Znamená úroveň ztotožnění se s mužskou či ženskou existencí. Je to naše vlastní hluboké přesvědčení a hluboce pociťované vědomí příslušnosti k jednomu nebo druhému genderu. Toto vědomí je pevně zakotveno v osobnosti člověka.
Genderovou identitu musíme chápat také v souvislosti s psychologickým vymezením osobní identity, která znázorňuje relativně stálé a komplexní vědomí sebe sama. Pokud má jedinec vyvinutou osobní identitu cítí se být se totožný.
Důležitá je také identita sociální. Znamená především, že jedinec patří k určitým sociálním skupinám. Způsobuje jedinci pocity, že patří a je členem sociální skupiny.
Identita nevzniká od narození, ale postupně se vytváří. Především ve spojitosti se sebeuvědomováním. Můžeme ji u dětí rozpoznat okolo tří let. V tomto věku je schopno si dítě uvědomit své přání a odlišuje se od přání druhých.
Do osobní identity zařadíme i identitu genderovou a pohlavní. Rozdílem mezi těmito identitami je takový: Pohlavní identita je vázaná na biologické pohlaví. Genderová je vázána na sociální definování sebe sama (jako ženy nebo muže). U velké většiny lidí se genderová identita shodná s jejich tělem. Avšak existují také transsexuální lidi, kteří to mají jinak. Jejich mysl a tělo jsou v naprostém rozporu.
Zdroje:
JANOŠOVÁ, Pavlína. Dívčí a chlapecká identita: vývoj a úskalí. Praha: Grada, 2008. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-2284-9.
STRNADLOVÁ, Alice. Problematika genderu v základních školách: studijní text. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2012. Psyché (Grada). ISBN ISBN978-80-7464-198-5.