Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

J

J. E. MARCIA - Ego identita

J. E. MARCIA

 James E. Marcia je klinický a vývojový psycholog

Definice – Teorie ego identity

Identitou rozumíme prožívání toho, čím jedinec je, ať už jako individuum nebo jako člen lidského společenství. V rámci sociální psychologie existuje několik přístupů k jejímu zkoumání. Všechny se však shodují v tom, že identita jednotlivce se vyvíjí v konkrétním kulturním a sociohistorickém kontextu.

Identitu jedince lze posuzovat jako

proces - sebepoznávání a konstrukce spolu s hledáním a zvnitřňováním osobní ideologie

obsah – uvědomované charakteristiky, kterými se jedinec odlišuje a které má společné s ostatními

Stavy identity podle J. E. Marcii operacionálně definoval teoretické konstrukty Eriksona (krize a závazek) tak, aby ověřil jejich předpovídané vzájemné vztahy. Podnítil tím další empirický výzkum.

Přeformuloval a doplnil Eriksonovu teorii.

Pro styl formování identity je podle něj důležitá:

  1. krize – pochybnosti o rodiči definovaných hodnotách
  2. závazek – výběr osobních cílů a hodnot

rozlišuje 4 stavy identity:

  1. difuzní – před vyvíjením identity
  2. předčasné uzavření – převzaté hodnoty
  3. moratorium – zkoumání alternativ
  4. dosažení identity – stabilní systém závazků

 

Závazky identity

přítomné

nepřítomné

Krize identity

přítomná

dosažení identity

moratorium identity

nepřítomná

předčasné uzavření identity

difuznost identity

 

Identita je pak relativně stabilním výsledkem osobního vývoje

Oblasti psychologie – Psychoanalýza: vývojová, poradenská, klinická psychologie

Oblast jevů – ego identita – vývoj a formování: poruchy, formování identity

Vymezení identity osobnosti – vnitřní stejnost a kontinuita sebe a jiných: organizace sebevnímání

Marcia předpokládá, že identita je relativně stabilním výsledkem osobnostního vývoje.

Očekávané je následující pořadí stavů identity: od difuse přechod k předčasnému uzavření zvnitřněním vnějších předepsaných standardů. Dále prožívání krize v moratoriu a vyřešení krize dosažením stabilní identity.

 

Zdroje:

HAYES, Nicky. Základy sociální psychologie. Vyd. 3. Praha: Portál, 2003.

HEWSTONE, Miles a Wolfgang STROEBE. Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie. Praha: Portál, 2006.

https://www.researchgate.net/profile/Viera-Bacova/publication/309320985_Identita_v_socialni_psychologii/links/58c02ee992851cbfd30bbe60/Identita-v-socialni-psychologii.pdf

 


-        Latinsky ego

-        Já psychologické, je ucelená jednota vědomí, která v proměnách duševního života zůstává formálně stejnou, při tom však je stále relativním a činorodým východiskem všech projevů a úkonů.

-        Herbart rozlišuje „já“ od duše, podle Wundta je „já“ „relativní vůle individuální“.

-        Meynert rozeznává vůli prvotní a druhotnou, vyvinuvší se.

-        Lippsovi je „já“ zase „souvislostí možného života vědomého“.

-        Freudovi je „já“ čímsi „dozírajícím“.

-        Jiní psychologové přikládají „já“ pouze význam funkcionální (James, Kafka, Müller- Freienfels).

-        Dvojí „já“, jinak také označované za dvojvědomí, rozštěpení osobnosti, double conscience, alternance de deux personnes, vyskýtá se v některých stavech neobvyklých a chorobných.

 

 

 

 

 

 

ZDROJE:

ČERNOCKÝ, Karel. Psychologický slovník. Praha: Česká grafická Unie, 1940. s. 77. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:2ad5c620-3c75-11e3-9dde-5ef3fc9bb22f

MEAD, George Herbert a FAFEJTA, Ondřej. Mysl, já a společnost. Praha: Portál, 2017. s. 68. ISBN 978-80-262-1180-8. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:acd7cf1c-a7d9-4dfd-9cae-19db63cfd502

 

ČERNOCKÝ, Karel. Všeobecná psychologie. Olomouc: Pedagog. akademie, 1919. s. [1a]. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:1ebc4f05-6918-4bcc-a649-79e7e7f34d96


James E. Marcia

James E. Marcia

- klinický a vývojový psycholog

- navázal na Eriksnovo pojetí krize

- krizi vnímá jako zpochybňování autorit (rodiče, společnost nebo kultura), stanovených hodnot či dogmat  

- závazek vnímá jako hodnoty a cíle, jedinec investuje do tohoto závazku 

- popsal čtyři možné stavy identity u adolescentů:

1) Difúzní stav identity = stabilní stav; jedinec nemá a netvoří závazky identity; bez přítomnosti krize identity

2) Moratorium = jedinec má snahu tvořit závazky; přítomnost krize identity

3) Předčasné uzavření = závazky stanovené někým jiným jedinec závazky přejímá; bez přítomnosti krize identity

4) Dosažení identity = jedinec prošel krizí identity a má vytvořený systém hodnot

- pořadí jednotlivých stavů dle Marcia lze určit

                1. difúzní stav identity – bez systému hodnot

                2. předčasné uzavření identity – přivlastnění cizích hodnot

                3. moratorium – zpochybnění přivlastněných hodnot, hledání vlastních

                4. dosažení identity – vytvoření vlastních hodnot

- avšak neexistuje jedno správné pořadí, důležité je, aby stav moratorium předcházel dosažení identity

- jedinec se může vyskytovat v různých stádiích identity zároveň (profesní orientace – identita dosažena x partnerské vztahy – difúzní stav identity)

 

MACEK, Petr, 2003. Adolescence | Národní digitální knihovna | Digitální knihovna Kramerius [online] [vid. 2021-04-01]. Dostupné z: https://ndk.cz/view/uuid:adb951b0-b0ff-11e4-a7a2-005056827e51?page=uuid:61b95b10-d2f7-11e4-b880-005056825209