Úkol: Aktivita k lekci identita a vývojové aspekty

Pojem "Identita" má mnoho definic. Výrost, Slaměník(2008) vysvětlují pojem identita jako totožnost jedince, kým nebo čím je osoba nebo společenství lidí. Rozebírají se zde odpovědi na otázku "kdo jsme, čím jsme".

Původní koncepce identity byla definována jako totožnost, stejnost jedince v čase a ve všech okolnostech .Stejnost osob, které tvoří sociální společenství. Identita člověka je tvořena podstatnými vlastnostmi, které když se změní , jedinec přestane být sebou samým. Stává se jiný, než dříve. Není však zcela jisté, které vlastnosti jsou ty podstatné.

Postmoderní přístup se rozchází s původní koncepcí termínu identita. Zde je identita chápána jako měnící se podle situace, času, místa, okolností. Vnímá člověka jako celek - více holistické pojetí.

Společné rysy postmoderních přístupů k identitě: 

závislost na historii a kultuře, utváření identity pomocí interakce s druhými, identita jako příběh o sobě, identita je určována hodnotami, v přístupu k identitě během života převládá dynamika a změny, identita se neustále přetváří a mění.

Příklady teorií identity:

Teorie Ego-identity - zde se identita chápe jako vnitřní stejnost, věci jsou propojené, je zde návaznost, jsou zde období, kdy se identita přeskládává

Boj mezi egem - čím chci být

Boj mezi superegem - čím bych měla být podle druhých

Výzkum Marcia říká, že pro formování identity jsou důležité další aspekty. Krize, závazek, předčasné uzavření identity.

V rané dospělosti si ujasňuji role, čím chci být a aktivně o tom přemýšlím. Může se stát, že se naplní to, co chci a ujasním si role, nebo se může stát předčasné uzavření identity (přirozeně to neprojde krizí a většinou k tomu dochází různými okolnostmi). Nebo může nastat rozpad identity - nízká v závazku, nevím kým chci být a nezáleží mi na tom.

Teorie sociální identity - Tajfel rozděluje dvě základní skupiny: Personální identita - čím se odlišuji, co mě dělá mnou, přesvědčení o svých dovednostech. Sociální identita - jak se liší skupina od ostatních.

Použitá literatura:

VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. Psyché. ISBN 978-80-247-1428-8.

Je jedincem prožívaná vlastní jedinečnost – obraz sebe sama. Identita je výsledkem osobnostního rozvoje jedince. Identita se utváří i od vlivem kultury a společnosti.

Některé charakteristiky jsou dané (pohlaví, rasa) a jiné získané (osvojení si role, členství ve skupině)

Tři roviny identity:

1)    Intrapersonální – uvědomování si vlastní jedinečnosti a co nás odlišuje od druhých.

- "Jaký jsem a čím se liším od jiných?"

2)    Interpersonální – uvědomování si svých sociálních rolí.

- "Kdo jsem ve vztahu k jiným lidem?"

3)    Sociální – je určena příslušností k určité sociální skupině.

- "Jakých skupin jsem členem?"

Identita pochází z latinského identitas od idem – týž. V doslovném překladu znamená totožný, stejný. V psychologii mluvíme o vědomí trvalé totožnosti, což bychom si mohli vysvětlit, že i když se měníme jsme stále stejným člověkem. S pojmem identita se můžeme setkat v psychologii osobnosti, vývojové psychologii, sociální psychologii apod. Identita se utváří celoživotně, její podstatou jsou aktivní procesy sebedefinování se, hledání, uvědomování, rozhodování a vybírání si toho, kým jedinec ve světě je nebo bude (Bačová, 1996 b).

E. H. Erikson – „Teorie osmi věků člověka“

Erik Homburger Erikson (narodil sa 15.2.1902 vo Frankfurte nad Mohanom a zomrel 12.5.1994 v Harwich, Massachusetts v USA).

Bol nemecko – americký vývinový psychológ a psychoanalytik rakúskeho pôvodu známy svojou teóriou psychosociálneho vývoa človeka a svojím pojmom „KRÍZA IDENTITY“.

Narodil sa ko dieťa židovskej matky, ako dôsledok jejho momomanželského vzťahu.

Od ranného detstva prežíval krízu identiky, ktorá veľmi ovplyvnila jeho myslenie a stala sa znakom jeho teórie osobnosti

Bol  12. najcitovanejším psychológom v 20. storočí.

 Preslávil sa najmä epigenetickým diagramom.

Vývoj osobnosti je podľa Eriksona viazaný na biologické, spoločeské, kulturne a historické faktory ovplyvňujúce vývoj človeka. Na každom stupni vývoja musí jedinec vyriešiť  základnný psychologický rozpor. Po jeho vyšetrení získava cnosť a pokračuje v rozvoji osobnosti.

Etapy ľudského života podľa Eriksona

1. 0-1 rok vďaka starostlivosti matky získava dieťa základný pocit dôvery v živote, cnosť získaná v tomto období je NADEJ.
2. 1-3 roky rozpor mezi pocitom autonomie a ostychu v závislosti na požiadavkách okolia, rozvíjanou ctnosťou je Vôla.
3. 3-6 let (predškolský vek) konflikt medzi vlastnou iniciativou a pocitom viny, vyvíja sa SVEDOMIE.
4. 6-12 ročný človek konflikt medzi snahou v práci a pocitom ménejcennosti „vstup do života“ ctnosťou je KOMPETENCIA
5. 12-19 rok (vek dospievania) hľadanie vlastnej identity v konflikte s nejistotou ohlľadom vlastnej role medzi ľuďmi, ctnosťou jeVERNOSŤ-
6. 19-25 rokov (mladá dospelost) jedinec je pripravený splynúť s druhou osobou objavuje hranice svojej intimity, ctnosťou je LASKA.
7. 25-50 rokov (dospelost) pocit generavity (túžba tvoriť) sa dostáva do konfliktu s pocitom osobnej stagnacie, ctností je schopnost starať sa  o niekohoo alebo niečo
8. od 50 rokov (neskorá dospelosť, stárnutie) pocit osobnej integrity (vyrovnanosti), ktorá sa prejaví prijatím vlastního života je v konflikte s pocitom zúfalstva a strachu zo smrti, ctnosťou je múdrosť.

IDENTITA

Genderová identita 

-       vlastní identifikace člověka k maskulinitě, feminitě, různé kombinaci obou nebo k žádnému z uvedených genderů.^[1] Standardně se tak pojem „gender“ nepřekládá.

Sociologický přístup 

-       pohlaví je biologickou charakteristikou, kdežto gender je společenskou konstrukcí. ^[2]. Sociální konstruktivismus tvrdí, že sociální realita není dána jako fakt, ale je neustále znovu konstruována v procesu sociální interakce a komunikace.^[3]

Core gender identity

-       do třetího roku života.^[4] Děti jsou pak schopné se ustáleně vyjadřovat o svém genderu a vybírat si k němu příslušné aktivity a hračky,^[5] přestože ještě zcela nerozumí genderovému dosahu. Očekávání spojená s pohlavní rolí se předávají verbálně i neverbálně: rodiče navlékají děti do odlišného oblečení, chlapci dostávají hračky v podobě aut, letadel, zbraní, dívky jsou vybaveny kuchyňkami a převlékacími panenkami.^[6] 

-       Od dívek se očekává, že budou méně fyzicky silné, budou více oplývat emocemi^[7] a už od útlého mládí budou připravovány na roli hospodyně pečující o domácnost. Muži mají být fyzicky silnější a agresivnější.

-       genderová socializace - založena na učení genderových rolí prostřednictvím sociálních faktorů, jimiž jsou například škola, média či rodina.^[8] Gender tedy vyjadřuje myšlenku, že pokud jde o sociální chování, lidé se jako muži a ženy nerodí, ale musí se – přinejmenším do značné míry – naučit jako muži a ženy jednat.^[9]

1.  „Sexual Orientation and Gender Identity Definitions“ [online]. Human Rights Campaign [cit. 2021-05-09]. Dostupné online.
2. LINHART, Jiří, Alena VODÁKOVÁ a Miloslav PETRUSEK. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-311-3. Str. 339
3. en.wikipedia.org/wiki/Gender_identity
4. KALBFLEISCH; CODY. Gender, Power, and Communication in Human Relationships. [s.l.]: Psychology Press, 1995. ISBN 0805814043.
5. BOLES; TATRO. Men in Transition: Theory and Therapy. [s.l.]: Plenum Press, 2013.
6. JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009 [cit. 2017-11-21]. ISBN 978-80-7367-644-5. Str. 110
7. JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009 [cit. 2017-11-21]. ISBN 978-80-7367-644-5. Str. 110
8. GIDDENS, Anthony a Philip W. SUTTON. Sociologie. Vydání první, aktualizované a rozšířené. Praha: Argo, 2013. ISBN 978-80-257-0807-1. Str. 297
9. JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009 [cit. 2017-11-21]. ISBN 978-80-7367-644-5. Str. 110