Osnova témat

  • Výběrový kurz I - Filosofie člověka

    Sbalit vše Rozbalit vše

    Filosofie o člověku uvádí studenty do problematiky základních paradigmat vymezení člověka v metafyzickém myšlení. Pojetí člověka jako animal rationale, imago Dei a ego cogito. Základy moderní filosofické antropologie v pojetích člověka jako homo faber, homo ludens, homo educandus a homo educans, homo viator, ens amans ad. Novověké pojetí člověka jako bytosti rozumějící. Jak si můžeme porozumět jako lidé patřící k jiným kulturám, generacím, vycházejícím z jiné tradice?

  • 1. Uvedení do problematiky člověka

    Téma člověk začalo ve filosofickém myšlení vymezením základních antropologických paradigmat, vzorců, v nichž se člověk stylizoval vždy ve vztahu k tomu, co ho přesahuje, ke kosmu, k bohu, k přírodě. Antropologismus se tak stal integrální součástí filosofických, etických i teologických konceptů, ze své povahy však byl bezprostředně svázán a podroben rozvrhem ontologickým. Vznik antropologie je záležitostí moderního myšlení. Formuje se tam a tehdy, když člověk sám sebe chápe jako východisko světa, kde si nárokuje konstituci světa a kde vytváří své vlastní specifické světy – svět umění, svět vědy, svět kultury, svět hodnot, svět dětí, svět mravní, svět práce a další.

  • 2. Mýtická antropologie

    V antické, řecké podobě mytologie byly položeny předpoklady a základy pro jednu z nejvýznamnějších podob sebereflexe a sebeporozumění člověka. Řecká mytologie, zachovaná dodnes v řadě epických básní, Homérově Iliadě a Odyssei, Hésiodově Theogonii i v mnohých dramatických ztvárněních Aischylových a Sofoklových, vypovídá nejen o představách starých Řeků o světě a životě, ale lze na ni, na jejích reprezentativních podobách ukázat, co vlastně mytologie vůbec představuje a jaký význam v životě člověka sehrává. Smyslem mytologie bylo především uspořádání mýtů.

  • 3. Člověk jako bytost rozumná a společenská – zóon logon echon a zóon politikon

    Vznik prvního antropologického paradigmatu je spjat se vznikem filosofie samotné. To, co narušilo zdánlivě nenarušitelný běh mytického světa, byla nově nastalá mobilita. Setkávání a konfrontace mýtů znamenaly kolaps mytického světa. Mytickou vděčnost nahradil údiv, mýtus nahradila filosofie.

  • Téma 4 Člověk jako obraz boží – imago Dei

    Židovsko-křesťanská tradice pojetí člověka jako imago Dei, obrazu božího, má svůj počátek ve starozákonní knize Genesis. Zde se vznešeným a strhujícím způsobem hovoří o stvoření světa a člověka bohem. Biblická výpověď o člověku je zvláštní v tom, že v ní existují dvě verze, dvojí a navíc rozdílná vyprávění o tom, kdo je člověk a jaké je jeho místo ve stvořeném světě.

  • Téma 5 Člověk jako myslící subjekt – ego cogito

    Novověké metafyzické myšlení vytvořilo třetí z paradigmat, pojetí člověka jako myslícího subjektu a zformovalo také základní plán světa, tzv. subjekt-objektový rozvrh, v němž se moderní myšlení i jednání, často nereflektovaně, ale o to důsledněji, prakticky dodnes pohybuje. Zatímco historie stojí před stále otevřeným problémem datování vzniku novověku, je pro dějiny filosofického myšlení přelomový okamžik jasně určen. Novověké myšlení, zformulované jako metafyzika subjektivity, vzniká vytvořením právě tohoto nového schématu vztahu člověka a světa, už zmíněným subjekt-objektovým rozvrhem a prosazením nového druhu lidské činnosti, exaktní vědy.

  • Téma 6 Člověk jako bytost univerzální

    Třetí, poslední, novověké paradigma člověka jako myslícího subjektu, jako čistého já zakončilo řadu antropologizujících metafyzických pokusů vymezit člověka ze vztahu k tomu, co ho překračuje. Antropologizující metafyzika ve svých třech základních podobách je od konce 18. století vystřídána antropologií jako otevřeným antimetafyzickým pokusem vyložit svět z pohledu člověka. Projevem nových tendencí je především snaha vyjádřit základní lidský postoj k jsoucnu vcelku jako světonázor.

  • Téma 7 Člověk jako existence – ek-sistence

    Jedním z klíčových filosofických pojmů s antropologickou relevancí je pojem existence, v novodobém myšlení vyhrazený pouze člověku, na rozdíl od klasické metafyzické pojmové výbavy (např. u Aristotela), kde existence tvořila párový pojem k esenci.

  • Téma 8 Člověk chtějící a hodnotící - ens volens a homo mensura

    Friedrich Nietzsche destruoval metafyzické koncepty světa a člověka. Proti jednotě a rovnováze animality a racionality nebo animalitě zkrocené a podřízené rozumu preferoval vládu těla, pudů, vášní, a instinktů. Navázal na protagorovské anthropos panton metron, „člověk je mírou věcí“ a dovršil zásadní proměnu v pojetí hodnot, přehodnocení všech hodnot. Problém hodnot vykrystalizoval u Nietzscheho v trojím boji, boji proti tradiční morálce, ontologii a křesťanství.

  • Téma 9 Člověk jako bytost dějinná – homo historicus

     

    Dějinné vědomí

    V Německu na přelomu 19. a 20. století se v polemice vůči osvícenské představě dějin jako realizaci pokroku i proti hegelovské představě dějin jako pohybu pojmu svobody zformuloval nový koncept dějin a člověka (homo historicus) spojený s motivem tzv. „dějinného vědomí“.

  • Téma 10 Člověk jako bytost milující – ens amans

    Max Scheler už v roce 1915 ve stati K ideji člověka formuloval program filosofické antropologie s příznačnou ambiciózností: „V určitém smyslu se dají všechny centrální problémy filosofie redukovat na otázku, co je člověk a jaké místo a postavení zaujímá v celku bytí, světa a Boha.“

  • Téma 11 Člověk jako bytost vyrábějící - homo faber

    V pojetí homo faber je práce pojata jako proces vztahování se člověka k přírodě, jako proces formování, ovládání, přivlastňování a přizpůsobování si přírody.

  • Téma 12 Člověk jako bytost hrající si - homo ludens

    Hra je stará jako lidstvo samo, Huizinga dokonce tvrdí, že hra je starší než lidská kultura, že je pramenem lidské kultury. Lidé si odnepaměti hráli, a to nejen v době dětství, kdy si člověk „musí“ hrát a kdy je hra přípravou na život.


  • Téma 13

  • Téma 14