Teoretické proudy feministické sociologie II.

Radikální feminismus: centrální tezí radikálního feminismu je tvrzení, že nerovnosti související s rodem jsou výsledkem fungování autonomních mechanismů patriarchátu; patriarchát je univerzálním systémem, ve kterém muži ovládají ženy. Radikální feministky  provádí zkoumání v oblasti biologické podmíněnosti či společenského konstruování rodových rozdílů (počítá se totiž i s osobami s odlišnou sexuální orientací); nakonec za přijatelnou variantu považují buď únik nebo revoluci.

            Radikální feministky odmítají tezi o ženské biologické podřadnosti  (která se rozšířila v souvislosti s popularitou Freudovy psychoanalýzy a zejména jeho tezí o významu oedipálního stádia vývoje). Dále radikální feministky usilují o tzv. sesterství (sisterhood), budování ženské identity či oslavování ženské kreativity (jsou kritizovány zejména procesy s čarodějnicemi, čínské vázání nohou, ženská obřízka či fistula). Radikální feministky jsou dále přesvědčeny o tom, že mechanismy podřízení žen fungují bez ohledu na dobu a čas a zdůrazňují i mocenské vztahy v oblasti intimity a osobní komunikace (sexuální život, atd.)

Socialistický feminismus: socialistická feministická teorie přikládá velký význam společenským vztahům a vychází z teorie patriarchátu v tom smyslu, že muži mají nadvládu nad ženami bez ohledu na typ společnosti.  Socialistické feministky považují kapitalismus a patriarchát za dvě odlišné komponenty a usilují o rozvinutí teorie kapitalistického patriarchátu. Konkrétní formy útlaku jsou uskutečňovány v důsledku vlivu rodu, třídy, rasy, věku či národnosti; ženy jsou řízeny především prostřednictvím vládnoucí třídy stejně tak jako prostřednictvím mužů (ženy jsou řízeny kapitalistickými poměry - ve kterých prodávají svoji pracovní sílu na straně jedné - a muži usilujícími o uspokojení své sexuální touhy či potřeby na straně druhé). Konkrétněji, vyloučení žen z veřejné sféry je uskutečňováno ve prospěch kapitalistů a mužů, zatímco prospěch z neplacené práce v domácnosti mají prospěch muži i ženy (tyto mechanismy jsou kamuflovány ideologiemi sňatku a mateřství).

Socialistické feministky dále poukazují na skutečnost, že v důsledku industrializace a segmentace trhu práce došlo k vyloučení žen z prestižních profesí a ztrátě řady vlastnických práv; muži si rozvinuli řadu dalších mocenských strategií a vztahů ve veřejnostních vztazích (které upírají ženám) a současně se posílily rodinné ideologie. Podle socialistických feministek je možné hovořit o odlišných zájmech kapitalismu a patriarchátu, přičemž napětí mezi nimi je kladeno do souvislosti s vykořisťováním ženské práce; ve Velké Británii došlo k posunu od soukromého patriarchátu (ve kterém ženy byly drženy v domácnosti) směrem k veřejnému řízení, kde ženy jsou řízeny ve všech oblastech (zdravotní systém, vzdělávání, trhu práce, apod.)

První vlna feminismu – je nejčastěji spojována s feministickým hnutím proběhnuvším během devatenáctého a na začátku dvacátého století (hnutí se soustřeďovalo především na získání volebního práva pro ženy a vycházelo z  výše zmiňovaného feministického paradigmatu.) Toto hnutí poukazovalo především na odlišné důsledky vzniku moderních měšťanských společností pro postavení mužů a žen; zatímco muž byl pojímán jako autonomní bytost uvažující vlastním rozumem, svobodně se rozhodující a nikomu se nepodřizující, místo ženy bylo v domácnosti, její úlohou bylo podřizování se svému okolí bez možnosti vlastní seberealizace (muž byl tedy občan s občanskými právy, zatímco žena se stala neobčankou bez občanských práv)   

Druhá vlna feminismu – jedna z nejvýznamnějších zakladatelek feminismu Simone de Beauvoir tvrdí, že každá lidská skupina považuje sebe samotnou za „já“, zatímco ty ostatní za „ty druhé“.

Z hlediska rodu je především problematickou skutečnost, že ženy samy sebe chápou jako ty druhé. Po konzervativní vlně v padesátých letech se v šedesátých letech zformovala druhá vlna feministického hnutí. Zpočátku druhá vlna feminismu získala masovou podporu v souvislosti s hnutím hippies odmítajícím měšťanský model uzavřené rodiny, ale později se ženské hnutí oddělilo od hippies a stalo se samostatným proudem.

            K hlavním výdobytkům druhé vlny feminismu patří větší kontrola žen nad vlastním tělem, právo na potrat a přístup ke všem profesím. (Na rozdíl od první vlny feminismu) v šedesátých letech ženy měly přístup ke vzdělání a zaujímaly již pozice ve vědě;  feministické hnutí se prosadilo i na univerzitní půdě a ustavilo se i jako vědní obor (gender studies, women´s studies, gender studies, feminist theory, apod.)

Třetí vlna feminismu – (zhruba od devadesátých let dvacátého století) kritizuje předchozí esencialistické a monolitické vymezení ženství a rozbíjí feminismus na mnoho dalších směrů, které zohledňují různorodost postavení a identit žen (zohledňují věk, barvu pleti, sexuální orientaci,  původ, apod.) V rámci třetí vlny došlo k rozpracování postkoloniální teorie, kritické teorie, postmodernismu, transnacionalismu, kyberfeminismu, ekofeminismu, nové feministické teorie, transgenderové politiky, apod. Došlo i k proměnám veřejných diskursů v souvislosti s problematikou rodu v tom smyslu, že v některých národních diskursech došlo k tematizování sexuálního obtěžování (například ve Spojených Státech Amerických Anita Hill obvinila Clarence Thomase, člena Nejvyššího soudu USA, ze sexuálního oběžování). Klíčovým tématem třetí vlny feminismu je porušování práv žen na různých kontinentech (vraždy ze cti, kamenování k smrti, obchod s bílým masem, ženská obřízka, fistula, atd.)

Kontrolní otázky či další náměty ke studiu:

1)Proč mohou globalizační souvislosti napomoci uskutečňování projektu radikálního feminismu?

2)Jak industrializace zhoršila postavení žen v patriarchálních strukturách?

3)Jak se druhá vlna feminismu kriticky vztahuje k problematice konstruování subjektu na straně jedné a ostatních či druhých v rámci mainstreamových diskursů na straně druhé?

 4)Pokuste se vzpomenout na druhy porušování práv žen na různých kontinentech a vymezit jejich obsah (zohledněte první generaci, druhou generaci i třetí generaci lidských práv).

 5)Které české, evropské a mezinárodní organizace vystupují proti porušování práv žen?