Úkol: Aktivita k lekci identita a vývojové aspekty

Osobnost - je individuální jednota tělesných a duševních vlastností, která se projevuje v chování a jednání jedince. Je prostě jedinečná, neopakovatelná.

Osobnost je výsledkem stálého střetávání id, ega, superega a je formována v prvních šesti letech života, její chování je určováno převážně nevědomými tendencemi. /Psychoanalýza - s. Freud/ 

Teorie vrstev osobnosti /Doc. Řehulka/

1. Co člověk chce? Motivace - zájmy, potřeby, hodnoty.

2. Co člověk může? Schopnosti, inteligence.

3. Jaký ten člověk je? Charakter, volní vlastnosti (povaha člověka)

4. Jak člověk reaguje? Temperament, emoce (existuje samozřejmě řada osobností)

Jáství

Vyjadřuje uvědomování si sebe sama, svého já, především v diferenciaci od zevního světa.

Osobností se člověk nerodí, stává se jí tehdy, když se u něj objeví specificky lidská organizace duševna. Asi kolem 3. roku věku, začíná vědomě užívat 1. osobu já chci x já nechci.

Temperament - vyjadřuje dynamické vlastnosti osobnosti, dynamiku celého chování a prožívání/jak snadno reakce vznikají, jak jsou silné, jak často se střídají/.

Citové a emoční sklony, zvykové dispozice, způsob, jakým se jedinec chová.

Temperament má vrozené předpoklady a má význam v dynamice přizpůsobování se subjektu životním okolnostem.

Charakter je nejvyšším regulátorem lidského jednání, je výrazem zralé osobnosti.

Alport - charakter je "zhodnocená osobnost"

Literatura:

ČAČKA, O. Nástin psychologie I a II. Brno: Paido.

ŘEHULKA, E. Úvod do studia psychologie. Brno: Paido, 1995.

ČÁP, J. a J. MAREŠ. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001.

Osobnost - Osobnost je celkem duševního života člověka.

Obvykle osobnost znamená jedinečné „Já“ člověka se všemi jeho vlastnostmi, zkušenostmi, charakterem, vlohami, schopnostmi a dovednostmi. V tomto pojetí je charakteristická individuální jedinečnost daného člověka, jeho „osobitost“. 

Osobnost je jedním z ústředních termínů psychologie a jejích praktických aplikací. Neexistuje jednotná a obecně přijímaná definice osobnosti, její povaha je z pozic různých teoretických i výzkumných přístupů vykládána značně odlišně. Téměř všeobecná shoda panuje pouze ohledně základních charakteristik, kterými lze osobnost vymezit:

•  Vývoj a utváření osobnosti: jak a kdy vzniká, jak funguje, jak se utváří ve vývoji.Jedinečnost, individualita a rozlišitelnost osobnosti, je vždy unikátní, výlučná, neopakovatelná a poznatelná jen studiem individuálních rozdílů, speciálních kvalit či konfigurací těchto kvalit, které odlišují jednoho člověka od druhého. Vývojový proces podmíněný interakcemi biologických, psychologických a sociálních aspektů v životě člověka.

• Struktura osobnosti: osobnost je komplexní soustavou individuálních vlastností jedince, která je alespoň částečně poznatelná v jedincově chování.

V horizontálním hledisku uvažujeme o základních kategoriích psychických procesů, které se na stavbě osobnosti podílejí. H. Eysenck  tak např. rozlišuje 4 základní sektory osobnosti –                                          inteligenci

                                temperament

                                charakter a

                                stavbu těla. 

Vertikální hledisko pracuje s představou „vrstev osobnosti“, které se utváří postupným vývojem. Patrně nejznámějším příkladem vertikálního přístupu je pojetí S.

Freuda a členění osobnosti na Id – Ego – Superego.

• Dynamika osobnosti: otázka motivů, potřeb, hodnot a cílesměrnosti jednání.

• Vytváření modelů osobnosti a metod poznávání osobnosti v rámci psychodiagnostiky.

Literatura:

1.  Říčan, P. (2010). Psychologie osobnosti. Praha: Grada.
2.  Mikšík, O. (2007). Psychologické teorie osobnosti. Praha: Karolinum.
3.  Hartl, P., & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.