Klasifikace a systémová analýza - AISPV1001

Ústředním pojmem systémové analýzy je systém. Autoři významné české monografie Systémová analýza a syntéza Jaroslav Habr a Jaromír Vepřek zformulovali definici, jež výstižně zachycuje všechny podstatné rysy systému:

„Za systém považujeme složitý reálný nebo abstraktní objekt, v němž rozlišujeme části, vztahy mezi nimi, vlastnosti. Vůči okolí vystupuje systém jako celek. Části systému jsou ve vzájemné interakci a interagují i se systémem jako celkem. Označujeme je jako prvky systému a vztahy mezi nimi nazýváme vazbami systému. Pro to, abychom považovali složitý reálný objekt za systém, je rozhodující náš přístup k tomuto objektu, způsob jeho pojetí, způsob práce s ním, nikoli jeho věcná povaha.“[5]

Tento arbitrární charakter systému podtrhuje jeden ze zakladatelů systémové vědy Brian Gaines výrokem „systém je to, co je za systém považováno“.[6] Obecně platí, že jakmile na objektu dokážeme definovat jeho prvky (části) a jejich vztahy, tedy strukturu a fungování objektu, pak jsme do tohoto objektu zavedli systém. Je důležité chápat systém nikoli jako „objektivní“, „reálný“ objekt, ale jako výtvor lidské mysli, myšlenkový artefakt, záměrně vytvářený v procesu poznávání, reprezentace či návrhu nové skutečnosti.

Systém je chápán jako jednota struktury a funkce, jež má definován svůj cíl.

Obr. 3 Systém jako jednota struktury a funkce

Vztah nebo též vazba je jakékoli spojení prvků, funkcí či systémů, jež umožňuje jejich interakci (tj. vzájemné působení).

Strukturou se míní víceméně stálý způsob uspořádání prvků systému, tj. množina prvků a jejich vzájemných vztahů. Typická struktura systémů je hierarchická, tj. systém se skládá z podmnožin zvaných subsystémy. Jako subsystém se označuje systém, který je částí jiného systému. Systém, který obsahuje jiné systémy, se někdy označuje jako supersystém.

[5] HABR, Jaroslav, VEPŘEK, Jaromír. Systémová analýza a syntéza: zdokonalování a projektování systémů. 2. přeprac. vyd. Praha: SNTL, 1986, s. 25.