Osnova témat

  • [.přednášky a semináře z dějiny francouzské divadelní kultury.]

    Sbalit vše Rozbalit vše

     

    Francouzská kultura představuje již mnoho set let nevídaný mix legendárních osobností, dělníků umění i fascinujících solitérů, kteří společně utvářejí specifickou podobu evropské společnosti. Nemluvě o tom, že dějiny divadla (ani dramatu) nelze vnímat odděleně od další umělecké produkce (např. té literární).

    Snahou tohoto předmětu (přednášky/semináře) bude pokusit se na základě vybraných vhledů do dějin francouzského divadla poukázat na pozoruhodné fenomény evropské kultury, v níž významnou roli hrají právě francouzští divadelníci či autoři s divadlem spříznění. Na příkladech konkrétních (více či méně francouzských) tvůrčích osobností se pokusíme nahlédnout obecnější principy, které výrazněji přesahují za hranice jednoho konkrétního života & díla.

    Objekty zkoumání, od nichž se vydáme na další experimentální průzkum, se nám (mj.) stanou: pro nás pozapomenutý klasicistní autor Jean de Rotrou, romantik ve stínu, který fascinoval celou svou generaci, Gérard de Nerval, nezlomný provokatér a alkoholik Alfred Jarry, po úspěchu toužící poeta Edmond Rostand, brilantní, ve Francii usazený režisér gruzínského původu Georges Pitoëff, francouzský introvertní Ir s Nobelovkou Samuel Beckett či romanopiskyně a dramatička, která se bojí stárnutí, Yasmina Reza.

    Naší metodou nebude pouze analýza a výklad děl zmiňovaných autorů, ale také kontextové čtení a uvažování v širších - nejen divadelních a dramatických - souvislostech: budeme číst mimo jiné Paula Scarrona, Heinricha Heineho, (pravého) Cyrana z Bergeraku, Octava Mirbeaua, Luigiho Pirandella, Gao Xingjiana i Michela Houellebecqa.

    Předmět počítá s aktivním zapojením studentů, zejména prostřednictvím četby z hodiny na hodinu a účasti na diskusích v rámci seminární části výuky.

     

  • Harmonogram výuky v zimním semestru 2018/2019

    výuka probíhá vždy v úterý od 12:30 do 15:30 v uč. č. 408 podle následujícího harmonogramu:

    • 2. října - úvodní hodina

    • 9. října - Rotrou/Scarron

    • 16. října - VÝUKA SE NEKONÁ

    • 23. října - VÝUKA SE NEKONÁ

    • 30. října - VÝUKA SE NEKONÁ

    • 6. listopadu - Nerval/romantici

    • 13. listopadu - Jarry/moderna

    • 20. listopadu

    • 27. listopadu - Rostand/Cyrano

    • 4. prosince - VÝUKA SE NEKONÁ

    • 11. prosince - Pitoëff/režie

    • 18. prosince - Beckett/Gao Xingjian/Kundera

    • 8. ledna 

    Případná změna harmonogramu vyhrazena.

  • Tři verze pro Yasminu (8. ledna)

    Současné psaní pro divadlo ve francouzštině stojí rozkročeno mezi světem soukromých divadel a prostředím subvencovaných divadelních institucí. Autorkou, která se úspěšně pohybuje na pomezí obou světů je Yasmina Reza, jedna z nejúspěšnějších francouzsky píšících autorek textů pro divadlo v celosvětovém měřítku.

    Reza ovšem není pouze dramatička ale též romanopiskyně - na její románové psaní se podíváme v kontextu románů Michela Houellebecqa (a také jejího starší, leč výtečného monologického textu pro rozhlas/divadlo).

    Texty ke čtení:

    • Yasmina Reza: Tři verze života / Třikrát život (Trois versions de la vie, 2000)
        • prosím o přečtení obou překladových verzí (Michal Lázňovský / Renata Vejdovcová) a jejich předběžné porovnání...
    • Yasmina Reza: Adam Haberberg (román, 2003)
    • Michel Houellebecq: Podvolení (Soumission, román, 2015)

    Doplňková četba:

  • Čekající francouzský Ir (18. prosince)

    Do kánonu francouzského psaní pro divadlo patří rovněž charizmatický intorvertní Ir, který se stal pro mnohé ztělesněním pojmu "absurdní divadlo", ačkoli - jak sám konstatoval - svou tvorbu považoval spíše za "avantgardní".

    Samuel Beckett (1906-1989) psal romány (anglicky, francouzsky), texty pro divadlo (francouzsky), poezii (anglicky). A také inspiroval mnohé další, včetně čínsko-francouzského nobelisty Gao Xingjiana.

    *

    Texty ke čtení:

    • Samuel Beckett: Čekání na Godota (překlad Jiří Kolář)
        • k dispozici a četbě jsou též další překlady (Patrika Ouředníka či Karla Krause)
        • Waiting for Godot (anglická verze)
    • Gao Xingjian: Druhý břeh (publikováno ve výběru autorových textů pod názvem Druhý břeh)
    • Gao Xingjian: Všemoc divadla (publikováno ve výběru autorových textů pod názvem Druhý břeh)

    *

    doplňková (románová) četba:

    Samuel Beckett: Molloy

    Gao Xingjian: Bible osamělého člověka

  • Gruzínec v Paříži, aneb ten první z Kartelu (11. prosince)

    První polovinu dvacátého století ve francouzském divadelním světě nahlédneme prizmatem osobnosti režiséra (ale také herce, scénografa, dramaturga, ředitele) gruzínského původu, který umělecky vyrostly v předrevolučním Rusku, do Francie přišel přes Ženevu a seznámil francouzské prostředí (konečně) s Čechovem, Pirandellem a desítkami dalších autorů.

    Georges Pitoëff (1884-1939) se ve dvacátých letech stal jedním ze čtyř e Francii působících režisérů, kteří se spojili pod značkou tzv. Kartelu čtyř (Jouvet, Dullin, Baty, Pitoëff). A jako takového ho obvykle dějiny divadla prezentují: jako toho čtvrtého z nich.

    Proč by ale nemohl být spíše tím prvním?

    S ohledem na velmi omezené materiály v češtině se tentokrát četba zaměří spíše na doplňkové materiály:

    Možno přirozeně též nahlédnout do stručných kapitolek věnovaných GP v publikacích Jana Hyvnara, byť se nich objevují drobné nepřesnosti (viz např. kapitolu v knize Francouzská divadelní reforma).

     

  • Legenda předchází autora (27. listopadu)

    Dějiny světového divadla se bez Cyrana z Bergeraku nemohou obejít. Bez toho Rostandova. Nicméně Edmond Rostand (1868-1918) nebyl pouze autorem neoromantické hry o nostalgickém nosači. A titulní postava jeho nejslavnější hry není výplodem čisté fikce - ostatně jako i některé další postavy Rostandových textů pro divadlo. Filozofa a spisovatele Hectora Saviena Cyrana de Bergerac (1619-1655) je možno chápat jako jednoho z prvních autorů fantastické literatury a předchůdce sociálních utopií.

    *

    Texty k četbě:

    • Edmond Rostand: Cyrano de Bergerac
      • další české překlady jsou dostupné v knižních vydáních
      • Vrchlického překlad (s předmluvou a komentářem k českým překladům) vyšel v edici Repertoár nakladatelství Větrné mlýny (2005)
    • Hector Savien Cyrano de Bergerac: Cesta na Měsíc či Cesta do Sluneční říše
    • Edmond Rostand: Romantikové (Les Romanesques, 1894)

    doplňkové materiály:

    • filmová, rozhlasová i divadelní zpracování Cyrana z Bergeracu všeho druhu (Gérarda Depardieu nevyjímaje)
    • Jindřich Pokorný (ed.): Kniha o Cyranovi (Mladá fronta, Praha, 1996)
      • inspirativní kniha (i) se spoustou obrázků
    • Tomáš Vokáč: Angažované drama všedního dne (disertační práce, FF UK, 2012)
      • doporučeno jako orientační a rozvojová četba jak  k Edmondu Rostandovi, tak již k Jarrymu a Mirbeauovi

  • Velký předchůdce (13. listopadu)

    "Velký předchůdce" Alfred Jarry (1873-1907) provokoval, bořil, tvořil, jezdil na kole, žil, pil, střílel a umřel. Nebo/a psal, dělal divadlo, inspiroval, organizoval, komentoval.

    Jarry přitom není pouze autorem postavy ikonického Krále Ubu (a série her o něm), nýbrž i neobyčejným komentátorem dobového dění na přelomu století páry a věku moderního pokroku.

    Říkáme-li Jarry, říkáme též patafyzika. A říkáme-li patafyzika, říkáme zároveň avantgarda. Bořivá i tvořivá.

    *

    Texty k četbě:

    doplňková četba:

    • Alfred Jarry: Ubu králem (jako opakování a pro radost)
    • Tomáš Vokáč: Angažované drama všedního dne (disertační práce, FF UK, 2012)
        • doporučeno jako orientační a rozvojová četba jak k Jarrymu a Mirbeauovi, tak následně k Edmondu Rostandovi

    další možnosti:

    • Deník komorné jako film - výtečný Luis Bunuel (1964) či průměrný Benoît Jacquot (2015) - nebo jako četba/rozhlasová inscenace [SK] i [CZ] 

  • Prokletí potulných romantiků (6. listopadu)

    Gérard de Nerval (vl. jm. Gérard Labrunie, 1808-1855) se jako správný romantik vzpírá rigidnímu zařazení: fenomenální básník, úspěšný romanopisec, schopný dramatik, překladatel (nejen) Fausta, autor cestopisů, pilný pisatel dopisů, čilý divadelní kritik, sarkastický novinář.

    Je moderní, inspirativní a přitom obtížně uchopitelný. Jeho mediální i kritický obraz se za necelá dvě století, jež uplynula od jeho vstupu do uměleckého světa, mnohokráte proměnil: z představy sympatického, dobráckého, leč poněkud „podivínského a výstředního“ básníka z okruhu pařížské frenetické bohémy, který „jako vlaštovka“ kroužil okolo (pro nás) slavnějších a známějších umělců, mezi nimiž nechybí Théophile Gautier, Alexandre Dumas či Victor Hugo, se rozvinul v obraz jednoho z pilířů literatury a umění 19. století.

    Divadlo pro něj bylo žánrem snů, které mu ovšem přineslo nemálo zklamání. Dobře totiž věděl, že když si (jako dramatik) přejete mít na scéně „peklo, dostanete kovárnu“!

    *

    Texty k četbě:

    * Adaptovat cizí díla, to je umění! (kapitola z knihy Gérard de Nerval a jeho dvojenec)

    * J. W. Goethe: Bůh a Bajadéra [Der Gott und die Bajadere]

    * básně Gérarda de Nerval [zejména: Fantazie, Chiméry a další sonety; česká vydání viz níže, ale originál je originál...]:

        • Gérard de Nerval (poezii vybral a přeložil Vilém Závada, prózy přeložil Jaroslav Zaorálek), díl 2. Prokletí básníci, sv. 7. Praha: Rudolf Škeřík, 1930, v tir. 1931.
        • Gérard de Nerval (poezii vybral a přeložil Vilém Závada, prózy přeložil Jaroslav Zaorálek), díl 1. Prokletí básníci, sv. 6. Praha: Rudolf Škeřík, 1930.
        • Chiméry = Les chimères (přeložil Karel Zlín), ed. Rubín. Praha: Trigon, 1999.
        • Chiméry (přeložil Jan Tomeš). Praha: Odeon, 1966.
        • Chiméry a Aurélie (přeložil Jan Tomeš. V tomto uspořádání 1. vyd. Praha: BB art, 2003.
        • Chiméry. Praha: Jaroslav Picka, 1954.

    * Gérard de Nerval: Sylvie (1853) [česká vydání viz níže]

        • Sylvie; Aurelie (přeložil Jaroslav Zaorálek), ed. Světová četba, sv. 145. Praha: SNKLHU, 1957.
        • Sylvie: Vzpomínky na Valois (přeložila Annia R. Kouglová), ed. Moderní bibliotéka č. 7 (VII). Praha: Fr. Adámek, 1909. 

    Doplňkovou četbou bude staroindická Šúdrakova hra Hliněný vozíček.

    Pro zájemce pak Gautierovy publicistické texty (a zápisky) z cest po Španělsku Voyage en Espagne (1859) [anglický překlad: Wanderings in Spain]

    V potaz můžeme vzít i 210. díl seriálu The Simpsons s názvem Lisa gets an 'A' (prem. 22. listopadu 1998).

  • V absurdním stínu klasicistních velikánů (9. října)

    Úběžníkem našeho uvažování o klasicistním světě bude osobnost pozapomenutého dramatika Jeana de Rotrou (1609-1650), autora pozoruhodné tragédie Pravý Svatý Genesius (Le Véritable Saint Genest) o herci-mučedníkovi.

    Souběžně s Rotrouovou verzí hry o pohanském herci zosobňujícím křesťanské mučedníky se podíváme na věhlasnou, leč do češtiny stále nepřeloženou studii Jeana-Paula Sartra o Jeanu Genetovi Svatý Genet, herec a mučedník (Saint Genet, comédien et martyre, 1952).

    Doplňkovými texty k četbě budou dva romány s hereckou tématikou:

    V potaz vezmeme též filmovou verzi Gautierova románu (z roku 1961 s Jeanem Maraisem či Louisem de Funèsem). 

  • Seminární playlist "à la français":