Úkol: Aktivita k lekci identita a vývojové aspekty

Předčasné uzavření identity

Předčasné uzavření identity, neboli „foreclosure“ či také status náhradní identity, je stav, který se může vyskytnout u jedince v průběhu adolescence. Toto stádium definoval James E. Marcia spolu s dalšími třemi stavy identity:

1. difuzní, rozptýlená – před vyvíjením identity, zmatenost,
2. přejatá, uzavřená – převzaté hodnoty, nereálné cíle
3. odložená identita, moratorium – zkoumání alternativ, úzkost, nejistota,
4. autentická identita – stabilní systém závazků, jistota.                                          (1)

Pokud mluvíme u jedince o předčasném uzavření identity znamená to, že hodnoty a postoje, které jedinec zastává, převzal od jiných jedinců, nejčastěji od rodičů, pedagogů, nebo od nejbližších přátel. (2) Jedinec tak napodobuje svůj vzor, který považuje za ideální, důvěřuje mu a necítí nutnost ho jakkoli měnit. Nepovažuje za zásadní objevování nových vlastních zkušeností a nevytváří si iluze. (3)

Tento trend se často vyskytuje u osob, které jsou součástí kulturních skupin a společenství, ve které převládají takzvaná dědičná povolání a identita rodičů je velmi vysoce uznávána. Jedince pak přejímá stejné povolání i stejný životní styl, jakým žijí jeho rodiče. (4)  Je tak odkázaný a závislý na autoritě, má nízké sebevědomí, je spokojeni se svým životem, s výběrem školy i se zaměstnáním. Mohou se však u něj vyskytnout konfliktní vztahy s ostatními lidmi, potíže s intimitou ve vztazích, v závažnějších případech sklony k patologickému chování (extremismus, závislosti na návykových látkách aj.). (5) Jak uvádí Vágnerová (3), jediné zklamání, které může adolescenta zastihnout, je stereotypní způsob života, založený na tradicích.

(1) THOROVÁ, Kateřina. Vývojová psychologie: proměny lidské psychiky od početí po smrt. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0714-6.

(2) VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-1428-8.

(3) VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: dětství a dospívání. Vyd. 2., dopl. a přeprac. Praha: Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-2153-1.

(4) HILL, Grahame. Moderní psychologie: hlavní oblasti současného studia lidské psychiky. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-641-1.

(5) MACEK, Petr. Adolescence: psychologické a sociální charakteristiky dospívajících. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-348-x.

Střední dětství neboli Childhood neboli též předškolní věk trvá přibližně od 3. do 6. roku života (někdy uváděno do 7. roku života). Je typické mírným růstovým tempem, ale zároveň prvním růstovým spurtem, závislostí na dospělých, prořezáváním trvalých zubů a ukončením růstu mozku. Střednímu dětství předchází rané dětství a navazuje na něj dětství pozdní. Je to období velmi typické pro člověka (Králík a Čuta, 2015).

Z hlediska růstu a tělesné stavby je pro toto období typická dětská stavba těla, kdy tělu dominuje hlava a při uvolněném postoji břicho vyčnívá dopředu. V tomto období se velmi rozvíjí jemná i hrubá motorika a zlepšuje se pohybová koordinace (Králík a Čuta, 2015).

V tomto období se též hodně rozvíjí komunikace a socializace. Dítě si osvojuje čím dál více mluvenou řeč a díky ní začíná interagovat s vrstevníky převážně verbálně. S rozvíjející se komunikací se zároveň učí sociálním dovednostem a postupně dochází k fázi přesahu rodiny a přípravy na život ve společnosti (Králík a Čuta, 2015; Vágnerová, 2012). Je zde obzvláště důležitá hra, dítě si již hraje s ostatními, nejen vedle nich a pomocí hry, kresby či vyprávění vyjadřuje svůj názor na svět. Hodně se rozvíjí uvědomování sebe sama a sebehodnotící emoce. (Vágnerová, 2012). Začínají se projevovat i první pohlavní rozdíly, chlapci bývají agresivnější a divočejší než dívky (Králík a Čuta, 2015).

Pro konec tohoto období je především specifická stabilizace vlastní pozice ve světě a diferenciace vztahu ke světu (Váhnerová, 2012).

Zdroje:

Králík, Miroslav a Čuta, Martin, 2015. Individuální vývoj člověka (texty k přednáškám). Dostupné z:  https://is.muni.cz/el/1431/podzim2015/Bi6868/um/IVC_18_Texty_k_prednaskam.pdf

VÁGNEROVÁ, Marie, 2012. Vývojová psychologie: dětství a dospívání. 2. vydání, doplněné a přepracované. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-2153-1.

PŘEDSUDEK

 emočně nabitý a kriticky nezhodnocený úsudek

• vytvořený nebo hotově přejatý

• charakter stereotypu, ze kterého následně plyne postoj

• týká se jednotlivé osoby i sociální skupiny

• rozvoj především v dětství

  • tvoření nejsilnějších předsudků v 4. - 5. roce života (Aboud, 1993)

  • výzkum Hraba a Granta - předškolní děti si vybírají panenku barvy své kůže

  • studie Yee a Browna - zvýhodňování skupin stejného pohlaví

  • výzkum Rutlanda - tvorba národnostních předsudků od 10ti let

• v teorii spojen s otevřenou nebo uzavřenou strukturou osobnosti

  • tolerance/dogmatismus

  • autoritářská osobnost

  • sociální mobilita

  • frustrace

  • plnění speciálních iracionálních funkcí

• boj proti předsudkům:

  • větší informovanost

  • tolerance

Zdroje:

• Aboud, F., E.: (1993). The developmental psychology of racial prejudice. Transcultural Psychiatric Research Review.

• Čáp, J.: (2001). Psychologie pro učitele. (Vyd. 1., 655 s.) Praha: Portál.

• Geist, B.: (1993). Sociologický slovník. Praha: Victoria Publishing. ISBN 80-85605-28-7.

• Hartl, P., Hartlová, H.: (2010). Velký psychologický slovník. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.

• Hraba, J., Grant, G.: (1970). Black is beautiful: A reexamination of racial preference and identification. Journal of personality and social psychology, 16(3), 398.

• Rutland, A.: (1999). The development of national prejudice, in‐group favouritism and self‐stereotypes in British children. British Journal of Social Psychology, 38(1), 55-70.

Yee, M., Brown, R.: (1994). The development of gender differentiation in young children. British Journal of Social Psychology, 33(2), 183-196.