struktura výkladu

- osobnost, život, dobový kontext a hlavní díla 

- Durkheimova sociologie 

- Durkheim a náboženství 

- literatura

základní životopisná data

- 1858 (Épinal/Lotrinsko) - 1917 (Paříž)

- původ v ortodoxní židovské rodině 

- sociální vědy na univerzitě v Bordeaux 

- 1898 založil časopis Année sociologique 

- od roku 1902 působí v Paříži (odpor katolické církve)

hlavní díla

- Pravidla sociologické metody, 1895

- Společenská dělba práce, 1893

- Sebevražda, 1897

- Elementární formy náboženského života, 1912

základní vymezení sociologie a náboženství

Společenskou realitu chápe Durkheim jako primární — psychologické, ideologické, náboženské i hospodářské skutečnosti jsou podle něj až druhotné. Ústřednímu postavení společenské reality odpovídá ústřední postavení vědy, která ji zkoumá — sociologie. Durkheim ji chápe jako přísně empirickou vědou, zároveň jako vědu výchovnou, s její pomocí má společnost překonat krizi, v níž se podle něj nachází. 

Náboženství chápe Durkheim jako sociální fakt, v přístupu k němu kombinuje funkcionální a substanciální přístup. Základem je distinkce mezi posvátným a profánním: Náboženská víra „...předpokládá klasifikaci všech reálných i ideálních věcí, které si jen člověk může představit, do dvou tříd, do dvou protikladných skupin, obvykle označovaných dvěma rozdílnými termíny, jež velmi přesně vyjadřují slova profánní a sakrální.“  (Elementární formy náboženského života, 45) 

Náboženství je dle Durkheima základem soudržnosti společnosti. „Náboženství je jednotný systém věr a praktik vztahujících se k oblasti posvátného, tj. vyděleného a zakázaného; systém věr a praktik, které všechny, kdo je vyznávají [kdo věří a praktikují kult], spojuje v jediné morální společenství nazývané církev.“ (Elementární formy náboženského života, XX)

Последнее изменение: понедельник, 23 ноября 2020, 19:38