Klasifikace a systémová analýza - AISPV1001

V úvodu tohoto textu bylo uvedeno, že za hlavní oblasti využití informatických ontologií lze na obecné úrovni považovat komunikaci znalostí, počítačové odvozování znalostí a opakované využití a organizaci znalostí. V následujícím souhrnu doplníme k této trojici i oblasti užití, formulované Zdeňkem Zdráhalem[1], a v teoretické rovině se je pokusíme propojit s odpovídajícími sémiotickými pojmy.

Obr. 3 Sémiotický trojúhelník

Sémiotický trojúhelník byl původně koncipován jako nástroj pochopení znaku. Informatické ontologie ho ovšem využívají jako kognitivní nástroj, umožňující pochopení vztahu reprezentace a konceptualizace reality. V našem znázornění sémiotického trojúhelníku na obrázku 3 je cokoli, co je součástí reality, zastoupeno pracovním termínem "Věc". Slovo věc nepoužíváme ve smyslu "materiální objekt", zastupuje pro naše účely i abstraktní entity a události, včetně informací a znalostí. V zájmu souladu s pojetím uplatněným v terminologických systémech a v systémech organizace znalostí jsou zbývající dva vrcholy trojúhelníka obsazeny entitami "Pojem" a "Označení".

Vztahy entit na vrcholech sémiotického trojúhelníku jsou znázorněny šipkami. Jak je z obrázku 3 zřejmé, jsou zastoupeny jak vztahy mezi různými typy entit, tak i vzájemné vztahy mezi entitami stejného typu. První skupinu tvoří binární asymetrické obousměrné vztahy věcí a pojmů, pojmů a označení a označení a věcí. Ve směru Věc -> Pojem -> Označení naznačeném šipkami na obrázku 3 sémiotický trojúhelník ukazuje cestu od skutečnosti k myšlení (pochopení) a od myšlenek k jejich vyjádření. V obráceném směru Označení -> Pojem -> Věc lze sledovat, jak jazyk zastupuje pojmy a jak pojmy zastupují realitu. Do druhé skupiny vztahů patří rekurzivní vzájemné vztahy pojmů, označení a věcí.

Sémantický vztah reprezentace mezi znakem a realitou, tj. "Označení <označuje> Věc" je na obrázku 3 znázorněn prostřednictvím tečkované čáry jako vztah nepřímý, zprostředkovaný konceptualizací a vyjádřením pojmů pomocí nějaké znakové soustavy. Konceptualizace je pojmový (myšlenkový) odraz (zpracování) představy o významu skutečnosti. Pojem jako takový je implicitní (nesdělitelný, tacitní), pro jeho komunikaci je nutné explicitní vyjádření pojmu označením. Vyjádření označuje situaci, kdy pojem je zastoupen znakem (tj. označen), nejčastěji ve formě nějakého jazykového výrazu. Význam je pojmová interpretace obsahu znaku. Instanciace/ilustrace vyjadřuje uskutečnění významu pojmu nebo jeho doložení příkladem. Denotace/reference je vztah, v němž znak označuje skutečnost, vypovídá (referuje) o realitě.

Ke třem faktorům na vrcholech sémiotického trojúhelníku se ještě někdy přidává čtvrtý – subjekt nebo agent, tj. ten, kdo pojmy tvoří ve své mysli či kognitivním systému (tím vyjadřujeme možnost, že v roli agenta může vystupovat nejen člověk, ale i stroj) a vyjadřuje je nějakými znaky.[1] Agent vnáší do sémiotického trojúhelníku subjektivní dimenzi, tj. jedinečný přístup každého individua k chápání významu, a dimenzi pragmatickou, tj. porovnání významu s tím, k čemu ho chce agent využít.[2] Pragmatický aspekt vztahu agenta k jím nahlížené realitě vyjadřuje vztah relevance mezi jeho kognitivní potřebou a mezi významem poznávané věci, tedy její použitelnost pro agenta. Vztah interakce mezi agentem a označením a agentem a pojmem znázorňuje na obrázku 3 přerušovaná čára.