Úvod do religionistiky II

Religionistika a teologie

To, že se v rámci výkladu religionistiky zabýváme křesťanskou teologií má dva spolusouvisející důvody. 1) Religionistika vznikala v prostředí protestantských teologických fakult, víceméně tak, že se v poslední třetině 19. století postupnými kroky — nejprve zavedením nových předmětů, pak zavedením samostatných kateder — vydělila jako autonomní oblast studia náboženství. Poslední třetina 19. století přinesla v tomto ohledu řadu aktivit — vzpomeňme alespoň Tieleho politické snahy o nahrazení teologie na univerzitách religionistikou, které známe z první hodiny kurzu —  jež byly různými prostředky analyzovány (Kippenberg, McCutcheon, Fitzgerald, von Stuckrad). Pro kritickou reflexi oboru je však 2) podstatnější dědictví, jež teologie vtiskla religionistickému studiu náboženství, a jež nejenže obor ovlivňovalo v době jeho formování, ale do značné míry jej ovlivňuje dodnes. Patrné je to nejen v tak evidentních aspektech jako je terminologie, resp. klasifikační schémata pocházející z předmětového jazyka, jež religionistika nereflektovaně přebírala i s jejich významy (polyteismus versus monoteismus, posvátné versus profánní a řada dalších), ale v také v řadě aspektů, které nejsou tak zjevné a týkají se spíše různých rámců konceptualizace předmětu výzkumu a obecně nereflektovaných předporozumění (např. idealistického pojetí náboženství jako něčeho morálně pozitivního nebo třeba náboženství jako nejhlubšího rozměru lidského existence zbavené, náboženství jako entity izolovatelné od mocensko-politického rozměru atp. (viz k tomu např. Ahn, Strenski), v přístupu k textům, praxi atp. 

Reflexe těchto problémů je jedním z motivů, které sledujeme průběžně při výkladu jednotlivých témat celého kurzu Úvod do religionistiky. V rámci výkladu vztahu teologie se zaměříme především na stručný nástin historického vývoje vztahů teologie a religionistiky, utřídíme pohledy na vztah obou disciplín a to primárně z pohledu religionistiky, ale rovněž z perspektivy teologie. Výklad se — coby exkurzu — věnuje rovněž teologické reflexi vztahu křesťanství a jiných náboženství.

Při hledání historicko-systematických vztahů záleží vždy na tom, jaké geografické území považujeme za relevantní, jaké osobnosti a jaké školy. Při výuce se zaměříme především na následující momenty: v německém univerzitním prostředí s Adolfem von Harnackem spojované „vyhnání“ religionistiky  na filosofické fakulty; snahy o instrumentalizaci religionistiky zástupci tzv. školy dějin náboženství; hledání identity oboru v dokumentech konference IAHR (International Association for the History of Religions) v Marburgu v roce 1960; současné diskuze. 

V rámci výkladu teologických modelů vztahu křesťanství k nekřesťanským náboženstvím se výklad věnuje těmto teologickým přístupům: E. Troeltsch, K. Barth, K. Rahner, dokumenty 2. vatikánského koncilu, H. Küng, pluralistická teologie. 

Struktura výkladu

1) úvodem

2) historicky

• Harnackovo odmítnutí religionistky
• Ernst Troeltsch a „škola dějin náboženství“
• fenomenologie náboženství — teologie nebo religionistika?
• kongres IAHR v Marburgu (1960)
• současná diskuze

3) systematicky

4) exkurz: teologické modely vztahu křesťanství k nekřesťanským náboženstvím

Návaznosti

Na probíranou látku navazuje výběrový seminář „Religionistika a teologie“, ve standardní podobě zaměřený na texty školy dějiny náboženství a problematiku různých angažovaných pozic v religionistice.