Identifikace a identifikační systémy: studijní opora
Zpracovala: Helena Kučerová
2. Typologie identifikátorů
Podle vzniku
-
„přirozené“
odvozené z hodnoty některého z atributů entity (např. biometrické identifikátory); typologicky spadají do kategorie vnitřních vlastností - umělé
dodatečně doplněné k entitě za účelem její identifikace (např. přidělené ID zaměstnance firmy); typologicky spadají do kategorie vnějších vlastností
Podle obsahu
-
významové (angl. intelligent)
kromě identifikační funkce mají i funkci sémantickou (popisnou, reprezentační)
mohou být strukturované (angl. structured), tj. členitelné na smysluplné části, nebo nestrukturované (dávají smysl jen jako celek) - bezvýznamové (dumb, opaque)
postrádají sémantiku
Podle počtu identifikovaných objektů
-
individuální
identifikují prvek/instanci/exemplář; typologicky odpovídají kategorii konkrétních vlastností - skupinové
identifikují kategorii/třídu; typologicky odpovídají kategorii abstraktních vlastností
Podle způsobu (techniky) identifikace
-
umístěním (lokací, adresou => přístup)
objekt NĚKDE JE
vhodné pro konkrétní nemovité objekty
Příklady:
Na hřebenech II, Praha 4 – Kavčí Hory
zeměpisná šířka 50.050616, zeměpisná délka 14.423935
C:\VYUKA\soubor.htm - označením (pojmenováním, názvem, metadaty => odkaz / reference)
objekt NĚCO JE
použitelné i pro abstraktní a movité objekty
Příklady: učebna 2068, Petr, obecná teorie relativity, 777 564 891, http://purl.org/dc/terms/title -
znalostí
objekt NĚCO VÍ
Příklady: PIN, heslo, CAPTCHA -
vlastnictvím
objekt NĚCO MÁ- věc
Příklady: vstupenka, mobil, čipová karta - vlastnost – atribut, hodnotu atributu
Příklady: otisk prstu, bod tání
- věc
Trvalý identifikátor (angl. persistent identifier, PID)
Identifikátor, který se v čase nemění (tj. nemění se jeho hodnota a vztah ke zdroji; samotný zdroj se ale v čase změnit může).
Většina trvalých identifikátorů je interaktivní.
Interaktivní identifikátor
Poskytuje navíc kromě identifikace další služby spojené s identifikovaným zdrojem. Tyto služby (např. poskytnutí metadat souvisejících se zdrojem, přístup ke zdroji) jsou založeny na směrování (dereferenci, angl. resolving): uživatel je po zadání identifikátoru přesměrován na místo, z nějž jsou služby související se zdrojem dostupné.