Osobnost - je individuální jednota tělesných a duševních vlastností, která se projevuje v chování a jednání jedince. Je prostě jedinečná, neopakovatelná.
Osobnost je výsledkem stálého střetávání id, ega, superega a je formována v prvních šesti letech života, její chování je určováno převážně nevědomými tendencemi. /Psychoanalýza - s. Freud/
Teorie vrstev osobnosti /Doc. Řehulka/
1. Co člověk chce? Motivace - zájmy, potřeby, hodnoty.
2. Co člověk může? Schopnosti, inteligence.
3. Jaký ten člověk je? Charakter, volní vlastnosti (povaha člověka)
4. Jak člověk reaguje? Temperament, emoce (existuje samozřejmě řada osobností)
Jáství
Vyjadřuje uvědomování si sebe sama, svého já, především v diferenciaci od zevního světa.
Osobností se člověk nerodí, stává se jí tehdy, když se u něj objeví specificky lidská organizace duševna. Asi kolem 3. roku věku, začíná vědomě užívat 1. osobu já chci x já nechci.
Temperament - vyjadřuje dynamické vlastnosti osobnosti, dynamiku celého chování a prožívání/jak snadno reakce vznikají, jak jsou silné, jak často se střídají/.
Citové a emoční sklony, zvykové dispozice, způsob, jakým se jedinec chová.
Temperament má vrozené předpoklady a má význam v dynamice přizpůsobování se subjektu životním okolnostem.
Charakter je nejvyšším regulátorem lidského jednání, je výrazem zralé osobnosti.
Alport - charakter je "zhodnocená osobnost"
Literatura:
ČAČKA, O. Nástin psychologie I a II. Brno: Paido.
ŘEHULKA, E. Úvod do studia psychologie. Brno: Paido, 1995.
ČÁP, J. a J. MAREŠ. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001.