Úkol: Aktivita k lekci identita a vývojové aspekty

= sebepojetí člověka a vnímání vlastní osobnosti z hlediska pohlavní (spíše rodové) příslušnosti

- není synonymum pro biologické pohlaví

- v AJ: gender = rod x sex = pohlaví

- biologické pohlaví je předurčeno přítomností pohlavního chromozomu X nebo Y

- pojetí sebe sama jako chlapce/muže nebo dívky/ženy (případně obou nebo žádného)

- nemusí být totožné s biologickým pohlavím

- internalizace rozdílů mezi pohlavími v určitých aspektech lidského života (oblékání, určité rysy v chování, ...)

- děje se na základě sociálních vlivů, vnímání sám sebe a ostatních, v interakci s dalšími osobami

- faktorem je i vědomí biologického pohlaví

- vývoj ve starším dětství (cca od 6 let)

- přijímání společenských rolí, které jsou ve společnosti charakterizovány jako mužské nebo ženské a ztotožňování se s těmito rolemi 

- v každé společnosti nebo době atd. může být náplň těchto rolí odlišná, proto není univerzální

- nabývání genderové identity je součástí procesu socializace

- autorky, jejichž díla obsahují tematiku genderové identity: Judith Bulter, Simone de Beauvoir, Margaret Mead

Zdroje:

KALNICKÁ, Zdeňka. Úvod do gender studies otázky rodové identity. Opava: Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik v Opavě, Ústav pedagogických a psychologických věd, 2009. ISBN 978-80-7248-528-4.

KUBY, Gabriele. Gender: nová ideologie ničí rodinu. Brno: Kartuziánské nakladatelství, 2014. ISBN 978-80-87864-18-0.

Gender identity. Britannica [online]. Encyclopædia Britannica, ©2021 [cit. 2021-03-13]. Dostupné z: https://www.britannica.com/topic/gender-identity

Nova Science Publishers, Inc. MLA (Modern Language Association) Miller, Beverly L. Gender Identity: Disorders, Developmental Perspectives and Social Implications. Nova Science Publishers, Inc, 2014. APA (American Psychological Assoc.) Miller, B. L. (2014). Gender Identity: Disorders, Developmental Perspectives and Social Implications.

GENDEROVÁ IDENTITA

 Znamená úroveň ztotožnění se s mužskou či ženskou existencí. Je to naše vlastní hluboké přesvědčení a hluboce pociťované vědomí příslušnosti k jednomu nebo druhému genderu. Toto vědomí je pevně zakotveno v osobnosti člověka.

Genderovou identitu musíme chápat také v souvislosti s psychologickým vymezením osobní identity, která znázorňuje relativně stálé a komplexní vědomí sebe sama. Pokud má jedinec vyvinutou osobní identitu cítí se být se totožný. 

Důležitá je také identita sociální. Znamená především, že jedinec patří k určitým sociálním skupinám. Způsobuje jedinci pocity, že patří a je členem sociální skupiny.

Identita nevzniká od narození, ale postupně se vytváří. Především ve spojitosti se sebeuvědomováním. Můžeme ji u dětí rozpoznat okolo tří let.  V tomto věku je schopno si dítě uvědomit své přání a odlišuje se od přání druhých.

Do osobní identity zařadíme i identitu genderovou a pohlavní. Rozdílem mezi těmito identitami je takový: Pohlavní identita je vázaná na biologické pohlaví. Genderová je vázána na sociální definování sebe sama (jako ženy nebo muže). U velké většiny lidí se genderová identita shodná s jejich tělem. Avšak existují také transsexuální lidi, kteří to mají jinak. Jejich mysl a tělo jsou v naprostém rozporu.

Zdroje:

JANOŠOVÁ, Pavlína. Dívčí a chlapecká identita: vývoj a úskalí. Praha: Grada, 2008. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-2284-9.

STRNADLOVÁ, Alice. Problematika genderu v základních školách: studijní text. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2012. Psyché (Grada). ISBN ISBN978-80-7464-198-5.

 https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/genderova-identita

Genderová identita

Gender je slovo pocházející z řeckého jazyka => rod

-          Slovo rod v českém jazyce může mít více významů => rodina, sex, pohlaví, rod.

-          Slovo gender, ale dnes není zvykem překládat, většině lidí je jeho význam známý. (Janošová, 2011)

Identita= uvědomění sama sebe, svého místa ve společnosti, svých cílů, zájmů své totožnosti. (Kučírek, 2017)

Genderová identita/rodová identita

Je jednou z částí naší osobnosti, kdy se identifikujeme jako muž, žena či jakákoliv jiná kombinace těchto pohlaví nebo chcete-li genderů. Pohlaví, kterým se cítíme být => nutně to nemusí být to pohlaví, ve kterém jsme se narodili.

Genderová identita se utváří během vývoje jedince. Je ovlivňována rozdílným přístupem k výchově a socializaci dívek a chlapců, přičemž nejzásadnějším obdobím pro přijetí genderové identity je mladší školní věk. Mladší děti totiž věří, že rozdíly mezi chováním žen a mužů jsou dané a na tom staví svá očekávání od lidí => na základě toho, k jakému pohlaví patří. Postupem času, ale dochází ke změnám představ o ženách a mužích. U dívek se tomu děje dříve než u chlapců. (Janošová, 2011; Pugnerová, 2019)

Zdroje:

JANOŠOVÁ, Pavlína. Dívčí a chlapecká identita: vývoj a úskalí. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-6745-1

KUČÍREK, Jiří. Aplikovaná psychologie: vybraná témata : teleworking, leadership, sociálně psychologický výcvik. Praha: Grada, 2017. ISBN 978-80-271-9977-8.

PUGNEROVÁ, Michaela. Psychologie : pro studenty pedagogických oborů. Vydání 1. Praha: Grada, 2019. ISBN 978-80-271-2790-0

Genderová identita je vnitřní a ryze privátní součástí lidské osobnosti, jedná se o prožívanou příslušnost k vlastnímu pohlaví a ztotožnění s ním. Součástí genderové identity jsou i genderové role, které s ní mohou, ale nemusí být v souladu. Ačkoliv je součástí našeho já, nemusí se některé její komponenty navenek nijak projevit.

Genderová identita je jedinečná, nezbytná je pro ni tolerance příslušné společnosti, která umožní vznik alternativních identit. Pohlavní role i identita jsou velmi podmíněny sociálně, velký vliv zde má společnost a výchova. Genderové role a identita mají vliv na naše schopnosti, povinnosti i očekávání.

Role genderu má sice svůj základ už v prenatálním vývoji, kde je určováno biologickými faktory, po narození se však začínají uplatňovat vlivy psychosociální. Dítě se už v prvním roce života učí diferenciovat mužský a ženský svět, což je následně základem pro vývoj pohlavní identity. Z pojetí generové identity jako sociálního konstruktu je zřejmé, že genderová identita není určována jen biologicky, ale do velké míry také sociálně. K velkému rozvoji v oblasti pohlavní identity dochází především kolem třetího a čtvrtého roku, kdy už si dítě začíná uvědomovat svá přání, která jsou vlastní jen pro něj samého a odlišují se o přáních ostatních dětí. Genderová identita je vnitřní a relativně stabilní součástí osobnosti a slouží jako základ pro sebehodnocení a well-being.

Zdroje:
Janošová, P. (2011). Gender v práci se školními dětmi. Liberec: Technická univerzita, Centrum dalšího vzdělávání.
Janošová, P., Fifková, H. (2009). Nestandardní genderová identita u žáků základní školy. Speciální pedagogika, 19(3), 238-252.
Janošová, P. Dívčí a chlapecká identita. Vývoj a úskalí. [Girl’s and boy’s identity. Development and risk] Praha: Grada, 2008. 286 s.
Janošová, P. (2003): Vývoj rodové identity u chlapců a dívek mladšího a středního školního věku v oblasti hry, kresby, volby kamarádů a budoucího povolání.Psychológia a patopsychológia ďieťaťa, 38(3), 216-235.
Křížková, Alena. 2001. „Genderová identita - základní definice, konstrukce, koncepty.“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 2 (3): 1-2. ISSN 1213-0028.

- „evidence-based“ 5-modulová psychologická intervencia určená na riešenie zdravotných problémov spôsobených sociálnou izoláciou

-autormi Catherine Haslam, Tegan Cruwys, S. Alexander Haslam, Genevieve Dingle a Melissa Xue-Ling Chang

- zameraná na zlepšenie zdravia poskytnutím vedomostí, zručností a sebadôvery ľuďom na zvýšenie ich sociálnej prepojenosti, a najmä skupinovej sociálnej identifikácie.

- vychádza z teórie, že sociálna izolácia a odpojenie od spoločnosti majú zásadné negatívne účinky na duševné zdravie

-program testovaný na mladých dospelých trpiacimi sociálnou izoláciou a afektívnymi poruchami

- pilotná štúdia v kontexte teórie sociálnej identity tiež ukázala, že program působil na zlepšenie depresie, úzkosti, stresu, osamelosti a životnej spokojnosti

- okrem toho má program potenciál riešiť širšie sociálne problémy (napr. drogové závislosti) práve vďaka skupinovej intervencii

- program vypĺňa vzniklú medzeru, nakoľko mnoho intervencií sa zameriava na príznaky osamelosti (napr. depresia) a nie na základný problém (t.j. nedostatok sociálnych vzťahov a pocitu spolupatričnosti)

Zdroje:

https://www.groups4health.com/wp-content/uploads/2016/03/2016-JAD-Groups-4-Health.pdf

http://www.socialidentitynetwork.com/g4h-info/

https://psycnet.apa.org/record/2019-47128-002

https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0165032715312180

Henri Tajfel (1919–1982)

-          britský sociální psycholog polsko-židovského původu

-          jeden z autorů teorie sociální identity (druhý John Turner)

-          během 2. světové války byl zajat Němci -> přežil v zajateckém táboře (neodhalili jeho židovský původ)

Sociální identita

-          primárně odvozuje identitu jedince z pro něj relevantní sociální skupiny

-          teorie je základem vysvětlení široké škály jevů skupinové dynamiky

-          důležitý bod je, že jedinec nemá pouze svoji identitu, ale disponuje několika identitami, podle skupin, ve kterých se pohybuje

-          jedinec se může chovat velmi odlišně např. ve skupině fanoušků a v rodině

-          k rozlišení se v teorii používá ingroup (pokud je jedinec součástí nějaké skupiny) a outgroup (pokud jedinec součástí skupiny není):

• tři hlavní procesy k rozlišení těchto skupin:
  • Sociální kategorizace
    • aby byl jedinec schopen porozumět skupinám a orientovat se v nich, primárně volí jednoduché kategorie
    • kategorie mohou souviset se vzděláním, sociální třídou, etnikem
  • Sociální identifikace
    • jedinec se identifikuje se svou skupinou a zároveň přijímá její normy
    • pojí se s ní emoční stránka a jedincova sebeúcta
  • Sociální srovnání
    • je to to, co následuje po identifikaci se skupinou
    • jedinec srovnává svou skupinu (ingroup) s jinou skupinou (outgroup)
    • hodnocení bude zároveň v prospěch své vlastní skupiny

-          teorie stojí na předpokladu, že jedinec se snaží dosáhnout pozitivního odlišení se (pozitivní odlišení své skupiny), což primárně vede k upřednostňování členů vlastní skupiny = může se projevovat zejména tak, že jedinec je schopen se vzdát pro svou skupinu vlastního prospěchu, zatímco pro jinou nikoli

Zdroje

Turner, J. C., & Tajfel, H. (1986). The social identity theory of intergroup behavior. Psychology of intergroup relations, 7-24

Tajfel, H. (81). Turner. JC (1979). An integrative theory of intergroup conflict. Social psychology of intergroup relations, 33-47

https://wikisofia.cz/wiki/Teorie_soci%C3%A1ln%C3%AD_identity#cite_note-1

Hodnoty

Definice pojmu hodnoty

• Jedná se o vlastnosti přisuzované určitému objektu, situaci nebo událostem ve spojení s uspokojováním vlastních potřeb a zájmů jedince
• Jsou osvojovány v průběhu socializace a enkulturace jedince
• Mohou být sdíleny jedincem ale i majoritní společností

• Hodnoty stojí za jednáním jedinců. Každé lidské jednání a konání má určitý smysl
  a důležitost, kterou jí jedinec přikládá na základě své hierarchie hodnot. Naplnění a spokojení potřeb, zájmů a hodnot přináší jedinci smysl života
• Hodnoty a jejich důležitost jsou měřitelné především vnitřními stavy a pocity, které jedinec momentálně prožívá. Lze rozlišit hodnoty s krátkodobým i dlouhodobějším trváním. Dlouhodobé hodnoty jsou v hierarchii hodnot jedince neměnné
• V průběhu života si jedinec utváří systém názorů na svět a tak vzniká soustava hodnotové orientace jedince. Hodnotová orientace je utvářena a ovlivňována v sociálních skupinách, ve kterých jedinec participuje. Jako individuum si jedince vytváří své životní hodnoty, které jsou obohaceny o zájmy, potřeby i hodnotovou orientaci skupin a prostředí, ve kterém se jedinec pohybuje.

Předmět zkoumání

• Teorie i metodika hodnot byla předmětem zkoumání filosofických a etických disciplín. V současné době se do popředí ve zkoumání hodnot dostávají vědní obory jako pedagogika, sociologie a psychologie

Zdroje

BROŽÍK, V. Hodnoty a významy. Bratislava: Pravda. 1984. 291 s. Bez ISBN

HORÁK, J. Kapitoly z teorie výchovy: problematika hodnot a hodnotové orientace. Liberec: Technická univerzita v Liberci. 1996. 75 s. ISBN 80-7083-196-0.

HARTL, P., HARTLOVÁ - CÍSAŘOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál. 2000. 774 s. ISBN 807178303x

PRŮCHA, J., MAREŠ, J., WALTEROVÁ, E. Pedagogický slovník. Praha: Portál. 2003. 322 s. ISBN 80-7178-772-8.

Pojem "Identita" má mnoho definic. Výrost, Slaměník(2008) vysvětlují pojem identita jako totožnost jedince, kým nebo čím je osoba nebo společenství lidí. Rozebírají se zde odpovědi na otázku "kdo jsme, čím jsme".

Původní koncepce identity byla definována jako totožnost, stejnost jedince v čase a ve všech okolnostech .Stejnost osob, které tvoří sociální společenství. Identita člověka je tvořena podstatnými vlastnostmi, které když se změní , jedinec přestane být sebou samým. Stává se jiný, než dříve. Není však zcela jisté, které vlastnosti jsou ty podstatné.

Postmoderní přístup se rozchází s původní koncepcí termínu identita. Zde je identita chápána jako měnící se podle situace, času, místa, okolností. Vnímá člověka jako celek - více holistické pojetí.

Společné rysy postmoderních přístupů k identitě: 

závislost na historii a kultuře, utváření identity pomocí interakce s druhými, identita jako příběh o sobě, identita je určována hodnotami, v přístupu k identitě během života převládá dynamika a změny, identita se neustále přetváří a mění.

Příklady teorií identity:

Teorie Ego-identity - zde se identita chápe jako vnitřní stejnost, věci jsou propojené, je zde návaznost, jsou zde období, kdy se identita přeskládává

Boj mezi egem - čím chci být

Boj mezi superegem - čím bych měla být podle druhých

Výzkum Marcia říká, že pro formování identity jsou důležité další aspekty. Krize, závazek, předčasné uzavření identity.

V rané dospělosti si ujasňuji role, čím chci být a aktivně o tom přemýšlím. Může se stát, že se naplní to, co chci a ujasním si role, nebo se může stát předčasné uzavření identity (přirozeně to neprojde krizí a většinou k tomu dochází různými okolnostmi). Nebo může nastat rozpad identity - nízká v závazku, nevím kým chci být a nezáleží mi na tom.

Teorie sociální identity - Tajfel rozděluje dvě základní skupiny: Personální identita - čím se odlišuji, co mě dělá mnou, přesvědčení o svých dovednostech. Sociální identita - jak se liší skupina od ostatních.

Použitá literatura:

VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. Psyché. ISBN 978-80-247-1428-8.

Je jedincem prožívaná vlastní jedinečnost – obraz sebe sama. Identita je výsledkem osobnostního rozvoje jedince. Identita se utváří i od vlivem kultury a společnosti.

Některé charakteristiky jsou dané (pohlaví, rasa) a jiné získané (osvojení si role, členství ve skupině)

Tři roviny identity:

1)    Intrapersonální – uvědomování si vlastní jedinečnosti a co nás odlišuje od druhých.

- "Jaký jsem a čím se liším od jiných?"

2)    Interpersonální – uvědomování si svých sociálních rolí.

- "Kdo jsem ve vztahu k jiným lidem?"

3)    Sociální – je určena příslušností k určité sociální skupině.

- "Jakých skupin jsem členem?"

Identita pochází z latinského identitas od idem – týž. V doslovném překladu znamená totožný, stejný. V psychologii mluvíme o vědomí trvalé totožnosti, což bychom si mohli vysvětlit, že i když se měníme jsme stále stejným člověkem. S pojmem identita se můžeme setkat v psychologii osobnosti, vývojové psychologii, sociální psychologii apod. Identita se utváří celoživotně, její podstatou jsou aktivní procesy sebedefinování se, hledání, uvědomování, rozhodování a vybírání si toho, kým jedinec ve světě je nebo bude (Bačová, 1996 b).