Obsahová analýza - OBA

Uplatnění metody doménové analýzy není vázáno na konkrétní vědní disciplínu. Zcela v duchu svých principů je použitelná v různých oblastech, na jejichž specifické rysy se adaptuje a nabývá tak v různých případech použití různých podob. Aplikačními oblastmi doménové analýzy relevantními pro informační vědu jsou především softwarové inženýrství a ontologické inženýrství a její hraniční obory. Birger Hjørland a Hanne Albrechtsenová vyjmenovávají tyto významné oblasti aplikace doménové analýzy v hraničních oborech informační vědy: filozofie a teorie vědy, pedagogický výzkum, kognitivní psychologie (způsob, jak člověk přemýšlí, je ovlivněn tím, o čem přemýšlí), biologie (behaviorální ekologie hledání zdrojů), psycholingvistika a sociolingvistika (směry, které jsou v opozici vůči abstraktní textové analýze a formálnímu strukturalismu).[1]

Doménová analýza v softwarovém inženýrství

Doménová analýza v softwarovém inženýrství se začala diskutovat v průběhu 80. let 20. století zejména v souvislosti s výzkumy metod a technik opětovné použitelnosti softwarových návrhů a komponent. Jako první zřejmě použil a definoval termín James M. Neighbors ve své disertaci věnované metodě návrhu opětovně použitelných softwarových komponent. Podle Neighborse spočívá doménová analýza v identifikaci objektů a operací v třídě podobných systémů v konkrétní problémové doméně. Tím doménovou analýzu přibližuje metodě objektově orientované analýzy a návrhu. Její specifika oproti systémové analýze vidí v tom, že se „netýká konkrétních akcí v konkrétním systému. Zajímá se místo toho o to, jaké akce a objekty se vyskytují ve všech systémech v aplikační oblasti (problémové doméně).“[2]

K propracování metody doménové analýzy významně přispěl Ruben Prieto-Díaz, který se rovněž orientuje na opakovatelnou použitelnost softwaru. Termín doménová analýza použil pro označení způsobu, jímž dospěl k návrhu fasetové klasifikace softwaru. Z pohledu informační vědy je zajímavé, že inspirací a teoretickou základnou se mu stala teorie fasetové analýzy S. R. Ranganathana. Prieto-Díaz definuje doménovou analýzu jako „proces identifikace, záznamu a strukturování informací používaných při vývoji softwarových systémů s cílem učinit je opětovně použitelnými“ [3]. Chápe doménovou analýzu především jako proces kumulace zkušeností a poznatků, jež se po dosažení určitého množství syntetizují a abstrahují, aby mohly být opětovně použitelné. Konstatuje, že doménová analýza může a má používat osvědčené nástroje jiných disciplín, například techniky získávání a reprezentace znalostí používané v umělé inteligenci a vyspělé techniky a ověřené metody systémové analýzy nebo technologie informačního managementu. Kromě toho Prieto-Díaz nabízí i vlastní procesní model doménové analýzy, založený na metodice tvorby fasetových klasifikací v oblasti knihovnictví. Jako zdroje doménových znalostí jmenuje technickou literaturu, existující implementace, uživatelské průzkumy a doporučení expertů. Pro vytvořené doménové modely doporučuje formu taxonomií, standardů, funkčních modelů a doménových jazyků. Zajímavým námětem je názor, že nelze čekat na přirozený vývoj domény, ale je nutné stimulovat proces jejího zrání systematickými aktivitami.

Metoda doménové analýzy v rámci softwarového inženýrství coby proces systematického zkoumání a porozumění oblasti problému nebo domény, pro niž se aplikace nebo systém navrhuje, byla formalizována a pod názvem Problem Domain Analysis (PDA) představuje jednu z významných metodik návrhu informačních systémů a aplikací.[4]

Doménová analýza v ontologickém inženýrství

Rovněž ontologické inženýrství často používá doménovou analýzu, již většina metodik doporučuje provést v úvodní fázi návrhu ontologie. Kupříkladu metodika Natalye Noyové a Debory McGuinessové zařazuje doménovou analýzu do prvního kroku, jenž zahrnuje určení domény a rozsahu ontologie. Autorky zdůrazňují pragmatický aspekt doménové analýzy, jejíž výsledek ovlivňuje především stanovený účel a uživatelé ontologie. „Neexistuje žádný správný způsob modelování domény – vždy existují životaschopné alternativy. Nejlepší řešení téměř vždy závisí na aplikaci, kterou máte na mysli, a na rozšířeních, která očekáváte.“ [5]