Teoretické proudy feministické sociologie I.

Feministická sociologie se vyjadřuje kriticky ke skutečnosti, že většina sociologického myšlení je reprezentována muži a že na vysokých školách je vyučována mainstreamová teorie; dále problematice žen a rodu je věnována v učebnicích zvláštní kapitola a nejsou součástí hlavního proudu výzkumu; za určitý pokrok je považováno uveřejnění výsledků výzkumů uskutečněných na základě feministické metodologie či různé teoretické perspektivy.    

Institucionální zázemí studia feminismu v České republice: po roce 1989 se v Sociologickém ústavu Akademie věd vytvořilo pracoviště soustřeďující se na problematiku zkoumání rodu, na půdě kterého se některé badatelky otevřeně hlásí k feminismu (Alena Křížková a Zuzana Uhde); již několik let je uveřejňován časopis Gender/rovné příležitosti/výzkum,  kde zkoumání pohlaví a rodu (ve srovnání se Sociologickým časopisem) je do určité míry uskutečňováno na základě feministické perspektivy či minimálně je zohledňována problematika rodu (šéfredaktorkou tohoto časopisu je doktorka Zuzana Uhde, která před několika lety obhájila doktorskou práci o feminismu na katedře sociologie Filosofické fakulty Univerzity Karlovy).

Britské autorky úvodu do feministické sociologie Pamela Abbott a Claire Wallace rozlišují čtyři feministické perspektivy či paradigmata (jedná se o aposteriorní klasifikace, které jsou v dalších učebnicích pozměněny či dále rozvedeny).

1.Liberální feminismus  (prosazoval se zejména v první vlně feminismu) – usiluje o získání rovnoprávnosti žen a kritizuje diskriminaci žen na trhu práce. Kriticky se vyjadřuje ke skutečnosti, že muži jsou posuzováni na základě výkonu, zatímco ženy na základě statusu v rodině či podobných společenských kritérií; není považováno za normální, aby ženy otevřeně jako muži přiznali, že nejsou pouhými pomocnicemi a že sledují své vlastní zájmy. Liberální dále feministky poukazují na to, že rozdíly mezi pohlavími nejsou vrozeny, ale že jsou osvojovány jako role v průběhu socializace v tom smyslu, že chlapci a dívky jsou socializovány odlišným způsobem.

Liberální feminismus zdůrazňuje skutečnost, že v některých zemích i dnes neexistuje rovnost žen před zákonem a že v mnoha zemích jsou ženy nepřímo diskriminovány i prostřednictvím neformálních společenských mechanismů (v rámci feministické sociologie diskriminační mechanismy jsou například  konceptualizovány prostřednictvím pojmů skleněný strop a skleněný výtah). Dalšími feministickými proudy je liberální feminismus kritizován zejména za to, že věnuje příliš velkou pozornost institucionálním aspektům a nedostatečně zohledňuje zkušenosti žen stejně tak jako zkušenosti mužů. 

2.Marxistický feminismus se snaží odpovědět na otázku, proč jsou ženy vylučovány z veřejné sféry a proč jsou placeni hůře než muži (Marx nevěnoval této problematice pozornost, a z tohoto důvodu je považován za „sex blind“). Marxistické feministky jsou přesvědčeny o tom, že ženy jsou vytlačovány z trhu práce z toho důvodu, že představují hrozbu pro muže (včetně toho, že jim mohou konkurovat jako levnější pracovní síla). Marxistický feminismus se také odvolává na teze proslulé Engelsovy studie Původ rodiny, vlastnictví a státu, na základě kterých muži prosazovali patriarchát z toho důvodu, že usilovali  o zajištění biologické legitimity svých potomků (v důsledku odstranění matriarchálních struktur a ustavení dlouhodobého patriarchátu se tak ženy dlouhodobě ocitly v podřízené pozici).

            Podřízení žen také souvisí s kapitalistickým způsobem výroby, v důsledku kterého jsou utvářeny dvě antagonistické třídy (muži versus ženy); dále marxistický feminismus  usiluje o emancipaci žen prostřednictvím odstranění kapitalistických mechanismů. Marxistický feminismus bere v úvahu i další marginalizované skupiny a diskriminace žen je kladena do souvislosti s diskriminací dalších etnických skupin (například marxistický feminismus zohledňuje i problematiku vícenásobné diskriminace).

Podle feministické marxistické teorie třída a rod nejsou dvěma odlišnými proměnnými,  a je třeba zohlednit především rodinný způsob života a fenomén domácnosti (oikos). Klíčovým bodem historického vývoje byl vznik industriálního kapitalismu, kdy domácnost přestala být zájmem mužů (pater familias) a úlohou ženy se stalo vytváření příjemné atmosféry a fungování coby neplacená pracovní síla. Marxistická feministická teorie je kritizována zejména za to, že nedostatečně vysvětluje vykořisťování žen v soukromí či že nekonkretizuje výhody mužů vyplývající z těchto vykořisťovatelských mechanismů.

 Kontrolní otázky či další náměty ke samostudiu:

1)Co je podstatou pojmů skleněný strop a skleněný výtah?

2)Jak byste charakterizovali patriarchát za Rakouska-Uherska ve srovnání s patriarchátem v současné České republice?

3)Jak by se mohl lišit postoj liberálních a marxistických feministek co se týče fenoménu surogátní (náhradní) matky?

4)Jak byste srovnali nerovnosti z důvodu rodu v bývalém socialistickém Československu na straně jedné a v současných kapitalistických poměrech na straně druhé?

5)Proč je dichotomie soukromí a veřejnosti důležitou komponentou pro feministický pohled na rodinu?