland chápe doménovou analýzu jako specifický typ vícekriteriální analýzy. Svůj návrh hledisek zformuloval následovně:

1. Průvodce zdroji a předmětové brány

2. Speciální klasifikace a tezaury

3. Indexace a vyhledávání informací v speciálních oborech

4. Empirické výzkumy uživatelů

5. Bibliometrické studie

6. Historické studie

7. Výzkum dokumentů a žánrů

8. Epistemologické a kritické studie

9. Terminologické studie, analýzy speciálního jazyka a diskurzu

10. Struktury a instituce ve vědecké a profesní komunikaci.

11. Odborné poznání a reprezentace znalostí v počítačové vědě a v umělé inteligenci.

Tato hlediska Hjørland doporučil navzájem kombinovat. Současně je označil za specifické odborné kompetence informačního vědce a profesionála, jimiž se odlišuje od oborového specialisty, například od výzkumného pracovníka v daném oboru. Nejvýznamnějším hlediskem doménové analýzy podle Hjørlanda je epistemologický výzkum (tj. výzkum znalostí v doméně – ve výše uvedeném seznamu je zastoupen v bodě 8). Hjørland je přesvědčen, že toto hledisko musí být zastoupeno v každé doménové analýze, protože bez něj by se všechna ostatní hlediska stala povrchními.[8]

Již bylo uvedeno, že způsob uplatnění metody doménové analýzy v různých disciplínách se často liší. I v rámci informační vědy lze zaznamenat různě stanovené cíle analýzy, jež ovlivňují výběr technik a následně i podobu doménového modelu. Jako příklady mohou posloužit studie, jež zpracovali Anders Ørom, Lyn Robinsonová a Jiří Stodola.

Birger Hjørland[9] označuje za modelový příklad doménové analýzy studii organizace znalostí v oboru dějin umění, již zpracoval Anders Ørom.[10] Analýza je zaměřená na možnosti organizace znalostí v rámci této domény. Konstatuje existenci několika ‚tradičních‘ diskurzivních paradigmat (kulturní dějiny, ikonografie, stylové paradigma, materialismus) a změnu diskurzu v doméně v 70. letech 20. století (‚nové‘ paradigma). Posuzuje, zda významné systémy organizace znalostí (Knihovnicko-bibliografické třídění, Deweyho desetinné třídění, Třídění Kongresové knihovny, Mezinárodní desetinné třídění) jsou schopny reprezentovat dokumenty vytvořené jak v rámci ‚nového‘, tak ‚tradičního‘ diskurzu.

Lyn Robinsonová si ve své studii vytkla za cíl vytvořit pojmový model informační vědy.[11] Tradiční metodu výzkumu procesů komunikačního řetězce zkombinovala s nástroji doménové analýzy. Výsledkem je vysoce abstraktní model předmětu zkoumání informační vědy, tvořený třemi vzájemně kombinovatelnými úrovněmi: 1. komponenty komunikačního řetězce (tj. procesy tvorby, šíření, organizace, indexace, uložení a užití), 2. hlediska doménové analýzy (tj. výše uvedených 11 hledisek Birgera Hjørlanda) a 3. kontext (rozsah – jedinec, skupina, společnost a média, tj. typy informačních zdrojů). Ve smyslu tohoto modelu je pak informační věda definována jako „vědní obor, jehož předmětem zájmu jsou humánní zaznamenané informace se zaměřením na komponenty informačního řetězce, zkoumané pomocí doménové analýzy“.[12] Autorka předpokládá, že model bude možné rozšířit do formy fasetového klasifikačního schématu oblasti informační vědy.

Téma doménové analýzy zatím není diskutováno v české odborné literatuře. Ojedinělou výjimkou je článek Jiřího Stodoly, zaměřený na dvě paradigmata informační vědy, jež nazývá kognitivní a sociálně-doménové. Autor se snaží o integrovaný přístup – dle jeho názoru jsou tato paradigmata „vzájemně slučitelná, když se z nich odstraní jejich extrémní pozice (empirismus a racionalismus z kognitivismu, kolektivismus ze sociálně-doménového přístupu) a ponechají se jejich přednosti (individualismus u kognitivního a důraz na komunikaci u sociálně-doménového paradigmatu).“[13] Možnosti integrace obou paradigmat demonstruje Stodola na vlastním návrhu doménového modelu informační vědy, vycházejícím z modelu FRBR.

Doménová analýza v organizaci znalostí

O tom, že je doménová analýza považována za významnou metodu organizace znalostí, svědčí to, že jejím otázkám byla věnovaná dvě zvláštní čísla časopisu Knowledge organization (2003/3-4, 2015/8). Důkazem zralosti metody je i vydaná příručka (učebnice) doménové analýzy[1]. Vyspělost metody a její stěžejní význam pro informační vědu a organizaci znalostí potvrdila rovněž bibliometrická studie z roku 2015,[2] v níž Richard Smiraglia analyzoval 100 doménově analytických studií 80 autorů z 23 zemí, publikovaných v období 1995–2014. Smiraglia doménovou analýzou rozumí sadu technik pro identifikaci specifické poznatkové základny a její význam pro organizaci znalostí zdůvodňuje následovně:

„Doménová analýza je jádrem organizace znalostí, neboť bez ní bychom neměli žádný ontologický materiál pro tvorbu našich systémů organizace znalostí (SOZ). Coby v podstatě empirická taktika zahrnující analýzu specifického prostředí pro zjišťování jeho jazyka, kultury a činností tak doménová analýza využívá všech epistemických přístupů ve své interpretaci a analýze doménových ontologií.“[3]

Klíčovým procesem organizace znalostí je bezesporu obsahová analýza a indexace. Metoda doménové analýzy použitá k analýze obsahu zdůrazňuje jeho sociální a kulturní kontext. Jens-Erik Mai to shrnuje slovy: „Ústřední myšlenkou doménové analýzy je, že organizace a reprezentace informací má začínat analýzou kontextu, diskurzu a aktivit.“[4]

Shrnutí

Metoda doménové analýzy je metodou kvalitativního výzkumu, umožňující vytvořit komplexní model stanovené oblasti zájmu, použitelný pro poznávací nebo pragmaticky zaměřený účel.

Pravidla metody doménové analýzy jsou stanovena velmi volně – používá se jak pro návrh a tvorbu artefaktů (například tezaurů nebo ontologií), tak pro hodnocení, interpretaci a výzkum fenoménů či objektů již existujících (například výzkumů uživatelského chování).

Přínosy doménové analýzy jsou následující:

1) Komplexní problémově orientovaný pohled doménové analýzy odpovídá současnému trendu vědeckého výzkumu, kdy se přesouvá zájem od specializovaných vědních disciplín k multi-, inter- a transdisciplinaritě.

2) Celostní pohled a dialektický charakter doménové analýzy je rovněž v souladu se systémovým přístupem.

3) Díky svému důrazu na sociální a kulturní kontext je doménová analýza považována za vhodnou metodu jak pro informační vědu a organizaci znalostí, tak pro ontologické inženýrství.

4) Výsledkem doménové analýzy je model domény, jehož konceptualizací a formalizací lze zkonstruovat pojmový model nebo doménovou ontologii.